Star Špek: Elite Force je v pořadí druhou hrou bratrů Marešových, kteří pracují pod hlavičkou Kubi Softu. Pojďme se společně podívat, jakého pokroku dosáhli od vydání své prvotiny s názvem Star Špek: Sputnik- Komandér Špekotej v nesnázích, kterou jsme recenzovali nedávno.

Mezi uvolněním obou her není podle všeho až takový časový rozestup, a proto hned na první pohled odhalíte, že grafika má s předchozím projektem mnoho společného. Přesněji řečeno její styl je naprosto stejný, ale samotné provedení je už mírně jiné a podle mého soudu lepší. Úvodní trojrozměrný model hvězdné lodi má sice ještě pořád k dokonalosti asi jako Marek k abstinentovi, ale dvourozměrná herní grafika je opět roztomilá a snad i vlastního původu. Jedinou výtku tak mohu mít k tlačítkům Start a Konec v hlavním menu, která jsou z neznámého důvodu divně rozplizlá a tudíž nehezká.

V Elite Force se ocitáme v kůži pana Bůčka, jehož úkolem je zachránit zajatého poručíka Negříka. Negřík je sice na můj vkus trochu nepatřičné slovo, ale v takovéto hře budiž. Poručíka Negříka drží ve své šišuli hlavní záporňáci, kterými není nikdo jiný než naši staří známí, Corgové. Chvályhodně se v tomto případě nejedná o klasickou arkádovou střílečku jako posledně, ale autoři připravili několik stylově odlišných částí. Nejdříve musíte vzít raketoplán a skrz pole asteroidů vniknout do corgské šišule, zde se prostřílíte až k vašemu zajatému kolegovi, kterého následně musíte dostat ven z lodi, a poté se společně vrátíte na vesmírné motorce na svoji loď. Z počátku se hra tváří naprosto normálně – jako taková slabší vesmírná lítačka (nemohu říct střílečka, protože váš raketoplán nemá zbraně). Cestou na corgskou šišuli se musíte vyhýbat letícím asteroidům, což je logické opatření, aby se z nebezpečného výletu nestala nudná pouť. První náznaky toho, že tahle hra je mírně ulítlá, odhalíte v okamžiku, kdy „seberete“ poletujícího corgského vojáka. Místo toho, aby vám rozbil přední sklo, strhl vám volant do strany a informoval vás, že prožíváte dopravní nehodu, se přilepí k vašemu malému plavidlu jako klíště k měšťákovi a slouží jako nárazníkové pásmo mezi raketoplánem a zákeřnými šutry. Corgy si můžete svoji kocábku doslova obložit a kdyby tato pasáž trvala déle, mohli byste si s nimi užít ještě kopec srandy. Takhle se však nalodíte na corgské plavidlo a ve stopách Špekoteje začnete vyhlazovat nepřítele. Corgové jsou prokreslenější a opět se dělí na tři druhy, z nichž poslední je hlavní boss. Tentokrát se už nemusíte bránit pouze obyčejným phaserem, ale do rukou se vám dostane i pulzní puška. Ve výsledku se sice žádného rozdílu nedočkáte, ale snaha se cení. Souboj se závěrečným bossem je opět trošku nezvládnutý z návrhářského hlediska, ale s trochou snahy ho za chvíli porazíte a můžete se cele vrhnout do první naprosto ujeté pasáže. V ní musíte chudáka poručíka Negříka dostat na druhou stranu velké místnosti, což na jednu stranu nezní nijak divně, ale stačí se podívat na přiložený obrázek. K čemu to jenom přirovnat? K Arkanoidu? Do jisté míry ano. Negřík se odráží nahoru a dolů, čas od času padne na… ústa, přesto se neustále tváří navýsost roztomile a spokojeně, za což ho obdivuji. Další vesmírná pasáž je ujetá minimálně stejnou měrou. Představte si poručíka Negříka řídícího vesmírnou motorku, jak se s vlajícím Bůčkem v závěsu snaží prolétnout překážkovou dráhou složenou z pustých asteroidů a asteroidů obsazených Corgy. V dobrém slova smyslu je třeba říct, že tahle hra je úplně mimo. A to jste ještě v simulátoru nesbírali zlaté penízky s logem Hvězdné flotily. Doprovodná hudba se liší pasáž od pasáže a je naprosto a zcela nestartreková a trefně se hodí k akci odehrávající se na obrazovce. Objevilo se i vícero zvukových efektů, které vhodně reprezentují události, jež doprovází. U Elite Force jednoznačně převažují klady nad zápory, i když i těch by se pár našlo. Kupříkladu si zkuste s lodí obloženou Corgy zalétnout k okraji obrazovky a uvidíte, že váš pěstěný položivý štít se přesouvá kamsi stranou, kde vám je houby platný. Stejně tak je málo pravděpodobné, že by si Bůček při každém přechodu z jedné obrazovky do druhé bral do ruky phaser, i když jinak střílí z pušky. Dál si opravdu nemám na co stěžovat a hra mě svou originalitou skutečně překvapila.

Chvílemi to sice vypadá, že kluci při tvorbě podlehli konzumaci některých omamných látek, pokud to s nimi ale v budoucnu nepřeženou, určitě se od nich dočkáme ještě mnoha zajímavých kousků. Na rozdíl od šedobílé produkce vesmírných stříleček, případně povětšinou děsivých taktických simulací typu EGATrek, přináší tvorba Kubi Softu spoustu zajímavých a vtipných nápadů. Sice máte i Elite Force přejitý dříve, než se vám uvaří voda na kafe, přesto za vyzkoušení tahle hra rozhodně stojí. Jen tak dál.