Recenze Star Trek: Shattered Universe
)
Už je to přeci jen nějaký ten týden, co se tento doposud poslední oficiální Star Trek titul začal prodávat v našich končinách. Nejprve se jen polehoučku začal plížit na e-regály internetových obchodů, ale nakonec se mu podařilo protlačit i do prodejen klasických. To vše navíc s etiketou upozorňující na výsostně příjemnou cenu, ovšem zároveň i nálepkou průměrnosti, kterou si hra odnesla z četných zahraničních recenzí a testů. Možná i to bylo důvodem, proč jsem sám s koupí tak dlouho váhal. Přeci jen, na PS2 se v poslední době objevilo tolik nekompromisně skvělých titulů... Dnes bych si za podobné vyčkávání a pochybnosti nejraději dloubl rezavý drát do oka.Asi nejzábavnější na tom všem je skutečnost, že jestli jsem se něčeho před nákupem Shattered Universe obával ještě více nežli zklamání a smutku z vyhozených peněz, byl to eventuální okamžik, kdy se mé dojmy naprosto rozejdou s názory a výhradami drtivé většiny našich kolegů. Občas se i podle všeho jednoduše objektivně posouditelné faktory hry v našich očích totiž rozcházejí natolik, až jsem měl pocit, že jsme každý vlastně hráli úplně jinou hru, nebo alespoň docela jinou verzi téhož titulu. Nechci, resp. nevím, zda-li to mohu či mám přičítat jejich tu méně, tu více zjevné averzi vůči seriálu samotnému, ale faktem je, že Shattered Universe dělá čest své značce, tradicím, historii a jménu Star Trek vůbec.
| Jak to tedy vlastně bylo s tím pozastavením vývoje a obnoveným vydáním Star Trek: Shattered Universe? Inu, původní vydavatel, společnost Interplay, hru z neznámého (reálného, výmluvy neřeším) důvodu zrušila někdy v průběhu roku 2001. Přičemž podle všech indicií byl už tehdy titul takřka před dokončením. Toho si pochopitelně všimli (podle uveřejněného videa a dalších informací) i hráči, a tak začali na vývojáře trochu tlačit, aby s nastalou situací něco dělali. Nakonec celou situaci o mnoho měsíců později, kdy už nikdo v zázrak nedoufal, vyřešil nový vydavatel – TDK Mediactive. A vězte, že pozici neměl vůbec lehkou. Licence na Star Trek hry totiž mezitím přešla z původního držitele její části v celém rozsahu na Activision, tudíž zástupci TDK se museli ohánět hned na několika frontách. Vše nakonec ale dobře dopadlo a hra nedlouho po svém „oživení“ spatřila světlo světa. Po Activisionu nebo Interplayi není na produktu ani stopa, tudíž je evidentní, že současný vydavatel všechny hezky vyplatil a stal se tak dočasně jediným, kdo jednorázově narušil embargo na produkci nových oficiálních Star Trek her. |
)
Asi nemá příliš smysl dělat kolem posouzení kvalit hry nějaké velké obštrukce. Všem stejně musí být už nyní nad slunce jasné, že na mne Star Trek: Shattered Universe zapůsobil nadmíru pozitivně, tak jaképak zdržování. Vhněme se raději rovnou na nadšený popis jednotlivých složek hry a pochopitelně i několik těch výhrad či drobných upozornění. A protože už jsem toho namluvil skutečně hodně do větru (a přesto neřekl ani polovinu z toho, co mám v tomto ohledu na srdci) vezměme si vše pěkně popořadě, ba přímo od píky, jak se tak hezky česky říká.Star Trek: Shattered Universe je vesmírná 3D akční střílečka pro konzole PlayStation2 a Xbox na první pohled ne nepodobná již několik let starému pokusu z PSone (aka PSX), Star Trek: Invasion. I v tomto případě se během vašich vesmírných "exkursí" namísto klasických trekových korábů chápete hbitých ovšem rozhodně méně tradičních stíhaček, tedy jakýchsi stíhačů budoucnosti. Dnes recenzovaný titul si stejně jako jeho předek nehraje na nějakou hard-core simulaci, ale přesto (nebo možná paradoxně právě proto) působí velmi věrným a solidně realistickým dojmem. Ostatně, posoudit to budete sami moci více než důkladně během zdolávání připravených devatenácti nezvykle obsáhlých misí.
Celou hrou vás provází četné FMV filmečky, pomocí nichž je vám vedle nezbytných brífinků a pochopitelně i zvratů během misí servírován všeobecně dobře hodnocený příběh. Jeho dějová linka sice nepatří zrovna mezi ty nejnepředvídatelnější, ale přesto je na něm znát, že neslouží tvůrcům jen jako pouhá spojnice mezi jednotlivými misemi. Ačkoli... Přesnější by patrně bylo, kdybych řekl, že tomu tak není většinou. Občas se totiž skutečně může zdát, že to či ono se děje jen proto, abychom my, hráči, viděli tohle nebo tamto, ale vše je způsobeno spíše tím, že scénář má jisté nedodělky, pokud jde o nějaké skutečně "skandální" odhalení. Prostě by nám klidně autoři mohli poodhalit více. Kdo je třeba tajemný muž z velitelství Terranské flotily? Celou dobu čekáte, že na vás z televize vyskočí nějaká opravdová bomba jako Spock hlavou despotického Impéria a ono nic. Co se dá dělat, tohle je holt hra, ne román na pokračování.
