Vesmír, místo pusté a prázdné, prostor to nehostinný, biologickým formám nepřátelský a celkově bez života. Jenže, tak je tomu pouze teď a tady. Jak dobře víme, „kdysi dávno v předaleké galaxii“ a za nějakých tři sta let právě v té naší se to životem jenom hemží. A protože všude kol kolem naší matičky Země duo kapitánů Kirk & Picard už objevilo docela všechno všecičko objevitelné, nezbylo jejich následovníkům nic jiného, než se nechat přenést na opačný konec Mléčné dráhy a tam páchat Flotilou posvěcené a léty prověřené dobro. A právě takový osud potkal i statečnou posádku (už se nemohu dočkat, až bude nějaké sci-fi popisovat útrapy té opomíjené „zbabělé“) ošklivé a celkem ubohé lodi U.S.S. Voyager NCC-74656. V jejím čele stojí žena, kapitánka, madam, paní… Prostě Katka Janewayová. A protože samicím to odjakživa pálilo (ostatně kdo sedí doma na zadku, když muži riskují život honem za potravou), vymyslela naše drahá velitelka společně se svým ušatým přítelem, panem Tuvokem, věc nevídanou. Už tak skvělé, dokonalé, efektivní a neomylné výsadkové týmy Hvězdné flotily se totiž jala rozšířit o skupinu speciálních mariňáků, panáčků a panenek na odstřel s příznačným jménem Hazard Team. A proč, že se k tomu rozhodla? Aha, já to ještě neřekl. No to víte, v Delta kvadrantu je totiž odjakživa dost rušno a na rozdíl od „slušných“ padouchů jako jsou Klingoni a Romulané, zdejší sektory okupují samá podivná individua, zlotřilá prohnilá chátra a skupiny či rasy usilující přinejmenším o vládu nad celým vesmírem. A jak se to tak podivně semele, najednou kde se vezme, tu se vezme, ha, opět nepřítel. Posádka lodi se moc nevyptává, narušitele rozstřílí na cimpr campr, aby tak sama sebe „zcela nečekaně“ uvrhla díky explozí vyvolané šokové vlně do jakési vesmírné kapsy. Kapsa to ovšem není ledajaká. Nejenže bez ohledu na čas a prostor ukrývá kdejaký dobře známý vesmírný xindl, jež je třeba po zásluze eliminovat, ale ještě k tomu navrch i potvory nové. A jako na potvoru, jo, opět jedni z mimozemšťanů nemůžou sedět jen tak na zadku a místo toho se pustí do spřádání plánů na ovládnutí galaxie. Vy to ovšem nenecháte jenom tak, není se třeba bát. Na nic se neptáte, nikoho se nedovolíte a hnedle jdete okrádat ostatní „kapsoidní“ spoluvězně, což je patrně jakési lokální hobby, na němž participují i skoro všichni ostatní. Chraň bůh, aby se před vás někdo postavil a slušně na vás zabzučel něco v tom smyslu, že vám přeje hezký den, ale že ty lodní součásti by se mu ještě mohly pro přežití hodit. To pak nemilosrdně spražíte paprskem každého namodralého vesmírného motýla, co vám přijde do cesty. No co, ale vše se nakonec zdárně vysvětlí, tudíž zpočátku imbecilně vyhlížející a kýčovitý příběh přeci jen nabere něco na zajímavosti. Žel bohu, to co se zdá být přibližně v polovině hraní jako zajímavě rozvedená partie s řadou možných odboček a návazností, se nakonec ukáže být přeci jen poměrně povrchním a stručným vyprávěním, které nijak akční titul typu Elite Force neznehodnocuje, ale zároveň jej zcela jistě ani nepovýší do sfér „skoro plnohodnotné televizní epizody“. Ale já tu plácám k příběhu, vylívám si srdéčko a přitom jsem se ještě ani slůvkem normálně nezmínil o tom, proč vlastně smolím tento text. Položil jsem si otázku. A odpověď na ni jsem se rozhodl vyvolat do světa. Do světa konzolového, Star Trekem takřka neposkvrněného. A toto dilema hamletovského typu stojí na jediné větě tázací: „Stojí ještě dnes EF za koupi?