Rozhovor s Ronem JonesemHomeLAN: Kdy jste se poprvé začal zajímat o hudbu a skládání hudby? Ron Jones: To přišlo postupně. Jako dítě, když jsem vyrůstal na Severozápadě, jsem si myslel, že budu architektem. Každý volný okamžik po škole, víkendy a léta jsem trávíval venku v lese za naším domem a stavěl jsem síť pevností. Postavil jsem šestipatrové pevnosti na stromech a mnoho ohromných pevností v podzemí. Pořád jsem něco stavěl. Když mi bylo jedenáct, popadla matka mého mladšího bratra a mě a zavedla nás do hudební pochodové kapely, sboru s bubny a trubkami. Ze začátku si můžete myslet, jak snadné to bude, ale pravda byla úplně jiná. Ve sboru s bubny jsou všichni fanatici dokonale vycvičení v hudbě. Jedno představení trvající dvanáct minut jsme nacvičovali a vylepšovali celý rok. Dostal jsem se do témat velkých souborů bicích nástrojů, velkých žesťových těles a pohledu na uvedení hudby do pohybu na fotbalovém hřišti. Při spojení zrakových efektů a hudby to je hodně podobné baletu. Pamatuji si, když jsem jako dítě hrál v takové skupině a cítil ten nepopsatelný pocit, kdy hudba naplňuje vzduch silou a krásou. Takže se stalo, že se moje náklonnost ke stavění a architektuře posunula od pevností ke zvuku. Začal jsem psát pro všechny skupiny v mém okolí. Jazz, orchestr, dechové nástroje, pěvecké sbory – cokoliv, abych slyšel svoje nápady probuzené k životu. Střední a vysoká škola pro mě existovaly pouze pro to, abych měl přístup k více místům, pro která bych mohl skládat. Takže předpokládám, že jsem měl podivný začátek. HomeLAN: Kteří hudebníci nejvíce ovlivnili Vaši vlastní práci a proč? Ron Jones: Na Vašich stránkách není dostatek místa, abych vyjmenoval všechny moje hudební vlivy. Hluboce mě ovlivnila práce Aarona Coplanda. Jeho hudba byla tak názorná, svěží a americká. Skvělý hráč na jazzovou trumpetu, skladatel a kapelník Don Ellis na mě měl velký vliv. Jeho použití zvláštních temp a to, jak je hladce spojoval dohromady, aby vytvořil nové a vzrušující nahrávky mě rozechvívalo. Lee Roy Anderson byl skvělým učitelem a přítelem, otevřel hudební fakultu a nechal mě pracovat jako skladatele, i když jsem byl jen studentem. Viděl ve mně něco úžasného. Jaký to byl báječný člověk, bez jeho pomoci bych hudbu nebral vážně. Po vysoké jsem se přestěhoval se svojí ženou do Los Angeles, abych studoval na Dick Groove School of music. Tady lidé ze studia Kats trávili volný čas, když nepracovali na filmu, televizi a na nahrávání další hudby, a učili nové a nastávající skladatele a aranžéry. Nezaplétali jsme se do akademických debat, zaměřovali jsme se pouze na věci, které potřebujete k tvorbě hudby pro seriál v televizi nebo hraný film. Předtím, než jsem promoval, jsem pracoval na mnoha televizních seriálech. Byl jsem naprosto zaneprázdněný, nikdy jsem se neohlížel. Také mě velmi ovlivnil Hoyt Curtin, hudební ředitel v Hanna-Barbera (Šmoulové, Flinstonovi). Naučil mě, jak zvládnout kupu práce v krátké době. Pod ním jsem složil hudbu ke stovkám dílů animovaných seriálů. Potom jsem pracoval pro Mikea Posta a Petea Carpentera (A-Team, Magnum P.I.). Tito pánové mě naučili skládat oblíbený styl hudby pro televizi. Nikdo nebyl v skládání hudby pro televizi tak úspěšný jako Mike Post, Pete Carpenter a Hoyt. Naučili mě pravou podstatu hromadného spojení s hudbou. Asi tři a půl roku jsem byl chráněncem Lalo Schifrina (Drak přichází, Nulová