Hry, které mají ve svém názvu sousloví Starfleet Command, patří k poměrně úspěšné řadě (u nás tomu tak ale soudě podle prodejnosti není) taktických vesmírných simulací, ve kterých ovládáte svoji loď z externího pohledu a snažíte se vymanévrovat svého nepřítele, abyste mu mohli zasadit smrtící úder. První dva díly této série, plus samostatný datadisk k pokračování, se odehrávaly ve vesmíru původní posádky a vyšly pod vydavatelskými křídly společnosti Interplay. Třetí díl s sebou však přináší hned několik změn. Vývojáři z Taldrenu se rozhodli přenést nejnovější přírůstek do vesmíru Nové generace a došlo i ke změně vydavatele, kterým se z licenčních důvodů stala společnost Activision. Tvůrci Starfleet Command 3 hned na začátku vývoje oznámili, že mají v úmyslu hru trochu zjednodušit, aby se nestala doménou pouze pro ty nejostřílenější vesmírné vlky, ale aby si ji mohli zahrát i normální hráči. Co nového tedy třetí díl přináší, se dozvíme v následujících odstavcích.        Starfleet Command 3 sleduje nejnovější dění v našem Kvadrantu Alfa z pohledu tří hlavních ras této oblasti: Klingonů, Romulanů a Spojené federace planet. Autoři doporučují hrát hru v uvedeném pořadí a nutno říct, že to ani není tak doporučení jako spíše nutnost. Pomineme-li vzrůstající obtížnost hry v jednotlivých kampaních, jedná se především o příběh, který je na velmi vysoké úrovni a budete ho prožívat, jako by snad šlo o vaše vlastní bytí a nebytí. Pokud se ale rozhodnete hrát hru v jiném pořadí (a jsou tací), máte docela smůlu, protože si za prvé zkazíte celkový dojem ze hry (a to docela podstatně) a navíc v průběhu pozdějších misí, při briefincích a debriefincích nebudete vědět, proč se o dané věci mluví, proč je daná osoba tak důležitá, nebo jak je vlastně možné, že se o tom ví a dokonce otevřeně mluví (kdo již Starfleet Command 3 hrál, ví, o co se jedná, kdo ne, pochopí, až si hru zahraje). Projděme si v hrubých rysech, o co vlastně v kampani pro jednoho hráče jde. Nastává nová éra mírumilovného života v Alfa kvadrantu. Občané Spojené federace planet a Klingonské říše si užívají dosud nepoznaného porozumění a spolupráce, která ústí v zahájení stavby Unity One – té nejdokonalejší hvězdné základny v kvadrantu. Největší předností této stanice je její schopnost detekovat maskované lodě, dokonce i hluboko v Romulanské Neutrální zóně. To se samozřejmě Romulanům nemůže líbit, a tak na sebe první problémy nenechají dlouho čekat. Jak již bylo řečeno, začínáte jako řadový člen Klingonských obranných sil. Tato kampaň tvoří vlastně jakousi předehru k hlavnímu konfliktu, který začne až na jejím konci. Začínáte jako mladý a ctižádostivý válečník z domu Mi’Qagh, který právě získal velení na své první lodi. Klingonská kampaň se především soustřeďuje na základní prvky klingonského života, jako je poslušnost, loajalita, čest, odvaha atd. I když sloužíte Říši, jste také potomkem slavného rodu a jako takový musíte poslouchat příkazy svého staršího a zkušenějšího bratra Juretha. S postupem času se zpočátku zcela nenápadně začne rýsovat něco nekalého. Kromě toho, že vám váš bratr začne svěřovat podezřelé úkoly, se také objeví neznámá rasa zvaná Rakeli, která žije na okraji klingonského prostoru, a která začne ztěžovat provoz na hranicích. Celá situace dospěje až tak daleko, že vás bratr obviní z pokusu o zavraždění vašeho otce, admirála Mi’Qagha, a posléze se dokonce přidá na stranu Rakelianů při pokusu o zničení Unity One. V tomto okamžiku se začnete na celý konflikt dívat z romulanského úhlu pohledu. Jste mladý a ctižádostivý centurion, kterého si i přes značnou nezkušenost vybere za svého nového člena nejmocnější organizace Romulanského hvězdného impéria – Tal Shiar – výzvědná