Star Špek: Elite Force II od Kubi Softu nám předkládá nová dobrodružství nebojácného poručíka Bůčka, jenž se po zrušení svého elitního týmu topí v žalu na Akademii Hvězdné flotily. Odtamtud ho vysvobodí až kapitán John Luke Pivard z Enterprase-E, který od něho potřebuje pomoc. Ďábelští Corgové totiž zajali jeho podřízenou poručici Teslu Smurfovou, která měla odhalit jejich plány. Jediný, kdo může Teslu zachránit, je právě Alex Bůček a dva noví členové jeho hazardního týmu poručík Šel a Austin Čong.

Jak jste už určitě poznali, nová staršpeková hra zdařile a vtipně vykrádá téměř vše z původně 3D akční střílečky Star Trek: Elite Force 2 od Ritual Entertainment. Opět se jedná o více méně klasickou dvourozměrnou arkádu, ačkoliv pár novinek by se zde našlo. Hned na začátku vás určitě potěší samostatně spustitelný herní manuál, který se sice už u několika startrekových freeware her objevil (Red Alert, Final War 2), nicméně u plošinovek rozhodně nepatří k standardní výbavě. Na několika jeho stránkách se kromě pozadí příběhu dozvíte rovněž základní informace o nepřátelích, zbraních a také několika interaktivních novinkách.

Čím mě Elite Force II velmi mile překvapila, je existence třech hratelných postav, mezi nimiž můžete/musíte v jedné části přepínat. Pochopitelně mám na mysli členy vašeho týmu a Elite Force II se tak velmi mírně podobá legendárním hrám jako Maniac Mansion nebo The Lost Vikings. Nelekejte se však, že by se z akčních staršpekových arkád stala zničehonic mazaně propletená akce či obtížná adventura. Každá postava vašeho týmu má speciální schopnost: Alex Bůček střílí po nepřátelích svou plazmovou puškou, Šel jako technik umí otevírat mříže a ovládat páky a Austin Čong své schopnosti demoličního experta využívá při ničení paprskových mříží. Proto mezi nimi musíte opakovaně přepínat, abyste mohli zdárně opustit úroveň a postoupit dál.

Vaše mise nezačíná zrovna šťastně. Po cestě vás zajmou Romolani a uvězní vás na své hnusné lodi. Právě zde využijete spolupráce všech tří postaviček, které se kromě logických nástrah musejí také vypořádat s romolanskými strážemi a nebezpečnými děly. Dalším logickým zpestřením jsou barevné spínače, které musíte aktivovat, abyste otevřeli dveře do další části nepřátelské lodě. Po úniku z romolanského plavidla prokličkujete polem asteroidů, jenže než se stihnete zaradovat, dostanete se do spárů Klingerů. Na jejich lodi se začnete dívat na dobrodružství vašeho týmu z bočního pohledu. Nejprve musíte v kůži Šela „provést“ svého čínského kolegu nebezpečnými místnostmi, v nichž se snadno může propadnout, a poté se v klasické staršpekové pasáži v roli Bůčka prostřílíte hordami klingerských bojovníků. Na závěr této části musíte ještě utéct před zběsilým domácím mazlíčkem. Po jeho úspěšném zpacifikování vám už nic nebrání infiltrovat se do corgské šišule. Zde si vyzkoušíte hru z pohledu všech tří elitních příslušníků Hvězdné flotily. Bůčkova role je opět klasická – prostřílet se zástupem corgských bojovníků, Šel je na tom podobně, pouze Čong místo paprskových zbraní používá svoje výbušniny. Jakmile se všichni šťastně shledáte, zjistíte, že už vás to v šišuli nebaví, a raději se vrátíte domů. Ale nezapomněli jste náhodou na někoho?

Grafika Elite Force II je subjektivně opět o něco lepší než v předchozích hrách. Postavy našich tří hrdinů jsou vážně roztomilé a největší pokrok je podle mě vidět na corgských bojovnících. Prostředí na romolanské a corgské lodi je poměrně vhodné, není přeplácané ani chudé, prostě tak akorát. Ne už tak v klingerské části, kde se vše topí v odstínech hnědé. Hudba k dění na obrazovce opět padne a váš sluch potěší i pár zvukových efektů.

Elite Force II obsahuje několik nových a zajímavých prvků, které vás určitě zahřejí u srdce. Kluci Marešovi sice stále sázejí na klasický herní model, který se nicméně snaží vylepšovat, což je šlechtí. Určitě si přečtěte manuál, který obsahuje několik pěkných hlášek, stejně jako hra samotná. Přese všechnu snahu se však ani Elite Force II nevyhnulo několik chybek, které zamrzí, až naštvou. K těm prvním, které se objevují už od prvního dílu, patří například nelogické řešení izometrického pohledu v situacích, kdy Bůček prokazatelně stojí dobré dva metry od mříže, ale přesto nemůže udělat krok dolů, protože ho mříž blokuje, a dále občasné zasekávání nepřátel v překážkách. Docela dost naštve chyba na corgské šišuli, kvůli níž nemůžete střílet přes těla padlých vojáků, protože se v nich vaše střely zasekávají, což je naprostá pitomost a Corgové to při střelbě také správně ignorují. Mírně zbytečné, přesto však ospravedlnitelné, se mi zdálo putování Austina Čonga po corgské šišuli, protože ten se pomocí svých výbušnin proti střílejícím corgským vojákům brání jen velmi těžko.

I přesto vám doporučuji, abyste si Star Špek: Elite Force II alespoň na chvíli vyzkoušeli. Minimálně první pasáž za to stoprocentně stojí, a když už u toho budete, to zbývající určitě dorazíte také. Nadále však doufám, že kluci už opustí toto pole arkádových stříleček vydávaných jak na běžícím pásu a se svým nesporným talentem vymyslí něco hodnotnějšího a jich hodnějšího.