šance, Bullit, Drsný Harry). Lalo mě naučil nejpokročilejší instrumentální techniky jakož i znalecké triky skládání hudby pro filmy. Měl jsem velké štěstí, že jsem měl tyto pány za své učitele a rádce. Doufám, že lidé slyší jejich vliv v každé stopě. Jsem jim hluboce zavázán. Konečně, poslouchám všechno, každý styl a každý kus. Mohu napsat cokoliv a dělal jsem to tak po mnoho let. Hollywood Vás nutí znát všechno. Na vysoké se soustředí na cokoliv, co je momentálně avantgardní. V Hollywoodu musíte vědět, jak vložit starověkou, současnou, populární, avantgardní, prostě jakoukoliv hudbu do filmu. HomeLAN: Jak jste se dostal k psaní hudby pro televizní seriál Nová generace? Ron Jones: Hleděl jsem si svého a skládal hudbu k seriálu jménem Kačeří příběhy pro Disney Animation, když při sezení bubeník povídá: „Hele Rone, poslal jsi svoje demo Paramountu pro novou řadu Star Treku?“ Řekl jsem, že ne. Řekl, abych dal něco dohromady pro sezení, na které šel druhý den do Paramountu. Takže jsem dal dohromady demo, ve kterém byly většinou stopy z několika akčních programů, pro které jsem skládal hudbu. Během přestávky v sezení v Paramountu, kde tento bubeník hrál, zaskočil za dirigentem, který radil producentům Star Treku a přiměl ho, aby si poslechl moji práci. Ten si ji zamiloval a řekl, ať se objevím na ukázkovém promítání ve čtvrtek. Přišel jsem tam a pak jsem složil hudbu k čtyřiceti čtyřem epizodám. HomeLAN: Můžete nám říct něco o tom, jak se připravujete na skládání hudby pro typickou epizodu? Ron Jones: Požádám, abych měl co nejdříve scénář. Oni samozřejmě mají scénář mnohem dříve, než se natáčí. Přečtu si ho a dostanu se do příběhu. Pokusím se porozumět tomu, co tím autor myslel. Začnu vytvářet hudební nápěvy a přemýšlím o tom, jak vytvořit hudbu, která by nejlépe podpořila příběh. Každá epizoda v tomto vesmíru byla někde jiná, takže jsem se snažil používat širokého pole různých nástrojů. Používal jsem hodně bicích nástrojů a zvuk jsem mnohokrát zpracovával. Když byl hotov film, dostal jste pásku ke shlédnutí. Poté se sejdeme se střihačem hudby a některým z producentů, abychom zvolili, kde by měly být jaké stopy. Střihačovi trvá den nebo dva, aby zjistil, kde dochází k porušení rytmu. Poté jsem s hotovou páskou a poznámkami o rytmu dostal asi deset dní až dva týdny na složení notového zápisu. Nato přišlo jedno či dvě dlouhá sezení na nahrání veškeré hudby. Celý Váš život se točí kolem skládání. Někdy jsem neviděl slunce celé dny. Lidé, kteří sledují seriály, nemají ani ponětí o hodinách a krvi, kterou stojí vytvořit tyto programy. Je to jako podívat se na egyptské pyramidy a říct: „Hele, podívej se na ty legrační hromady kamene“, když nechápu, jak ohromné množství práce bylo zapotřebí nahromadit ty legrační kameny. HomeLAN: Podle Vašeho názoru, která epizoda Nové generace je Vaší oblíbenou, co se hudby, kterou jste k ní Vy skládal, týče a proč? Ron Jones: Hej! Které ze svých dětí máte nejraději? Do každé noty vkládám své nejlepší úsilí, takže se mi v základu líbí všechy skladby. Scéna, kdy jsem skládal hudbu pro Tashin pohřeb, byla velmi dojemná. Každý z hudebníků v orchestru přišel do promítací kabiny, aby si to celé poslechl s obrazem a brečel u toho. To se v tomhle byznysu často nestává. Líbily se mi epizody, kde se dostaly na povrch lidské emoce, víc než příběhy s čistou akcí nebo technologiemi. Myslím, že to můžete slyšet