služba impéria, která má svoje vlastní pravidla, svoje vlastní zákony a svoje vlastní plány. Vy jste přidělen k admirálu Arai, která si vás ze začátku jen tak mírně oťuká, ale až si svými činy získáte její důvěru, začne vás pověřovat mnohem důležitějšími úkoly, které se samozřejmě týkají existence Unity One. Admirál se totiž rozhodla, že se s tímto faktorem, který by představoval značný destabilizující prvek v rovnováze sil v kvadrantu, musí něco udělat. Dozvíte se tak, proč vlastně Rakeliani tak najednou začali napadat všechny kolem sebe. Jelikož ale admirál jejich schopnosti krapet přecenila, je základna pořád tam, co předtím. Je tedy čas na plán P. Tady dochází ke geniálnímu propojení série Starfleet Command s taktickou akční hrou Star Trek: Away Team. Ano, na scénu přichází holomaskovací technologie Flotily aneb projekt s krycím jménem Incursion. Díky této technologii se může jakákoliv loď zamaskovat jako jakákoliv jiná loď a ošálit senzory nepřítele. Pokud by se vám podařilo tuto technologii Flotile zcizit, mohlo by se jí nějak využít. Nebudu vám nic nalhávat, celá věc se díky vám podaří a začne série překvapivých útoků jak na klingonské tak federální vojenské i civilní cíle s charakterem masakru. Opěvovaná aliance Federace a Klingonů začíná v tomto chaosu dostávat povážlivé trhliny a celá operace končí grandiózním útokem na Unity One. V této misi pak dochází k první velké bitvě, která naznačuje, jakým směrem se pak bude ubírat ta nejlepší část, kterou je kampaň za Spojenou federaci planet. Jak se dalo čekat, dezorientované síly Federace a Klingonů nebyly schopny zabránit pádu společné hvězdné základny a situace vypadá kriticky. V tu chvíli vstupujete na scénu opět vy. Jste mladý a ctižádostivý důstojník Hvězdné flotily, i když jste si pro start kariéry nevybral právě ten nejlepší okamžik. Aby toho nebylo málo, čas tlačí všechny, takže se přesouváte rovnou do pohraniční oblasti. Ze začátku se snažíte zjistit, co se to vlastně děje. Zlom nastává v okamžiku, kdy se vám z trosek jednoho z útočících plavidel při shora velmi dobře naplánované operaci podaří vytáhnout federální součástku. Netrvá dlouho a víte, která bije a kdo to bije a začne mohutná vyhlazovací operace proti Tal Shiaru. Celou hru pak zakončuje a pomyslně korunuje finální operace v hlubinách Romulanského impéria, kdy jedna obrovská bitva stíhá druhou a vy nevíte, kam a na koho dřív skočit. V posledních misích se pak na bojišti střetávají ty nejmocnější lodě všech tří hlavních stran vydatně podporované hvěznými základnami s příchutí planetárních obranných platforem. Kdo nezažil, neocení. Příběh, který se pomalu a jakoby neochotně rozbíhá na počátku klingonské kampaně, začíná nabírat obrátek v průběhu romulanských operací a končí úžasnou akční smrští v závěru kampaně za Spojenou federaci planet.        Již jsem uvedl, že svoji loď ovládáte z externího pohledu, což ostatně můžete posoudit na obrázcích kolem. Pod vaše velitelské pravomoce se dostane vždy pouze jedna loď, i když nepřímo pomocí základních příkazů můžete udílet rozkazy při několika příležitostech i dalším lodím ve vaší flotile. Svoji pouť kampaní začínáte vždy s jednou z nejslabších lodí říše, ať už to je klingonský Dravý pták, federální třída Norway či romulanský Falcon. Postupem času, kdy se stáváte ostřílenějšími a drsnějšími se dostáváte k stále lepším a lepším plavidlům, až se dostanete k těm úplně nejlepším. Za to se samozřejmě musí platit a ve Starfleet Command 3 plní funkci prostředníka směny tzv. prestiž. Prestiž jsou body, které získáváte za splnění různých misí. Čím lépe svoji úlohu zvládnete, tím víc bodů prestiže dostanete. Někdy se vám navíc dostane i bonusového ocenění, to když třeba povýšíte nebo