Co se startrekových freeware her týče, tak jsme si už za poslední měsíce museli zvyknout na ledacos a opravdu kvalitní hry bychom mohli spočítat na prstech jedné ruky. Dnes recenzovaná hra už podle názvu slibuje buď skvělou a inteligentní zábavu, nebo totální kravinu. Předem bych vás ale rád upozornil, že ačkoliv je následující text značně kritický, pravého rozuzlení se dočkáte až v samém závěru.

Špekotej v nesnázích je v podstatě dvourozměrná „akční“ střílečka z letošního roku od bratrů Marešových z Kubi Softu, kteří ji vytvořili v „populárním“ chrliči her, Game Makeru. Příběh hry je spletitý a v průběhu zhruba deseti obrazovek nabírá značně na obrátkách. Stručně řečeno, nějaká šťabajzna (asi kapitánka Janewayová) a někdo s nezdravě citrónovým obličejem (pravděpodobně otloukánek Harry Kim) jsou po přepadení Sputniku Corgy (to jako Borgy) uvězněni a vaším úkolem v roli komandéra Špekoteje je tuto dvojici osvobodit. Toho docílíte jedině tak, že se prostřílíte skrz místnosti zamořené poloorganickými vojáky až k finálnímu bossovi a zničíte ho.

Úvodní obrázek zřejmě vesmírné lodi je dost hrozný a těžko v něm hledat něco jiného. Jinak je ale ručně kreslená grafika celkem povedená. Sice se jedná o několik jednoduchých obrázků postaviček a dalších aktivních či neaktivních objektů, ale nepochybně můžeme říct, že grafika je to jediné, co na této hře můžeme pochválit. Jinak to je totiž vážně příšernost.

Už při čtení doprovodného textového dokumentu mi u položky dabing přeběhl mráz po zádech. A nemýlil jsem se. O dabingu se pozitivního nechá říct pouze to, že se neozývá často. Prakticky pouze na začátku a na konci, ale i to vás může pořádně vyděsit. Osobně musím říct, že úvodní proslov kapitánky Janewayové jsem odchytil až napotřetí a to jen čirou náhodou. A ještě teď lituji, že jsem nezůstal u toho, že se jedná pouze o jakýsi šum v mezihvězdné komunikaci. Současně s „dabingem“ rovnou sfoukneme i hudbu, která je typicky vykradená. Tentokrát pro zlepšení dojmu pro jistotu ještě ve formátu MIDI, což jí na kráse dvakrát nepřidá. Zvukových efektů jsem všehovšudy napočítal jeden a to zvuk phaseru, či podobné vražedné zbraně, která projede čtveřicí Corgů jako nůž rozpuštěným máslem.

Kluci si v textovém dokumentu pěkně rozdělili všemožné vývojářské funkce, ze kterých křičí především design úrovní, testování kompatibility a betatesteři. Když pominu, že závěrem testování kompatibility jen stěží bude věta „funguje to na Duronu 700 MHz“, musím se zastavit především u zbývajících dvou postů. Těm několika obrazovkám bych zrovna úrovně neříkal a jejich design těžko někoho ohromí. Všehovšudy se jedná o šedivé obrazovky, po kterých jsou tu a tam roztroušeny nějaké pultíky a mezi nimi se producírujete vy, Corgové a čas od času i zákeřné, nepřátelské ostnaté koule. Design, resp. rozmístění pultíků, společně s betatestem totálně selhává ve chvíli, kdy se naprosto nevyzpytatelní Corgové rozeběhnou po obrazovce a aniž byste měli možnost cokoliv udělat, vás přišpendlí ve výchozí pozici, odkud se nedostanete proto, že můžete střílet jenom dopředu a pultík před vámi je umístěn tak nešikovně, že kolem něho můžete projít pouze horem, kde se ovšem právě promenáduje tucet nadržených zabijáků. Pokud se ovšem z neznámého důvodu někde nezaseknou a pak zoufale netřepetají nohama na jednom místě. To, že můžete střílet jen před sebe, je také nehorázná pitomost, protože tím celou akci strašně degradujete. O smrtícím výkonu Špekotejovy zbraně jsem už mluvil. Kluci se snažili nezůstat u obyčejného dvourozměrného zpracování a vytvořili rádoby trojrozměrné místnosti, ve kterých si však veškerá logika definitivně bere volno. Stačí se podívat na přiložený obrázek. Jak je možné, aby vás Corg v takovéto pozici zabil, to si vážně netroufám odhadovat. Vaše vzdálenost k nepříteli se odhadem rovná výšce Špekoteje, takže smrt je v tomto případě nejen irelevantní, ale i iracionální. Už vůbec mi nejde do hlavy, k čemu slouží vylepšená varianta Corgů, kteří jsou sice vyzbrojeni phaserem, ale střílí z něj pouze tehdy, když vystřelíte vy, a jinak vám ublížit nemohou. Řešení je nasnadě. To nejlepší si ale autoři nechali na souboj se závěrečným bossem, který nejsem s to vůbec pochopit. Vaše postavička se pohybuje podél dolního okraje obrazovky a nějakým způsobem by měla zničit přerostlého Corga, respektive Corgy, protože se jich tam potom kdo ví proč začne objevovat větší množství. Problém je v tom, že Corgové se nějakým ujetým způsobem pohybují přesně podle vás, takže se dříve či později můžete dostat do bezvýchodné situace, kdy se zastřelíte tím, že vypálíte na nepřítele. Navíc není vůbec jasné, kde je jejich zranitelné místo, takže prostě volně střílíte, dokud se nezastřelíte, nebo Corgovi nezačne ubývat energie, což je znamením toho, že jste na dobré cestě. V extrémním případě můžete zkusit Corga „odpochodovat“ do zapomnění. Stačí se zaseknout o vyděšenou kapitánku Janewayovou a Corg zmizí dřív než ubalený špek v puberťákovi. Ale i vám se může snadno stát, že zmizíte do nevidím. Jen počkejte, až se postavička zblázní a odjede doleva, kde se nemá o koho zaseknout, a pak ji můžete lovit zpátky i několik desítek vteřin. Designér to zřejmě viděl celé jinak a betatesteři se s touto pasáží nesetkali, protože využili některý z alternativních konců hry. V hantýrce jisté skupiny obyvatel se mu říká „altefčtyři“.

Teď přichází ono avizované rozuzlení. Suma sumárum je třeba říct, že se první Špekotejovo dobrodružství příliš nepovedlo. Na druhou stranu ale kluci na svých domovských stránkách píšou, že se jedná o jejich první hru, tak ať na ni nejsme moc přísní. Jsou si zároveň vědomi toho, že hra obsahuje spoustu chyb, a slibují, že se z nich poučí a jejich další projekty budou kvalitnější. Proto nemá smysl tuto hru zatracovat a dělat z ní exemplární příklad, jak jsme původně měli v úmyslu, ale určitě se co nejdříve podíváme na jejich další dílo, které nese název Star Špek: Elite Force.