v hudbě, když na obrazovce dochází k emocím. To nejlepší z obou světů, epizody jedna i dvě, byly hodně zábavné, protože byly tak výpravné a výrazné. HomeLAN: Jak jste se dostal k psaní hudby pro původní Starfleet Command a Starfleet Academy? Ron Jones: Dva z mých studentů z kurzu, který jsem vyučoval pro postgraduální program USC ve filmové hudbě, mě k tomu přizvali. Pracovali v hudebním oddělení v Interplay. Myslím si, že producenti chtěli dát hře vyšší stupeň autenticity startrekové hudby, takže mi zavolali. Také vždy chtěli velkou akční partituru s živým orchestrem, což je moje silná stránka. HomeLAN: Co si myslíte o licenci Star Treku obecně a proč vydržela tak dlouho a zůstala populární? Ron Jones: Gene Roddenberry a velmi nadaní autoři vědí, jak vytvořit postavy a příběhy, které zaujmou publikum. Paramount ví, jak tento produkt přeměnit na peníze. Televize byla až donedávna velmi mocná, takže když spojíte všechny prvky, tato licence nabízí dobrou zábavu pro široké publikum na celém světě. Je to seriál, který dává naději do budoucna. Zrovna jsem viděl pořad na Discovery, kde říkali, že všichni zemřeme, až se Mléčná dráha srazí s galaxií v Andromině a obě se srazí v jednu obrovskou hvězdnou hmotu. Takže myslím, že bychom raději měli najít způsob, jak cestovat do vesmíru, nebo se upečeme. HomeLAN: Co nám můžete říct o Vaší nejbližší práci a pracujete na nějakých projektech, které se týkají her? Ron Jones: Momentálně dělám hudbu pro jeden hororový film. Však víte, lidé přijdou do strašidelného domu a všichni jsou zabiti. Je to legrace, ne kvůli prolité krvi, ale kvůli výtvarným věcem, které z hudebního hlediska můžete dělat. Většina hudby je velmi avantgardní. Až do období před několika měsíci jsem dělal hudbu pro kreslený seriál pro Fox jménem Family Guy. Potom jsem se rozhodl, že vezmu vážněji tvorbu hudby pro hry. Hry jsou každým dnem lepší a lepší, zatímco celá televize čím dál víc připomíná Jerryho Springera. V televizi je velmi málo projektů, které skutečně využívají skladatelů hudby, a ty které tak činí, to používají jako tapetu, aby zakryly zvukové mezery. Takže jsem hodně pracoval na průzkumu toho, co se děje ve světě her a skládání hudby a učil jsem se, kdo co dělá. Rozesílal jsem dema a mluvil s řadou lidí o různých projektech. Chce to čas, prodat svoje jméno, ozvláště v tak rozmanitém a rozsáhlém povolání, jako je herní průmysl. Mám pár projektů pro velké orchestry, které vypadají, že vyjdou. Ještě ale nemohu prozradit žádné detaily. Takže doufám, že už velmi brzy vyrobím několik vzrušujících hudebních děl pro hry. HomeLAN: Jaké druhy zařízení a nástrojů používáte k skládání hudby? Ron Jones: Toto je velmi důležitá otázka, dovolte mi na ni dobře odpovědět. Protože jsem přišel do této profese v době, kdy nebylo běžné psát hudbu pro elektronické nástroje a každé sezení bylo tvořeno pro živé hudebníky, dívám se na zařízení jinak než většina. Vždy jsem si vážil elektroniky, ale také vím, že má svá omezení. Mám všechny ty počítače, midi nástroje, samply a software jako každý jiný. Používám je pořád, ale považuji je jenom za nástroje. Midi umožňuje vytvářet umělé verze hudby v počítači. Takže můžete ukázat producentovi Váš nápad plně nasimulovaný proti obrazu. To je opravdu skvělé a nápomocné. Můžete provést změny předtím, než budete na jevišti s devadesáti hudebníky. Problém je v tom, že každý je unešen