Na nová dobrodružství nejdrsnějšího příslušníka Spojené federace planet, poručíka Tvrdka, jsme si museli počkat dvě dlouhá léta. Teď je konečně zpět i se svým novým kamarádem Mimem a my se podíváme, co nového nám přináší. Hned na úvod musím poznamenat, že stejně jako v prvním díle i tentokrát Tvrdkova dobrodružství balancují na hraně přijatelnosti ve smyslu toho, jak moc zapadají do běžného vesmíru Star Treku. Na rozdíl od staršpekové série Elite Force se tak Tvrdko Star Trekem spíše jen lehce inspiruje a hraní jeho nového dobrodružství tento vesmír po většinu času nijak nepřipomíná.

Ze všeho nejdříve si probereme hlavní dějovou zápletku. Poručík Tvrdko se za trest vydává společně s Mimem na průzkum údajně neobydlené ledové planety. Stejně jako v jeho prvním dobrodružství i v tomto případě je hra rozdělena do několika samostatně spustitelných souborů, přičemž ke spuštění další části dobrodružství musíte znát správné heslo z konce části předchozí. Suma sumárum se v průběhu hraní dočkáme mnoha rozličných prostocviků – srážení pijavců během seskoku s padákem, ovládání raketoplánu klouzajícího z příkrého zasněženého svahu, hon za jetyho chlupatým kožichem nebo klasické chodičky s Mimem, na kterého útočí bílí chundeláčci, zubeidlickové a ledíchové. To však není zdaleka všechno – následuje další chodička tentokráte s Tvrdkem, kde se setkáte s namodralými južary, a výlet do oblak okořeněný souboji s blobži. Poté pokračujeme opět s Mimem, který musí sjet „na prkně“ z kopce a přitom nesmí narazit do kamenů nebo pendlujících rychliksů, a to jen proto, aby se mohl utkat s „nejlepším snowboarďákem pod sluncem“ Keithem. V Tvrdkově kůži nás hned potom čeká bloudění podzemím, ve kterém vám v dalším postupu brání zubatí plazoidi, mandolianští vojáci a romutanti. Nesmí chybět ani jízda na slimandolianovi, na jehož hřbetu se dostaneme k závěrečnému bossovi, doktoru Maltmaru Iceovi.

Jak jste z předchozího odstavce - ve kterém jsem s pomocí velmi vysoké komprese shrnul cestu našich neohrožených hrdinů - poznali, ani tentokrát není o zábavu nouze a nové Tvrdkovo dobrodružství nám toho servíruje skutečně vrchovatě. Nesmím také zapomenout na duo menších bossů – ohavného pejna a nebezpečnou velkobludu. Souboje s bossy, několikráte kritizované v předchozích dílech Kubisoftu, jsou tentokráte velmi dobře vymyšlené a hlavně bitva s Maltmarem stojí za to. Jak tomu u her tohoto typu bývá, ani v tomto případě se nevyhnete několikerému opakování jednotlivých levelů, dokud si nezapamatujete, kde máte skočit, kam zahnout nebo kdy zpomalit. Jelikož je však prostředí velmi rozmanité a svižně se mění, míra frustrace tentokrát nepřesahuje únosnou mez.

Z větší části jsou Tvrdkova dobrodružství klasickou chodičkou zleva doprava, eventuelně zprava doleva, dočkáme se však i několika milých zpestření, jako je hlavně Mimův sjezd na prkně a honička s mandolianskými vojáky v pohledu seshora dolů ve stylu starých pecek Into the Eagle’s Nest nebo Rambo III. Tvrdko se po většinu svého putování brání nepřátelům údernou pěstí, Mim zase pružným břišním svalstvem. Dojde však i na fejzrovou pušku, lákání nepřátel do míst, kde šlápnou na minu, nebo likvidaci bosse odhlavičkováváním velkých sněhových koulí. Pokud alespoň polovina použitých nápadů pochází z hlav autorů, tak klobouk dolů.

Celou hrou nás také provází slušné množství mezilevelových animací, v nichž se setkáme s kapitánem Tošem, velícím důstojníkem lodi KFP Euro, a jako brčál zeleným poručíkem Androidem. Přitom platí, že každá postava je kompletně namluvena, a kupodivu to ani nezní tak hrozivě, jak bychom mohli po právu čekat. Ostatní zvuková i hudební složka je klasicky v pohodě, nevtíravá hudba hraje různé startrekové i nestartrekové melodie, včetně mého oblíbeného nápěvu z prvního Dooma. Největší krok kupředu ovšem udělala grafika, která je opět velmi precizní a často neskutečně roztomilá, přičemž vrchol nepochybně představují Mandoliánci s nejvyšším zlořádem, jehož pohupující se tykadla dokáží až zhypnotizovat.

Celkem vzato se čekání na nové Tvrdkovo dobrodružství rozhodně vyplatilo a pro každého, kdo má staršpekovou sérii v oblibě, je Studená mise jasnou volbou. Není sice převratně inovativní, za což může hlavně Game Maker, ale spoustu lidí nepochybně potěší.

Martin Kovář,
Star Trek Games.CZ
Přidáno: 23.5.2007