se vám povede opravdu výtečný kousek. Za prestiž si pak můžete kupovat nové lodě, dovybavovat svoji aktuální loď, přestavovat a vylepšovat jednotlivé komponenty a najímat nové a lepší důstojníky. Podívejme se nejprve na operace týkající se lodi. Když totiž vyděláte svojí první prestiž, musíte se rozhodnout, co by na vaší lodi sneslo vylepšení a do toho následně investovat. Tím se dostáváme na obrazovku s vylepšováním lodí, tzv. refitem. Celá sekce refitu se dělí na několik obrazovek. Vylepšovat tak můžete svoje štíty, primární a těžké zbraně, palubní systémy, systémy na můstku a motory. Každý systém definují dva základní ukazatelé – hmotnost a cena v bodech prestiže. Prestiž je jasná – když na to nemáte, nekoupíte a basta. Splátkový prodej se nevede. Zajímavější je to už s hmotností. Každá ze šesti výše uvedených sekcí lodi má totiž svoji maximální váhu, kterou nemůžete instalovanými systémy překročit. Maximální hmotnost všech systémů na lodi je logicky dána velikostí a typem trupu plavidla. Tak je jednoduše nemožné nacpat do prťavé kocábky ty nejlepší zbraně a hrát si na hrdinu už od samého začátku a vrhat se všude bezhlavě do akce. Kdepak, kolikrát si pěkně posedíte před obrazovkou s nastavením lodi, než její konfiguraci vypilujete tak, aby vám sedla. Kromě toho totiž existuje ještě další limitující faktor, kterým není nic menšího než množství energie generované vaším warp jádrem. Logicky, menší warp jádro vydává menší množství energie, tudíž může napájet jen méně výkonné systémy. Větší warp jádro ale zase do lodi kvůli jeho hmotnosti nenaistalujete, takže je na čase koupit novou loď. K dispozici jsou vám u každé ze stran ty nejdůležitější a nejznámější lodě, namátkou vyberu Válečného ptáka Romulanského impéria, těžký bitevní křižník třídy Vor’cha od Klingonů nebo federální lodě tříd Galaxy, Defiant či Sovereign. Novou loď si můžete koupit pouze na spřátelené hvězdné základně (což ostatně platí pro všechny směnné operace). Ne každá základna má ale na skladě všechny třídy lodí, takže se vám klidně může stát, že když dorazíte plni elánu k hvězdné základně, zjistíte, že vám může nabídnut jen lodičky dávno opomenuté nebo naopak lodě, o kterých prozatím můžete jen snít. Tak hrozné to zase není a tento stav je spíše vyjímkou, nicméně stát se to může. Postupem času se zcela určitě dostanete k té největší a nejlepší lodi, vybavíte ji až po strop těmi nejdokonalejšími systémy a stane se z vás ten nejobávanější protivník široko daleko. Pokud si při takovémto pokusničení se strukturou lodi vytvoříte plavidlo, které se vám opravdu zamlouvá, máte možnost uložit si toto nastavení jako variantu základního typu trupu. To se vám pak může hodit třeba při hře více hráčů, kdy si jednoduše z lodní knihovny vyvoláte svoji uloženou oblíbenou konfiguraci daného plavidla, resp. tedy její variantu, a vyrazíte do boje, aniž byste ostatní zdržovali rozmýšlením co a kam instalovat. Kromě základních lodních systémů můžete pro svoji loď ještě nakupovat další věci. Těmi jsou antihmotové miny, o jejichž funkci tu nemá zřejmě cenu rozprávět, dále pak raketoplány, kterým můžete zadat nejrůznější úkoly od útoč po braň, a nakonec mariňáci, kteří tvoří další skvělý prvek této hry, a o kterých si za chvíli povíme něco blíže. Posledním, do čeho můžete investovat, (nicméně v neposlední řadě) jsou vaši důstojníci – mezi šest hlavních důstojníků patří taktický a vědecký důstojník, šéflékař, šéfinženýr, kormidelník a operační důstojník. Každý důstojník je hodnocen ve třech vlastnostech a osmnácti dovednostech. Mezi vlastnosti patří například inteligence a zdraví, mezi dovednosti pak třebas zaměřování subsystémů, boj na blízko či warp technologie. Vaši důstojníci se každou