“ Dnes, tím myslíme polovinu roku 2004. A EF, ten i na značně opožděné konzolové reinkarnaci má už možná i nějaký ten rok-dva za sebou. Máte PS2? Váháte s koupí? Zdá se vám cena nadsazená? Hledáte odpověď? Nezdá se vám těch otázek už nějak příliš? A těch zkratek? A co překlad KOTORu (Star Wars: Knights of the Old Republic - pozn. Kovi)? Taky trvá nekřesťansky dlouhou dobu. Ano a co pak Morrowind? A proč všichni ztrácejí tolik času s jeho kritizováním? To jedna otázka důležitější než druhá, a vy po mně chcete odpovědi! Přitom já vám je prostě nemůžu dát, vždyť překlad fantasy RPG takové komplexnosti skutečně musí dát zabrat i regulérním profíkům. A co pak amatérům? A jakto, že se nám tu objevila další otázka? A proč si Katka změnila účes? Jak je možný, že Borgové vypadají v každé sérii jinak? Já prostě nezvládnu odpovědět na všechno, takže snad chápete, proč tak strašně nenávidím tuhle stupidní práci, za kterou se nedočkám ani slova díku a přitom mi už jen tenhle debilní text bez stopy informací o hře samotné sebral půl druhé hodiny času z mého krátkého života. Samozřejmě, ano, chvíli jsem si musel oddechnout hraním flashového tučňáka, ale vy byste si nechtěli odpočinout? Ne? Ne? Jak bych vás chtěl vidět! A pak, proč já vždycky musím psát recenze na ty nejhorší hry, zatímco ty dobré zůstanou Kovimu (to je sprostá pomluva - pozn. Kovi)? Aha, takže vás to nezajímá? Já se na to asi podívám tedy podrobněji a uvidíme, kdo je tady pánem, já vám totiž říkám, že styl volného proudu myšlenek má jedině budoucnost a ne ty slinty, co tady na čtenáře pouští náš nejmenovaný pan super, extra, mistr, šéfredaktor, moc mám rád Drakena a JDho – Martin Kovář. Kurva, mě ten článek tak strašně sereeeee. Takže, teď vám něco řeknu. Jediný potěšení mám z toho, že si tohle všechno Kovi bude muset přečíst, protože na rozdíl ode mě a toho časožroutu GP buzeruje všechny přispěvatele STG tím, že provádí kontrolu textů (svatá pravda - pozn. Kovi). Ale to jsem odběhl od tématu, vraťme se k mé pozici v tomto webu. ST hry se odjakživa dělí na průměrné (minimum - ty (ne)recenzuje Mae), výborné (ještě menší minimum – (po)dělá Kovi) a totální hovadiny (maximum – k těm jsem odsouzen já). Uvedu vám nyní pár příkladů. Tak například: „Kdo asi tak recenzoval EF2?“ Ano, správně, byl to Kovi. „A co v té době recenzoval pan Spock?" Ano, byl to Star Trek: Pinball. „Kdo si užíval se SFC3?“ Ne, špatně, já jsem to nebyl, byl to Kovi. „Ptáte se, co jsem dělal já?“ Psal jsem recenze na trekové digihry. A už vás vidím! „Digihry? Cože, ony vyšly nějaký trekové digihry?“ Jo, vyšly, jenže si toho jaksi nikdo nevšiml a já vám říkám s tím je konec. Já požaduji úctu, požaduji respekt, odškodné, nahé ženské, něco k jídlu a požaduji, aby tady konečně někdo uznal, že Klingon Treason byla svého času nejlepší česká ST hra. A dokud se tak nestane, tak zapomeňte na to, že bych vám já řekl, co si myslím o konverzi EF na PS2. Nic, prostě nic, nic a nic. Koukám asi dvě minuty na obrazovku. Uplynulo dalších pět minut. Po deseti minutách: abyste byli v obraze, uvažuji o tom, jestli mám šetřit vlastní sily a potenciál, zabalit tenhle článek a se smajlíkem ho poslat Martinovi, nebo se sebrat a začít v půl jedné v noci konečně psát něco pořádného. Poradíte mi? Asi ne, já vím. Víte, co mi leze děsně krkem? Že tenhle článek stejně nebude nikdo číst. A když o tom i někdo zauvažuje, délka ho nutně odradí. A když už ne délka, tak jeho první dvě poměrně magoriální strany docela určitě. Navíc tenhle web stejně nikdo s PS2 nečte, tudíž absolutně netuším, proč jsem se vlastně rozhodl napsat nějakou pořádnou (cítíte také ten přesně neidentifikovatelný rozpor mezi předešlým slovem a výše situovanými odstavci?) recenzi na mizerně zkonvertovaný EF, jež