Dlouho jsem byl přesvědčen, že první oficiální hrou, ve které se objevila posádka Nové generace, je skvělá adventure A Final Unity od Microprose z roku 1995. Později jsem zjistil, že tomu tak není, a momentálně mám za to, že posádka kapitána Picarda si odbyla svoji premiéru již v roce 1989 v adventuře The Transinium Challenge od TRANS Fiction Systems a Simon & Schuster Software. Příběh začíná ve chvíli, kdy Enterprise zareaguje na nouzový signál z těžební stanice El Dorado v aquilanském systému, kterou podle všeho napadli teroristé. Ačkoliv se to zdá být velmi nepravděpodobné, zanedlouho nezbude v celém hvězdném systému ani jedno klidné místo a v nebezpečí se ocitnou všichni místní obyvatelé i členové posádky Enterprise. Kdo ví, možná zvýšené nebezpečí souvisí s transiniem – nestabilním nerostem, který se těží v aquilanském asteroidovém pásu. Ať už to je jakkoliv, kapitán Picard se rozhodl, že vyšetřováním a vyřešením celé situace pověří svého prvního důstojníka, komandéra Rikera. Jeho (a potažmo vaším) úkolem je zabránit dalším teroristickým útokům a viníky předvést před zrak spravedlnosti. Na mapě aquilanského systému najdete několik zajímavých míst. Kromě čtyř planet se v pásu nacházejí další čtyři větší asteroidy, na nichž probíhají důlní operace. Planeta Aquila 1 je sice nehostinné místo, ostatní lokace už tak prázdné ale nejsou. Na druhé planetě našel útočiště významný, i když momentálně trochu zneuznalý, vědec Spojené federace planet, doktor Parks. Na třetí planetě od slunce si zřídili vojenskou základnu Klingoni a na poslední planetě se pomalu rozpadá opuštěná stanice neznámého původu. Na asteroidech naleznete samozřejmě těžební stanice, ale i základnu rasy Mhulli nebo rekreační a obchodní středisko Raymonda Thomase Denninga. Mezi těmito lokacemi můžete libovolně přelétávat, téměř všude narazíte na více či méně ukecané lidi a opuštěnou základnu můžete dokonce mírně prozkoumat. Do výsadkového týmu můžete vzít vždy maximálně dva další členy posádky, s výjimkou kapitána Picarda, kterému se z jeho vyhřátého kapitánského křesla nechce. Cestou seberete i několik předmětů, které buď můžete někomu věnovat, důkladně je zanalyzovat, nebo si je schovat pro strýčka Příhodu na pozdější dobu. Samozřejmě nesmí chybět ani pořádná vesmírná bitva na pokračování se supermoderní lodí teroristů. V pozdější fázi hry se ještě objeví (a to doslova) několik dětí, které jsou klíčem k vyřešení situace v aquilanském systému. Jak bývá u těchto her dobrým zvykem, i tato hra je značně ukecaná. O každé maličkosti můžete debatovat se všemi staršími důstojníky, můžete se jich ptát na jejich názory a návrhy, a pokud by vám běžná konverzace nestačila, lze kdykoliv svolat poradu do konferenční místnosti a tam dlouze rozebírat všechno možné i nemožné. Se svými kolegy můžete debatovat z očí do očí nebo přes komunikátor, to pokud se nacházíte na jiném místě lodi/na výsadkové misi. Můžete je i mírně komandovat ve stylu přijďte sem a běžte tam a tam. Další text na vás čeká při analýze nalezených předmětů, při procházení záznamů členů posádky a osob, na které jste v systému narazili, dokonce si můžete přehrávat filmové sekvence (intro, boj s nepřátelskou lodí, atd.) či znovu pročítat hlášení Hvězdné flotily. Hra je standardně dodávaná v čtyřbarevné CGA verzi a přiznejme si, že to nemůže být žádné velké terno. Naštěstí autoři přibalili utilitu, která hru přebarví do alespoň o trochu slušivějšího EGA kabátku. Grafika je tak docela koukatelná, co mě však mile překvapilo jsou zdigitalizované záznamy z televizního seriálu, které se objevují na každém kroku – Enterprise přechází na warp rychlost, Riker se rozhlíží po místnosti, Data hlásí nově zjištěné informace a spousta dalších. To je na svou dobu docela luxus, alespoň podle mého. Oproti tomu zvuků si moc neužijeme. Ovšem nedá se říct, že bychom o něco přišli. Měl jsem to „štěstí“, že jsem přes PC Speaker zaslechl úvodní startrekovou fanfáru a o něco později i zvuk komunikátoru, a byl jsem rád, že mohu zvuk zase vypnout. Teď si určitě říkáte, že si Transinium Challenge vede zatím víc než dobře. Zatím ano. Bohužel však nevyhnutelně přichází pasáž věnovaná záporům a nedostatkům. Těch by se našlo hned několik. Tak například, postavy se občas baví o věcech, o kterých by neměly zatím vědět. Někdy naopak vůbec nereagují na události, ke kterým došlo, a které se jich silně týkají. Kupříkladu můžete ferengskému obchodníkovi prodat nalezené děti, ostatní na můstku se ale tváří, že je všechno v pořádku a pochvalují si, jak se dětem na lodi daří. A hlavně nesmíte udělat nic, s čím hra nepočítá, pak se totiž někde uvnitř kousne a nutí vás hrát zbytečně pořád dokolečka dál a dál. To vážně zamrzí. Takže si to pojďme celé shrnout. Když budete mít neuvěřitelné štěstí a budete plnit vše tak, jak si autoři představovali, pár desítek minut se dobře pobavíte. Pokud však uděláte někde něco, co byste dělat neměli, můžete zažít i několik hodin pekla. Pak už vám nebudou digitalizované animace připadat roztomilé, naopak je začnete proklínat. Proto mohu tuto hru doporučit snad jedině těm, kteří milují adventure hry a nechtějí si žádnou z nich nechat ujít, nebo těm, kteří by nepřenesli přes srdce, že nedohráli nějakou startrekovou hru. Příslušníci obou skupin to však dělají pouze na své vlastní riziko a bez návodu páchají sebevraždu. Martin Kovář, Star Trek Games.CZ Přidáno: 17.12.2004 Seznam všech článků týkajících se hry Star Trek: The Next Generation The Transinium Challenge najdete zde.