vyhranou bitvou v těchto hodnoceních zlepšují a umožňují vám tak lepší zaměřování, rychlejší nabíjení zbraní nebo lepší obranu proti útočícím mariňákům. Jejich schopnosti oceníte ale nejvíce v okamžiku, kdy o ně přijdete. Třeba když vám nepřátelská phaserová palba zabije taktického důstojníka. K jeho konzoli se postaví nejbližší kolemjdoucí praporčík, který neví, jak se zaměřují subsystémy, a kterému trvá snad věčnost, než nabije kvantová torpéda. Pokud je bitva opravdu tuhá, může se v takovéto situaci snadno přiklonit štěstěna na stranu vašeho protivníka. No a ještě se vrátím k několikrát zmíněným mariňákům. Mariňáci jsou vlastně obsazovací jednotky, které poté, co srazíte štíty protivníkovy lodi, vyšlete na palubu nepřátelského plavidla buď s úkolem vyřadit některý z lodních systémů (například vlečný paprsek v případě, kdy vás nepřítel drží příliš silně a vy nejste schopni svými systémy uniknout ze zajetí) nebo s jednoznačným rozkazem obsadit. Na nepřátelskou loď můžete vysílat svoje týmy mariňáků buď po jednom nebo v maximálním možném počtu, který je ovlivňován počtem funkčních transportních systémů na palubě vaší lodi. Když tedy chcete poslat naráz šest přepadových týmů, musíte si nainstalovat transportní systém šestého stupně. Pak stačí jen přepnout zobrazení a v jednoduchém grafickém znázornění vidíte, kolik zbylo obránců a kolik vašich útočníků. Pokud by se bitva vyvíjela ve váš neprospěch, stačí počkat, až se připraví další výsadkové týmy, opět vyřadit nepřítelovi štíty a poslat posily. Když se vám podaří loď obsadit, zařadí se automaticky do vaší flotily a vy jí můžete udílet různé rozkazy typu zaútoč na cíl, obsaď cíl, vytvoř tu a tu formaci s mojí lodí, případně stáhni se.        Můžete si vybrat několik druhů pohledů na vás a vaši kořist. V podstatě nejde o nic dramatického – buď sledujete souboj z pohledu kamery za vaší lodí nebo lodí protivníka, případně přepnete kameru do jiného úhlu zavěšení podle situace. Když jste například v blízkosti planety a vaši důstojníci křičí hrůzou, že jste na kolizním kurzu, lehce se stane, že ohromná planeta zakryje váš pohled. Stačí pak zvolit kameru, která je zavěšena vysoko nad vaší lodí a hned máte opět dokonalý přehled o situaci. Samozřejmostí je pak možnost přiblížit a oddálit si váš pohled na okolní svět. Herní obrazovka se dělí na několik základních částí – máme tu hlavní trojrozměrný výhled na probíhající bitvu, dále pak senzorové zobrazení ála radar, které udává pozici vaší lodi, lodí spojenců a nepřátel, jakož i lokaci různých planet, asteroidů, černých děr či hvězd. V levém dolním rohu si pak můžete prohlédnout nákres vaší lodi s rozložením všech systémů a podobné zobrazení akorát že pro loď nepřítele nabízí i nákres v levém horní rohu obrazovky. Mezi tím se nachází základní bitevní menu, pomocí kterého ovládáte svoji loď a instruujete svoje důstojníky. Můžete tu tedy dohlížet na distribuci energie, kterou můžete převádět mezi základními lodními systémy, kterými tu jsou primární a těžké zbraně a štíty, můžete přikázat kormidelníkovi provádět různé manévry jako třeba oblétat cíl, srovnat rychlost s cílem, pronásledovat nepřítele a podobně. Můžete také aktivovat autodestrukci v případě, že se vám příliš nevede, což ovšem bude mít pro vás i vaši posádku dosti nešťastný konec. Přes toto menu můžete rovněž ovládat transportní systém v případech, kdy budete přenášet infiltrační jednotky, aby mohly položit výbušniny v planetárních instalacích, dále pak třebas vlečný paprsek a vypouštění raketoplánů. Po uživatelském rozhraní se pak potuluje ještě několik dalších tlačítek, jejichž význam pochopíte téměř okamžitě. Jedním z nich je třeba opravářské menu, kde můžete v případě, že nepřátelská