Nemám rád těžké hry, říkám to pořád, obzvláště u startrekových freeware her. Když si celý den v práci lámu hlavu, nemám náladu večer sednout k vesmírné střílečce a trápit se nad tím, jak přejít určitou misi. Obtížných her jsme tu sice již několik měli, ale Star Fleet Tactics jim v tomhle směru dává všem na frak. Jejím autorem je Conlan Rios, který ji letos v květnu vytvořil v dobře známém Game Makeru.
Jak už jsem naznačil v předchozím odstavci, jedná se opět o vesmírnou střílečku, i když naštěstí trochu jinak podanou. Star Fleet Tactics se odehrává za časů kapitána Kirka, takže pochopitelně zasedneme do kapitánského křesla původní Enterprise. Hra nabízí celkem jedenáct misí, rozdělených do čtyř kapitol a podle slov autora spojených plně uceleným příběhem, s čímž už bych mírně polemizoval. Sice má pravdu, že hrou se vine jakýsi náznak příběhu rozkrývajícího plánovanou invazi Klingonů na území Spojené federace planet, ale nijak zvlášť horké to tedy není.
Jednotlivé kapitoly nesou názvy The Enterprise Patrol, The Neutral Zone, The Klingon Incident a Federation Burning a je třeba říct, že pojmenování je to skutečně výstižné a všeobjímající. První tři kapitoly obsahují po třech misích a poslední kapitola nabízí mise dvě. Za každou splněnou misi dostane hráč pestrobarevnou stužku (s výjimkou poslední mise, kde nedostane nic). Pro postup do další kapitoly musíte splnit požadovaný počet předchozích misí, které ovšem není nutné plnit v předloženém pořadí. Na začátku každé mise obdržíte její stručný popis, nějakou tu taktickou poznámku či radu a můžete si také přečíst aktuální zprávu informující povětšinou o dění ve vesmíru. V první kapitole se vám nabízejí hlídkové mise – musíte pomoci malé stanici proti skupině orionských pirátů, zachránit vězně, které Orionci převážejí na svou domovskou planetu, a pomoci s doprovodem federální nemocniční fregaty na orbitální hvězdnou základnu. V kapitole druhé už začíná přituhovat, protože hned v první misi této fáze se rutinní převoz léků na spojeneckou planetu zvrhne v divokou přestřelku s romulanskými loděmi, které jsou vybavené nebezpečnými plazmovými torpédy. Úskoční Romulané se hned v další misi na oko snaží roztržku urovnat, nicméně z plánovaného převozu jejich diplomata sejde a strhne se další dramatická přestřelka, která se v poslední misi rozhoří ve frontální romulanský útok proti federálním koloniím a vaším úkolem bude chránit čtveřici planet před nepřáteli, dokud nedorazí posily. Aby toho nebylo málo, do hry vstupují Klingoni, ačkoliv zpočátku tu existuje šance na uzavření spojenectví se Spojenou federací planet, takže vaším prvním úkolem je dopravit federálního diplomata na jednání. Bohužel se ukáže, že Romulané se s Klingony domluvili o něco dříve a Federaci začíná být horko. Řešením by mohlo být zničení klingonského konvoje se zásobami určenými pro romulanské agresory. Během této mise si poprvé užijete bitvu bok po boku se spřátelenou lodí a také se představí klingonští stíhací roboti. A zatímco se klingonská flotila připravuje k invazi, vy musíte vyřešit záhadné ničení federálních lodí a planet. Během poslední mise této části zamíříte k mrtvé planetě, kde naleznete téměř zničenou U.S.S. Constellation, kterou budete nuceni opravit a společně s Enterprise zaútočit na ničivého vetřelce – obřího vesmírného draka. Federace by však přece jenom mohla strhnout vítězství na svou stranu, konečně totiž nadešel den ostrého testu nového výkonného bitevního počítače M6, jenž je schopen řídit sám celou loď a vymačkat z ní maximum. Jak tušíte, vše se trochu zvrtne a na vás bude problém bleskurychle vyřešit. V poslední misi nadejde rozhodující okamžik – buď se vám podaří odrazit klingonskou invazní flotilu, nebo bídně zhynete a celá Federace se zhroutí v plamenech. Tato mise je možná nejzábavnější částí celé hry, v níž spolupracujete s osmi dalšími plavidly a musíte odrazit dvě vlny útočících nepřátel a nakonec se vyrovnat s obří klingonskou bitevní lodí.
