Vesmírné střílečky jsou dnes mezi českými amatérskými startrekovými vývojáři velmi oblíbené a jako první na naše monitory zavítala čistě akční řež Star Trek: Red Alert, jejímž autorem je GoGo.Finch z týmu Le Crâne Sombre Amusement. Pojďme se tedy bez dlouhých řečí podívat, co si pro nás připravil. Hra se s námi nemaže a po velmi krátké nahrávací obrazovce nás rovnou šoupne do hlavního a jediného menu v celé hře. Nejedná se o nic jiného než nastavení prostředí a účastníků následující bitevní partie. Pokud jste četli preview dříve uvolněných betaverzí nebo některou z nich sami hráli, budete se v menu cítit jako doma. Na spodním řádku panelu najdete vedle sebe vyrovnané základní ovládací prvky, jejichž funkci tu nemá valnou cenu rozebírat, protože se příslušné popisky objeví přímo ve hře po najetí na to které tlačítko. Pokud by vám náhodou šmejdění myškou po stole nevyhovovalo nebo jste snad svoji myš z nepozornosti spolkli i se šňůrou, nabízí se vám ještě ovládání menu pomocí klávesnice. Nejvíc vás asi bude zajímat, které lodě vyplují do bitvy a která bude ta vaše. Řešení této hádanky lze docílit několika způsoby. Tím vůbec nejrychlejším je výběr jednoho z předpřipravených scénářů, kterých se v databázi nachází devět. Scénář již definuje, které lodě a na které straně se bitvy zúčastní, kde se bitva odehrává a jako bonbónku se dočkáte takového minipříběhu, který popisuje, proč došlo k takovémuto vystupňování násilí. Nenároční hráči a ti, kteří nechtějí procházet statistiky nabízených plavidel při sestavování dvou alespoň trochu vyrovnaných soupeřících stran, se mohou díky této možnosti vrhnout rovnou do boje a na rozdíl od svých věčně nespokojených kolegů-šťouralů se také dočkají již zmíněného úvodního briefingu. Je třeba říct, že nabídka scénářů je opravdu pestrá. Pokud si je projdete pěkně všechny postupně, dostanou se vám do rukou plavidla téměř všech stran zastoupených ve hře. Vždy platí, že lodí, kterou ovládáte vy, je loď uvedená na prvním řádku. Pokud s ní ale nejste spokojeni, není problém přepnout se jednoduše na jinou z nabízených lodí, ať už z vašeho týmu nebo z nepřátelského tábora. A tak když zvítězíte v jednom scénáři, můžete si ho okamžitě střihnout za druhou stranu, abyste těm salátům dokázali, že to vyhrát jde. Ale ani tím možnosti úpravy scénáře nekončí. Nikdo vám nebrání z připraveného scénáře pár lodí vyházet nebo přidat nějaké další. Pokud se vám nelíbí, že Velení Hvězdné flotily do boje proti útočícím Borgům nezapojilo váš refitovaný Deltaplán, stačí okamžik a proti dvojici borgských koulí stojí šestice prťavých lodiček a třebas ještě v shluku mlhovin. Škoda jen, že na takovouto hrubou úpravu, která rozmetá celý scénář, už příslušný briefing není schopen zareagovat, ale na druhou stranu – kdo by četl nějaké plky od těch páprdů nahoře, tohle je přece válka, ne?! Téměř to samé jako přestavět scénář od základů nabízí volba Free Skirmish, která je určena především těm, kteří rádi experimentují a hrají si na co kdyby… V databázi se vám nabízí téměř tři desítky vážně moc pěkně vypadajících lodí. Mezi nimi najdete zástupce Spojené federace planet, Romulanského hvězdného impéria, Klingonské říše, Dominionu, Borgů i bioloď Druhu 8472. Některá z plavidel jsou oficiální a jistě si je pamatujete ze seriálů a filmů, ať už je to klingonská třída Negh’Var, bitevní loď Dominionu nebo vlajková federální loď USS Enterprise-E. Red Alert jde ale chvályhodně mnohem dál a nejednomu fanouškovi Star Treku podstatně rozšíří obzory a to pomocí neoficiálních lodí, jejichž návrhy vytváří opravdoví nadšenci a jejichž vysokou kvalitu můžete v této hře bezpečně posoudit. Plavidla Kla’lath, Da’ree, Borodin, Cantell a mnohá další jsou na první pohled k pomilování a už vidím, jak se nemůžete dočkat, až si je vyzkoušíte v akci. Svého favorita si ale nevybíráte jen podle přiloženého