palba projde skrz štíty a poškodí některých z vašich systémů, určit, co a kdy budou vaše opravářské týmy dávat do původního stavu. Důležité je, že máte k dispozici pouze omezené množství oprav, takže se můžete dostat do fáze, kdy se budete rozmýšlet, jestli oželet nefunkční phaser, abyste mohli dosáhnout vyšší impulzní rychlosti. Ze všeho nejdříve se ale nepochybně musíte k nějaké té bitvě přichomítnout. Alfa kvadrantem se pohybujete po tzv. mapě s hexy, kde každé šestiúhelníkové políčko představuje jeden hvězdný systém. Pomocí této mapy tedy plánujete vaše přesuny na místa, kde se odehraje další kus dějství a cestou můžete dokonce narazit na speciální dobrovolné mise. To jsou nepovinné mise, které můžete splnit v případě, že máte dostatek času, než se máte hlásit k dalšímu briefingu. Mezi tyto mise patří především skenování planet za účelem sběru vědeckých dat, což se někdy zvrtne v ostrou přestřelku s okolo letícími nepřáteli, nebo můžete odpovědět na nouzové volání konvoje napadeného piráty, případně tu jsou pro zkušené borce s maximálně vybavenými loděmi mise nabízející útok na pohraniční hvězdné základny. Každý, ať si vybere. Grafika nám opět trochu pokročila a navíc hvězdný simulátor Star Trek: Bridge Commander nasadil laťku ve ztvárnění plavidel hodně vysoko, takže se museli autoři modelů činit, aby namlsané fanoušky potěšili. Myslím, že se jim to bezezbytku povedlo. Modely všech lodí působí pěkným plastickým dojmem, model poškození odráží úroveň množství škod, které jste v bitvě utrpěli a doprovodné světelné efekty zbraní jsou také působivé. Když kolem vás sviští phaserové paprsky nebo vás jen o fous mine kvantové torpédo, vidíte nádherné odrazy, které prolétávající částice malují na vašem trupu. Modely pak neztrácejí na přitažlivosti ani při větším přiblížení, i když s Bridge Commanderem se i z jasného důvodu měřit nemohou. Okolní prostředí je zpracováno také velmi elegantně. Nebudete se samozřejmě pohybovat pouze v pustém černočerném vesmíru, ale zařádíte si v různě zbarvených mlhovinách, v polích asteroidů, které svým povrchem připomínají kusy kovu, od kterého se odráží dopadající sluneční paprsky. Často se také dostanete na dosah k různým planetám nebo hvězdám a nezůstanete ušetřeni ani dramatického setkání s černou dírou. Pokud se postavíte na správné místo a ve správnou dobu, můžete uzřít opravdu fantasticky vypadající obrazy, které můžete třebas ještě sami vylepšit vybuchující hvězdnou základnou a podobnými potěšitelnými prvky. Zvuková stránka hry za tou grafickou opět nezaostává. Všechny efekty zbraní a lodních systémů jsou autentické a ještě tak umocňují celkový dojem toho, že jste opravdu tam. Hudbu složil, jak jistě valná část z vás ví, dvorní StarTrekový skladatel Activisionu Danny Pelfrey, který nás opět nezklame. Hudba je nevtíravá a příjemně podbarvuje probíhající boje. I když nereaguje vteřinu od vteřiny na aktuální herní situaci, v okamžicích, kdy se třeba finální útok desítky aliančních lodí shodne s řízným klingonským námětem, stojí to vážně za to a hned se vám zdá, že dnešek se opravdu vydařil. Stejně skvěle pak působí i scéna, kdy jste pod rouškou romulanského transportu na návštěvě v romulanské sféře vlivu a ve chvíli, kdy zatím poklidná hudba začne pomaloučku nabírat na svižnosti, vám romulanská základna přikáže, ať okamžitě zastavíte a připravíte se na inspekci. To pak už transportujete výsadkový tým z planety snad i pohledem a za ohlušujícího zvuku bubnů a tváří v tvář blížícím se Válečným ptákům zadáváte kurz vysokým warpem pryč ze systému. Tomu se říká atmosféra. Ze známých StarTrekových herců se dočkáte hlasu Patricka Stewarta, který vám bude opět v roli kapitána Jean-Luc Picarda dělat vašeho velícího důstojníka. Ostatní herci se ke svému výkonu postavili také srdnatě, takže Klingoni řvou a vysmívají se prohrávajícím protivníkům, zatímco z Romulanů je cítit jejich podlost okamžitě, co otevřou pusu.        