Jak vidíte, i když se v podstatě jedná o létání a střílení ve vesmíru, autor se snažil dát každé misi trochu jiný smysl, což se u freeware hry rozhodně cení. Jen kdyby ta obtížnost nebyla tak příšerně vysoká. I když je pravdou, že vysoká obtížnost vyplývá především z velmi vysokého tempa hry. Několik hodin jsem se pilně snažil, ale když každá potyčka s Romulany končila tím, že se během jedné vteřiny odmaskovali dva romulanští Dravci, vypálili na mě dvě plazmová torpéda a dorazili mě disruptory, nevydržel jsem a nainstaloval program pro zpomalení počítače. A hned bylo vše jednodušší, stačilo jenom stáhnout výkon procesoru o nějakých sedmdesát až osmdesát procent a hra začala být konečně (mírně cukavě) hratelná. Musím však říct, že důvod takové brutální rychlosti mi uniká. Kdyby se jednalo o hru z počátku devadesátých let, tak prosím, ale tohle je zbrusu nová záležitost. Nicméně, problém byl vyřešen a to jediné je teď důležité.
Z bližšího popisu jednotlivých misí jste určitě uhodli, komu všemu budete v průběhu hraní čelit. Máme zde proradné orionské piráty, maskované Romulany a nepříjemné Klingony. Perličkou je již zmiňovaný vesmírný drak, který pro mě představuje naprosto fantastický (a také fantasticky ulítlý) nápad. Stačí jen, abych si obřího modrého draka poletujícího vesmírem a plivajícího oheň představil a hned mě zamrazí v zádech. Nezdolnost a houževnatost soupeřů roste pochopitelně úměrně s vaším postupem hrou. Orionští piráti sice útočí zásadně ve větším hejnu, ale jinak jsou poměrně neškodní. S romulanskými loděmi bych si však bez zpomalení počítače už příliš nerozuměl. Nesnáze nepůsobí jejich maskovací zařízení, ale spíše ta zpropadená plazmová torpéda, která vám na dva zásahy vyřadí štít, a pokud máte čirou náhodou trup na kahánku, tak stačí několik krátkých zásahů disruptorem a můžete balit kufry a spěchat k únikovým modulům. Pravdou sice je, že máte k dispozici obranný phaser známý kupříkladu ze série Starfleet Command, ale ohledně jeho účinnosti, neřku-li přímo smyslu, bych se klidně hádal, protože jsem s ním za celou dobu hraní úspěšně nesestřelil ani jediné torpédo. Dokonce mám podezření, že jsem v jednom případě při snaze o jeho zprovoznění vážně poškodil svoji hvězdnou základnu. Nicméně s příchodem Klingonů a jejich stíhacích robotů jsem si všiml, že když před nimi budu uhýbat dost dlouho a přitom do nich jakoby neustále střílet z obranného phaseru, tak časem vybuchnou. Otázkou zůstává, jestli se náhodou neničí po určité době sami…
Když už jsme se dostali ke zbraním, mohli bychom si povědět více o tom, jak vlastně zbraně a další systémy ve hře pracují. Základem všeho je objem vygenerované energie, z níž část odčerpávají zbraně, konkrétně trojice phaserů a čtveřice fotonových torpéd. Zcela logicky přitom platí, že z phaseru můžete střílet na menší vzdálenost, zatímco torpédo doletí dál a dokonce i za okraj obrazovky, což nutně nebývá zvykem a tuto vlastnost oceníte především při souboji s vesmírným drakem. Část energie můžete taktéž převést do baterií, odkud ji později můžete navrátit zpět do hlavního zásobníku a tím v bitvě urychlit dobíjení zbraní. Proto nic nezkazíte, když si na začátku každé mise nejdříve zaplníte baterie energií až po okraj. Protože ve vesmírné střílečce není o nějaké ty utržené šrámy nouze, zcela určitě také budete kvitovat možnost dobíjet energii ve štítech, i když to trvá zatraceně dlouho. Logické také je to, že pokud letíte vysokou rychlostí, energie přibývá pomaleji, a pokud přitom současně dobíjíte zbraně (což se děje automaticky), nemáte naději posilovat štíty. Ve chvíli, kdy vám štíty zcela vypadnou, vás může zachránit jedině skutečnost, že i trup něco snese a nehroutí se po prvním zásahu disruptorem. Samotnou kapitolou je i mechanika vlastních soubojů. Zatímco obranný phaser není nutné zaměřovat, a možná i proto jaksi více méně nefunguje, primární a sekundární phaser již musí mít stanovený cíl. A pokud se to kolem vás nepřáteli jenom hemží, občas je dosti obtížné zaměřit svého vyvoleného. I tak je však práce s phaserovými bankami snažší než ovládání torpédometů. Ty se totiž stejně jako obranný phaser nemusí zaměřovat a střílejí přímo a pouze před vaši loď. Sice silně zamrzí, že nemůžete střílet torpéda dozadu, ale to není ta největší slabost. Ta plyne z faktu, že svojí lodí nemůžete plynule a libovolně otáčet, jak bývá slušností a zvykem, ale místo toho máte na výběr pouze osm světových stran. A vězte, že nemáte-li loď srovnanou do jedné ze čtyř základních stran, ale letíte kamkoliv šikmo, vaše šance na zasažení nepřítele se rovná docela solidní nule. Tohle autor prostě nedořešil a pro mě je to nepochopitelná chyba.