Přesto smekám, vměstnat vlastní potentní příběh do některé z uzavřených kapitol trekové historie, to není žádná legrace. Tedy rozhodně ne v případě, že dbáte na kontinuitu a nekašlete na to, že se např. nesluší zabíjet kapitána Kirka dříve než na planetě Veridian. Tvůrci si to v tomto ohledu fikaně ulehčili. A to jak na straně výše rozebíraného příběhu, tak i stylu samotné hry. Star Trek: Invasion byl pro mne svého času připraveným game designem dost šokující. Star Trek a stíhačky jako ze Star Wars nebo Babylonu 5? To mi pochopitelně nešlo dohromady. Hra mne přesto před lety dokázala přesvědčit a až na onu zmíněnou pachuť narušení historie (viděli jste snad nějaké eskadry jednomístných letounů ve Vzpouře nebo Nemesis?) jsem se s připraveným stylem docela smířil. Ne snad úplně sžil, jelikož ovládání bylo vážně otřesné, ale vydržet se to oproti očekávání dalo.
)
K Shattered Universe jsem tak, co se tohoto týče, přistupoval s podstatně menším despektem a stále si připomínal TNG epizodu "First Duty" s eskadrou Nova, skutečnost, že vaše mateřská loď byla svého času v nejednom ohledu experimentální i fakt, že když může Hvězdná flotila zplodit něco jako Defiant, co jejím inženýrům po pořádně vypráskané prezentaci brání inspirovat se např. u přátel Jem´Hadarů. Páni vývojáři ovšem přišli s daleko lepším a zároveň, jak to tak už bývá, jednodušším vysvětlením.Celá věc se má tak: USS Excelsior NCC-2000 (docela výjimečně nejsou ta označení až tak zbytečná) pod velením kapitána Hikaru Sulua si to tryskem, tedy pardon, vlastně warpem, pálí k prapodivnému vortexu, který pomalu ale jistě požírá někdejší pýchu Federace, USS Entreprise NCC-1701 A (věřte mi, ty názvy se budou hodit), kterou dostal pro změnu do rukou komandér Pavel Chekov. Jak všichni dobří lidé vědí, přátelé se nikdy neopouštějí, což pochopitelně platí dvojnásob o universu Star Treku a jeho hrdinech. Kapitán Sulu tak pranic nedbá rad svého rusofilního ex-kolegy a vydává se za ním hlava nehlava vstříc všemu vesmírnému nebezpečenství. Federální Excelsior vlétá do neviditelného čehosi, následuje dobře známý převracecí efekt (TOS epizoda "Mirror, Mirror) a hopla na druhé straně vortexu (dost možná i na druhé straně reality) se vynořuje jako ISS Excelsior (já to říkal, já to říkal) - vlajková loď Terranského impéria.
A aby toho nebylo málo, v zrcadlovém vesmíru na nás též čeká komandér Chekov, ovšem s docela jiným žebříčkem hodnot a plány. S podlým úsměvem na rtech nám oznámí, že naše zbraňové systémy byly úspěšně sabotovány, a tak nezbývá nic jiného, než si to čestně (patrně v rámci lokálních způsobů) rozdat v boji muž proti muži. Co ho k tomu skutečně vede? Ví bůh, i v tomto ohledu příběh mírně pokulhává. Excelsioru vstříc vylétá eskadra po zuby ozbrojených terranských stíhačů a v tu chvíli kapitánovi promptně dochází, že průnik do zrcadlového vesmírů neměl vliv pouze na změnu vnitro-politického uspořádání a zaměření jednotlivých frakcí v galaxii nebo akční design uniformy. Hangár Excelsior, resp. jeho obsah, se změnil k nepoznání a trapné federální raketoplány nahradila podstatně efektivnější grupa imperiálních stíhačů. V tu chvíli vstupujte do příběhu vy...
)
Díkybohu nás autoři nenutí vžívat se do role nějakého mamlase XY, ale hrajete si pěkně sami za sebe. Ostatně, příběh je vlastně po celou dobu centrován striktně na dvě hlavní (a vlastně vyjma pár emzáků a jednoho vědeckého důstojníka nebo nehybné kormidelnice) osoby - Chekova a Sulua. Není to vůbec špatný nápad. Hra tak získává díky všem těm "před" a "po" úkolovým filmečkům velmi zajímavý televizní nádech, který se ne často daří Star Trek hrám podobně věrně napodobit. Během hraní tak sledujete s napětím, jak se dál vyvine vztah těchto dvou hrdinů, což je zajímavé samo o sobě. A zcela jistě vás to také vtáhne do dění více, než nějaký směšný příběh bezejmenného federála.Mám-li hodnotit úroveň FMV animací, jsem trochu na rozpacích. Již dříve na internetu uvolněné intro se mi svého času moc nezamlouvalo, ale po pravdě řečeno, viděno na TV obrazovce získává docela nečekaný náboj. Musím přiznat, že kvalita zpracování postav, zejména pak jejich tváří a pohyb vůbec, je poněkud primitivní, stejně jako některé druhy explozí nebo vizuální podoba samotného vortexu. Na druhou stranu ovšem videa disponují velice vydařenou kamerou a je z nich znát i jistý příjemný smysl autorů pro teatrálnost klasických dramatických scén i akčních momentů. Jak jsem řekl, tato část titulu se proto velmi blíží Star Treku tak, jak ho známe z četných epizod a filmů. Každá mise má svůj úvod, svůj efektní trekový název (nechybí více čí méně jasné odkazy na známé epizody) a neabsentuje ani klasický teaser předcházející pověstným (účelně modifikovaným) TOSovským titulkům. Jen Enterpise samotná je nahrazena Excelsiorem a úvodní proslov Kirka hlasem kapitána Sulua.