Myslím, že hlavní kampaň pro jednoho hráče, jsem probral dostatečně. Hra však pro ty, kteří dávají přednost samostatnému hraní, nabízí ještě tzv. dobyvatelský mód kampaně pro jednoho hráče. V tom se postavíte na jednu ze čtyř stran – ke třem tradičním tu přibývají ještě Borgové – a vaším úkolem není nic menšího než ovládnout Galaxii. Zajímavé je, že tento mód můžete začít za Klingony, Romulany a Federaci buď klasicky od úplné nuly nebo si můžete nahrát automaticky uloženou pozici při ukončení poslední mise a začít tak dobývat vesmír s již plně vybavenou lodí bez nutnosti prokousat se, tentokráte již trochu obtížněji k lepším plavidlům. Pro Borgy toto samozřejmě neplatí, ale ti mají svoji výhodu jinde, že. Tento dobyvatelský mód slouží jako takový mezistupeň mezi klasickou kampaní pro jednoho hráče a hrou více hráčů. Kromě toho, že si můžete v módu šarvátky nastavit jakoukoliv bitvu jakýchkoliv plavidel pro souboj s počítačem ovládanými loděmi v šarvátce pro jednoho hráče nebo pro souboj s lidskými protivníky přes Internet v šarvátce pro více hráčů, tvoří hlavní složku multiplayeru ve Starfleet Command 3 Internetový vesmír Dynaverse 3. To je v podstatě obdoba klasického dobyvatelského módu pro jednoho hráče s tím rozdílem, že větší či menší část existujících lodí ovládají živí hráči. Opět se postavíte na jednu ze čtyř stran a vaším cílem zase bude ovládnout celou Galaxii. Hra více hráčů je až na minimální detaily v průběhu hry stejná jako kampaň pro jednoho hráče. Pohybujete se po mapě s hexy, přijímáte rozličné nabídnuté úkoly a postupujete po společenském žebříčku výš a výš. Navíc se můžete sdružovat do až tříčlenných flotil, ve kterých potom můžete brázdit širé vody vesmíru s větší šancí na vítězství při větších nahodilých konfliktech. I v této fázi hry je ale třeba taktizovat, domlouvat se a plánovat svoje další útoky. Každý z hexů je totiž charakterizován několika znaky, jako je obrana příslušného sektoru, jeho ekonomická hodnota či zdánlivý odpor vyjadřující, jak dlouho vám potrvá, než sektorem proletíte. Musíte si tak dobře rozmyslet, na který sektor zaútočíte. Musíte si vybrat sektor, jehož obranu můžete překonat a zároveň takový sektor, jehož ekonomická hodnota za něco stojí. Tento údaj totiž rozhoduje o vašem konečném vítězství v Dynaverse 3. Čím vyšší celkovou ekonomickou hodnotu mají sektory vaší říše, tím více lodí si můžete dovolit postavit a snadněji tak můžete přečíslit své soupeře. Po dosažení určité předem dané ekonomické hodnoty se navíc daná strana stává absolutní vládcem Galaxie. Server se poté restartuje a jede se nanovo. Mám pocit, že jsem v této tentokráte trošku delší recenzi rozebral nejnovější přírůstek v sérii Starfleet Command opravdu do morku kostí, takže jste si mohli udělat správný obrázek o tom, jestli je nebo není tato hra pro vás. Pokud si nejste úplně jisti, zahrajte si ji, uvidíte, že vás chytne – nejen svojí atmosférou ale především skvělým příběhem, rozmanitou strukturou misí i bitvami samotnými. Autoři navíc vytvořili s ohledem na předchozí zkušenosti hru tak, aby ji bylo možno relativně snadno modifikovat, a už nyní se na Internetu nachází několik nových prvků a modifikací, které prodlouží životnost této výborné hry. Martin Kovář, Star Trek Games.CZ Přidáno: 18.1.2003 Užitečné odkazy: Taldren: www.taldren.com Activision: www.activision.com Star Trek: Starfleet Command 3 homepage: gaming.startrek.com/games/sfc3 Seznam všech článků týkajících se hry Star Trek: Starfleet Command 3 najdete zde.