I přes jasně nezvládnutou obtížnost/rychlost hry a nedotažené ovládání lodi v Star Fleet Tactics převládají různá pozitiva. Grafické provedení lodí a stanic sice není dvakrát excelentní, ale koukat se na to dá a já zase tolik na grafiku nedám. Pozitivní rozhodně je, že téměř každá mise se odehrává na jiném místě a tím místem není odlišná část hlubokého vesmíru, ale často se na bojišti vyskytne nějaká ta planeta – s prstencem, zalitá oceánem, ošklivě spálená atd. O hudební doprovod se stará několik klasických trekových MIDI skladeb, které se k dané misi pokaždé docela hodí a nijak při hraní nepřekážejí. Dočkáte se i několika základních zvukových efektů, přičemž nejpovedenějším z nich je zvuk původního transportéru. Během misí dochází k častým zvratům i k neinteraktivní komunikaci s posádkou, planetami a hvězdnými základnami či stanicemi. Jako velmi užitečný (a do značné míry i nezbytný) doplněk považuji přímku směřující k vybranému cíli. Bez její pomoci byste cíle své mise hledali jen opravdu těžko a navíc se jedná o neocenitelného pomocníka při dálkovém ostřelování nepřátel, stejně jako si s její pomocí můžete udržovat při taktickém ústupu optimální náskok před soupeřem a pohodlně dobíjet zbraně či štíty. Skutečně nečekaným osvěžením je oprava nalezené U.S.S. Constellation, zatímco na Enterprise útočí vesmírný drak. Zcela ji opravit nestihnete, takže je jen na vás, kterým systémům dáte přednost a do jaké míry je zprovozníte. Nevěnujete-li dostatečnou pozornost warp motorům, drak vás nechá daleko za sebou a zničí nic netušící těžební kolonii. Když opomenete štítový deflektor, stačí jediný zásah a je po vás. Jedná se vážně o velmi dobrý nápad. Škoda jen, že po tak urputném zápolení na vás po úspěšném zakončení poslední mise čeká jen dosti nepěkná animace letící Enterprise, seznam autorů a nápis The End. Nesmím se zapomenout zmínit ani o možnosti rozehranou hru si uložit a později opětovně nahrát, abyste nemuseli pokaždé začínat od začátku, což by byla od autora v tomto případě nehoráznost.
Na závěr nás překvapivě čeká resumé, chcete-li zúčtování. Star Fleet Tactics není zdaleka bezchybnou hrou. Na to, že se jedná o jednu z nejnovějších startrekových freeware her, obsahuje zastaralejší grafiku a nepovedené ovládání. Zbytečně vysoko posazenou obtížnost už zmiňuji pouze do počtu. Přesto na hře můžeme najít řadu pozitiv, kterými dokáže mile překvapit. Pokud nadále zůstáváte věrní startrekovým hrám a máte chuť pořádně si zanadávat a v případě horkokrevnějších jedinců si i pořádně zakopat do všeho kolem, není podle mě v současné době lepší volby než právě Star Fleet Tactics.