se tu mohl prozatím „pochlubit“ pouze totálně mimoňským preview, které mimo jiné vstoupilo do historie odborným odhadem Jardy Kováře, co se skvělé délky titulu týče. Výborně, další dva odstavce jako od magora. A to jsem se vám ještě ani nepochlubil, co jsem dneska dělal (ale ne - pozn. Kovi). Vstal jsem v půl deváté (na mě dost výkon), protože roznašečka letáků projela všechny zvonky na baráku. Pak jsem dost konzolově pařil, bojoval celé dopoledne s připojením k netu a viry a nakonec se užíral průběžně tím, jestli bych se neměl osmělit a nepozvat třeba někam spolužačku (Nebo spíše spolustudentku? Ne tak ne, slovo „spolustudentka“ automatická kontrola pravopisu ve Wordu nezná, tudíž neexistuje.) Jiráčkovou (Mae, zbystři! - pozn. Kovi). Mezitím jsem samozřejmě dělal i jiné věci, jako přijímal potravu, nebo… však vy víte, ale hlavně… hlavně jsem, k čertu, ani o krok nepohnul s tímhle článkem. Chvíli jsem uvažoval, že bych vám pověděl něco o sestrách Jiráčkových (ANO! ANO!! - pozn. Kovi), ale kdyby byly tak internetově zvědavé, jako jsem já (a že to riskovat nemohu), nechtěl bych pak vidět, co by asi říkaly, kdyby se jim dostal tenhle text do ruky. Zůstaneme tedy jen u toho, že jsou to obě moc hodné a milé holky. Tak, to bychom měli další dvojici zbytečných odstavců. Že bych šel spát? Ne, já tohle prostě musím dopsat, musím se dostat k tomu vlastnímu popisu hry! Ano, dávám si to jako předsevzetí, vytyčuji si tento cíl, pozdvihám ruku do nebes a… pálím se o žárovku, protože jsem idiot a neuvědomuji si, že jenom slunce svítí daleko z vesmíru. Proč jenom jsem neudělal tu zkoušku z občanského práva (protože ses na to zase vykašlal a já ti říkal, že tě Češková vyhodí - pozn. Kovi)? Proč jenom budu trávit celé léto stejně nudně jako loni, předloni a rok předtím, zatímco „sestry“ se budou válet na pláži v Řecku (jedete někdo v létě do Řecka? - pozn. Kovi)? A proč si jenom nejsem jistý, zda-li je přitažlivější dvojice Lursa & B´Etor nebo Klára & Kristýna (protože jsi blázen, co moc čumí na Star Trek - pozn. Kovi)? Proč proboha nejdu spát a tak plýtvám vlastním časem? No, to bych ještě věděl, protože jsem… Mimochodem, doplnili jste si tam něco, nebo to čtete jako, že jsem pan tři tečky? To by mě vážně zajímalo, kdyžtak mi to napište, stejně už mi chodí víc spamu než normální pošty, tak se alespoň rozptýlím. Jenže vy mi nic nenapíšete, tudíž jsem opět promarnil další minutu a vytvořil novou trojici nic neříkajících psychadelických odstavců. Nenávidím slovo „odstavec“. To je jako „podstavec“. No, nedeptá vás to (mně je to docela putna - pozn. Kovi)? Když jsme tak u toho, myslíte, že se s tímhle článkem dočkám Koviho anotace na TD (to jako TrekDnes a máš to mít - pozn. Kovi)? Dočkám se vlastně vůbec jeho zveřejnění (nepochybně, to si nemohu nechat ujít - pozn. Kovi)? Aha, to bych měl rychle napsat něco k věci. Jo, jo, už to píši, už to píši. EF je hra podle Star Treku. Ne, ne, to není dobré. EF je pěkná hra. No to už vůbec ne. Ježíši, já nedám dohromady jednu větu! A hele, věta a dává smysl. A další. Spojení „a další“ už asi nebyla věta, co? Ale tohle ano! Jsem to ale Kafka. Kde je moje preview na Borg Assimilatora? Toho se člověk asi jen tak nedočká (Jirkův kanadský žertík s falešným preview i exkluzivním screenshotem byl odhalen - jak průhledné:-) - pozn. Kovi). Ty máš taky dost času, co Kovi, že všechno tohle čteš, protože už končíme třetí stránku a pakliže se dám nakonec i do toho recenzování, dost možná vytvořím svůj vůbec nejdelší článek. Ale to už asi nebude dneska. Pustím si nějakou písničku, je tu nuda. Tak jsem si v 00:58 pustil