automatizací a skutečná muzikalita se vytratila. Větší a lepší počítače, procesory a software společně s kvalitnějšími knihovnami samplů určitě pozvedly úroveň toho, co můžete dělat s elektronikou, ale na živo to je vždy lepší. Když hudebníci bouchnou do bubnu nebo zahrají na strunu, rozpohybují molekuly vzduchu. Existuje tolik nekonečných dimenzí, které skutečný hudebník vnáší do toho, co hraje, že i to nejpokročilejší zařízení vedle tohoto bledne. Vím, jak používat elektroniku, ale chce to hodně práce a velké množství vědomostí o tom, co může a co nemůže udělat. Musíte skládat inteligentně nebo to bude znít jako nesmysl. Žijeme v umělém světě, téměř nic už není skutečné. Elektronika tento umělý svět odráží a je tudíž mnohem víc doma nyní, než byla v minulosti. Živí hudebníci jsou dinosaury. Je to tragédie, co se děje v hudbě. Myslím si, že budeme muset zabalit nové věci do nového obalu, že starý svět je velmi odlišný od toho nového. Sedím před svým pianem a skládám, protože to je víc černobílé. Když sedíte před midi systémem, je tu tolik možností, že je snadné rozptýlit se různými zvuky a opomenout tak skládání samotné. Skvělá hudba se neobjeví najednou, musí se postavit jako skvělé stavby. Tužka na papíře mi pomáhá myslet jasněji. Počítač se zapojí až poté, co se na notovém záznamu objeví noty. Když vyřešíte detaily na papíře, můžete pak využít automatizace a elektroniky ke splnění návrhu, který jste vytvořili. Svůj názor stavím na více než třiceti letech v povolání skladatele a tom, že jsem elektroniku využíval od začátku až do dneška. HomeLAN: Máte nějakou radu pro lidi, kteří chtěji skládat hudbu pro televizi, filmy a počítačové hry? Ron Jones: Vraťte se dřív, než bude příliš pozdě! Ne, dělám si srandu. Je to velmi obtížný způsob života. Je to ale také velmi vděčné, když slyšíte svoji hudbu přehrávanou ve studiu s těmi nejlepšími hudebníky na Zemi. Je to jako v nebi. Peklo se snaží být umělcem ve společnosti, která se stará více o hranolky než o lesní rohy. Ty správné školy vyučující kompozici se dívají spatra na skladatele filmové a televizní hudby a říkají, že jsme už vyprodali. Popová strana tohoto povolání uctívá nejnovější náctileté šílenosti a považuje filmové skladatele za hudebně příliš vážné. Vždy jste „příliš…“. To znamená, že vždy jste přiliš mladý, příliš starý na to být kreativní, příliš jednoduchý, příliš složitý. Pracujete, jak nejlépe umíte, pro jakýkoliv projekt, který leží na Vašem stole. Když ze sebe vydáte to nejlepší, s celistvostí, poctivostí a muzikalitou, pak můžete pocítit osobní uspokojení. Pro to žiji. Peníze nejsou důležité, jde o lidské věci, pro které stojí za to to dělat. HomeLAN: A nakonec, je ještě něco jiného, co byste chtěl říct předtím, než to tu zabalíme? Ron Jones: Ano. Děkuji, že jste pokládali tak dobré otázky. Doufám, že moje odpovědi byly poučné. Ve skládání hudby je přítomno mnoho věcí. Jsem vždy rád, když mám příležitost sdílet trochu z toho velmi hlubokého procesu tvorby hudby pro filmy, televizi a hry. Nemáme ponětí, co na nás čeká za rohem. Jsem nabit všemi možnostmi, které leží přede mnou. Hry a hudba pro hry poroste, jsem si jist, že do úžasné podoby lidského vyjádření. Doufám, že budu jeho součástí. Původní rozhovor na HomeLAN Fed: zde Martin Kovář, Star Trek Games.CZ Přidáno: 8.2.2003 Seznam všech článků týkajících se hry Star Trek: Starfleet Academy najdete zde. |