celou antologii The Temptations. Teď vůbec netušíte o čem mluvím, že jo? Koukejte se podívat na www.thetemptations.tk (ty se to, Kovi, ani neopovažuj smazat (chraň bůh - pozn. Kovi)), nebo mě naštvete, hudební barbaři. Ty pozitivní sluneční texty mě daly nějak dohromady. Snad to zvládnu dopsat dřív, než dojde ne těžce depresivní „Papa Was a Rolling Stone“. Kovi, slibuji, už budu mluvit o hře a když už to čteš, nechceš mi udělat radost a pro jednou jako to dělají ve všech časopisech tenhle text šéfovsky opoznámkovat (Ne, určitě nechce – pozn. Mr.Spock) (ale jo, jsem přeci šéf - pozn. Kovi). Tak zpět ke hře; po dvou stránkách blábolení. Výkon, extra výkon, super výkon, mega výkon, giga výkon, nůž Henkelbach s broušením „ever sharp“ (moc koukáš na reklamní kanál - pozn. Kovi). Neeee, jsem to ale idiot! Já už to vážně hulit nebudu, přísahám, může si to stará Prokopová klidně spořádat sama. A co říkáte Superstar? Raději nic, je mi to jasný. Prosím, je tu ještě někdo, kdo před tím článkem neutekl (přiznávám, jsem tu stále - pozn. Kovi)? Hm, hm, ticho, tak asi ne. Kovi, ne, prosím, já se polepším. Pochop, já mám duševní problémy, nech mě zabít alespoň jednu krávu a budu v cajku (tak tohle naštěstí pochopí jen lidi, co chodí pravidelně k Peškům - pozn. Kovi). Vážně, no vážně, nooo. Teď jsem jako Polly z „Třídy číslo 402“. Hezký seriál z FOX KIDS, viděl jste ho někdo? Asi by byla náhoda, kdyby se nám tu sešel nějaký vytrvalý čtenář, konzolista, kabelista a zároveň infantilní cvok jako já… (smutná náhoda - pozn. Kovi) Tak ne. Sakra, „Cloud Nine“, ten mě vždycky rozhýbá. Dennis Edwards byl vážně solidní sólista. A Paul těsně před sebevraždou taky válí. Jo, holt byla to mastná parta. Potřebuji skleněný mozek TV Prima a Krampol si může nechat mozek vlastní, stejně chlastá až to hezký není. Pálí mě prsty:-(. První smajlík, to je dobrý ne? Každá jiná socka z BW už by jich měla v podobném textu jak naděláno. Na druhou stranu by vám ale tahle socka asi něco řekla o EF, protože tyhle tradiční konvence se tak nějak od nejčtenějšího e-magazínu o hrách asi čekají (Tiscali Games jsou stejně lepší - pozn. Kovi). Už nemůžu psát, asi to nechám na zítra. Však je 01:16 a já musím zítra pádit za magistrou Benešovou. Asi to ještě dodělám. Tak jo, dopíšu to, ať to má Kovi po ránu už v poště. Mimochodem, poslední dvoj-otázka: „Co teď dělá Kovi?“ Chrápe (čirou náhodou pravda, ale zase vstávám v sedm - pozn. Kovi)! „Co dělám já?“ Vytvářím mu materiál pro aktualizaci. Musel jsem si odskočit na Lapiduch; ten Tycho de Brahe snad vůbec nechrápe. Řekněte mi, pochopili jste alespoň příběh? OK, tak vezmeme na paškál konečně i ten zbytek (jen aby - pozn. Kovi). Vizuální zpracování ve své době nepatřilo vůbec k nejhorším, ale co si budeme namlouvat, na rozdíl od konkurenčního současníka The Fallenu až překvapivě rychle zastaralo. O konverzi EF na PS2 se postarala mimo jiné společnost Majesco, což zaručuje hráči všechno možné, jen ne kvalitně odvedenou práci, a ta se na první pohled projeví zejména v grafice a související věcech. Předně se nedá ani vzdáleně hovořit o tom, že by byl modifikovaný Q3 engine převeden na PS2 zcela beze zbytku, což je pěkná ostuda. Bez ohledu na všechny další skvěle vypadající 3D akce se to totiž už mnohem dříve a podstatně lépe podařilo jiným titulům jako třeba právě mateřské Q3: Areně. Odmyslete si vysoká rozlišení, detailní textury, částicové a světelné efekty z PC a máte konzolový Elite Force jako vyšitý. Oh, málem bych zapomněl, připočíst musíte otřesné trhání a pekelný framerate. Tým pracující na konverzi nejenže mnohé efekty zcela vypustil, ale díky jeho zásahům do barevného a světelného ladění nečekaně efektivně pohřbil i veškeré atmosférické levely. Borgskou krychlí počínaje a třeba závěrečnými úrovněmi konče. To tam je typické VOY zelené podbarvení borgských lokací i vojáků. Tady vás čeká spíše něco na způsob „Q Who“ a prvních TNG epizod. Borgové jako u vás v obýváku. Co pokazit nešlo, je zvukový a hudební doprovod – také dopadl skoro na jedničku. S přihlédnutím ke stáří titulu a jeho rázu žádný problém. Dabing, pasující hudební motivy, nejrůznější efekty a ruchy; žádná výhrada z mé strany. Zachovat se díkybohu podařilo „týmu prasičů" i originální skripting, jenž sice jasně vypovídá o tom, jak rychle vývoj v interaktivní oblasti postupuje, ovšem stále je bez omluv a mhouření oka přinejmenším nadprůměrný. Pochvalu zaslouží ovšem i konverze týmové hry, jelikož splitscreen multiplayer skutečně obstojí i v tvrdé konzolové konkurenci takových současných pecek, jako je poslední James Bond či SSX 3. Asi největší přínos a překvapení, jaké na vás v podobě jinak spíše odfláknutého remaku EF čeká – pro mě tedy jistě. Máte-li tedy již nějakou tu známost s PC titulem za sebou, rozhodně můžete užít u televize nejednu příjemnou chvilku a zároveň máte možnost vychutnat skutečně vše, na co jste byli už zvyklý. Potenciál replayability není u EF zrovna nejžhavější, ale pakliže se už jednou s titulem setkáte, věřte mi, že časem chuť na další meeting opět získáte. Otázkou je, zda-li to samé mohu tvrdit o sobě já? Jakožto majitel PC bych dal asi přednost původnímu titulu a po konzoli sáhl pouze v případě MP hry, jelikož dva ovladače se shánějí přeci jen snáze, než dva počítače na společné domácí síti. Bez zkušenosti s originálem by vás však mohl EF i po letech docela nažhavit. Co dnes ale působí na kupujícího spíše jako studená sprcha? Předně je to stejně jako před lety mizerná délka hry, kterou bych si dovolil shrnout pod spojení „víkend to jistí“. Dnes jsem si už také nemohl na rozdíl od prvního setkání s hrou na PC nevšimnout silných nedostatků v poměrně primitivním level designu posledních úrovní či řadě naprosto stupidních a zbytečných úkolů, které prakticky nijak účelněji neslouží ještě v tomto ohledu potentnímu příběhu. Ovšem jiný šálek kávy jsou třeba vaši oponenti a zbraňový arzenál. Skladba nepřátel je docela bohatá, různorodá a lišící se prostředí od prostředí. Potěší také dnes často a zbytečně opomíjené průběžné souboje s bossy. AI sice zrovna nekandiduje na cenu „Mozek roku“, ale rozhodně se mi nestalo, že by mě ze soustředění vyrušila nějaká vyložená skopičina či nelogičnost počínání některého z cílů. Váš anihilační repertoár pak vyžaduje hlubokou poklonu, jelikož je nejen velmi různorodý a bohatý, ale také vpravdě vyvážený a k užitku přesně podle situace a protivníka. Jsem příliš unavený, abych řekl více, ale mé resumé je následující. Na konzolích existuje tak žalostně málo ST her, že opomenout byť i jedinou (třeba ne stoprocentní) je takřka hřích. Star Trek: Voyager - Elite Force je hra stará, ale rozhodně patří k tomu lepšímu, co na nás Activision obecně vyvalil. Dáte-li jí trochu času, obrníte-li se silnou dávkou trpělivosti a přimhouříte-li nejednou oko, můžete EF i na obecném poli PS2 her pasovat přinejmenším do kolonky průměrná. A to, věřte, nevěřte, není při té konkurenci opravdu málo. A abych zodpověděl onu prvotní otázku – pod pětistovku má tahle hra smysl, ano, to sakra nakonec má. Je 02:01 a já jdu spát… Jiří Bigas, Star Trek Games.CZ Přidáno: 24.4.2004 Seznam všech článků týkajících se hry Star Trek: Voyager Elite Force (Playstation 2) najdete zde.