obrázku, ale též podle stručných informací, kde se kromě názvu lodi a třídy, dozvíte i sílu štítů a trupu, maximální rychlost, sílu palubních zbraní a pak také veledůležité celkové hodnocení lodi, ke kterému se ještě dostaneme. Předpokládám, že jste si připravili bitvu snů a můžeme tedy vyrazit. Pokud jste se příliš zuřivě nehrabali v externím setupu, uvidíte na bitevní obrazovce kromě natěšených protivníků též čtyři informační panely. Popisovat podrobně, co která obrazovka obsahuje, by bylo nošením dříví do lesa a to jak všichni víme, je hloupost. Zkrátka řečeno vlevo nahoře jsou informace o vaší lodi, vedle informace o lodi zaměřené (takže pozor, ne nutně nepřátelské!), vlevo dole je mapka a pravý dolní roh si pro sebe zabralo skóre. Nad životním poselstvím mapky nemá velkou cenu dumat – jako bílá tečka je na ní zobrazena vaše loď, červeně loď zaměřená a zbylá plavidla jsou barevně odlišena podle týmové příslušnosti. Kromě toho na mapě najdete i dok a mlhoviny, pokud jsou tyto dva prvky v daném scénáři přítomny. Pro bodové hodnocení lodí na skóre panelu je klíčové na konci předchozího odstavce zmíněné celkové hodnocení lodí. Kolik bodů dostanete za zničení protivníka totiž závisí na poměru hodnocení vaší lodi a lodi nepřátelské. To je velmi důležitý moment, který může do hry vnést i hezký prvek taktického uvažování a týmového ducha. Může, ale protože ve hře není přítomna možnost hry více živých hráčů po síti, tak spíš nepřinese. O co jde? Uveďme si názorný příklad (ti kteří by byli rádi, abych svoji teorii demonstroval pregnantní ilustrací mohou poslouchat rovněž): Nejsilnější lodí ve hře je bezesporu bioloď Druhu 8472 (jen pro porovnání – její hodnocení činí závratných 82246 bodů, zatímco Picardova éčková Enterprise se může pochlubit pouze 5745 body). Tato loď je schopna vyřadit štíty nepřátelské lodi jediným výstřelem a několika málo dalšími katapultovat posádku protivníka do volného prostoru. A když si mezi soupeři čirou náhodou vybere cardassianskou Hideki s hodnocením 508 a během několika vteřin ji zničí, docílíme společně s hrou po jednoduchém propočtu na kalkulačce hodnoty 1 – tj. (508/82246)*100 po zaokrouhlení na celé nahoru. Raději ani nedomyslet, jak by vypadal souboj těchto dvou plavidel ve scénáři, kde by bylo pro vítězství potřeba dosáhnout hranice 1000 bodů… A teď konečně k té taktice a týmové strategii. S takovýmto výkonem se bioloď ideálně hodí jako „načínací“ nástroj – jedním zásahem srazí protivníkovi štíty, druhým ho připraví o větší část integrity trupu a pak stačí jeden zásah průměrnou lodí a body se jen sypou. Při on-line hře s živými hráči žádný problém, s počítačem řízenými protivníky je ale domluva přetěžká. Můžete křičet, nadávat, láteřit, klít, spílat, lamentovat, urážet, obviňovat nebo i vyhrožovat, vaše volání po koordinovaném postupu zůstane nevyslyšeno. Vážně, tahle hra je pro síťové zápolení naprosto ideální a dokáži si ji klidně představit jako jednu z vyvolených při letním Battlefestu… Tak a už dost! Pořád se tu vykecávám o nějakém menu, panelech a neexistujících prvcích, ale abyste se dozvěděli, jakže vypadá hra samotná, to ani náhodou. I když na druhou stranu, co objevného bych vám o tom mohl povídat. Větší či menší skupinka perfektně vymodelovaných větších či menších lodí se motá po obrazovce a mezi nimi se míhají barevné paprsky a jiskřivé kouličky. Ačkoliv tím výčet grafických fines a dalších herních prvků zdaleka nekončí. Podívejme se nejdřív na vaši loď (dávejte pozor, pokud se ošklivě nemýlím a nejsem už úplně slepý, tohle se v přiloženém.. jak tomu – no snad – manuálu nedočtete). Kolem vaší lodi se nachází modrý, řekl bych, zaměřovač, který však neplní pouze funkci „šmarjá, která loď je teď ta moje!“, ale nabízí i čtyři informační stupnice. Levá horní stupnice ukazuje, jak postupuje nabíjení vašich primárních zbraní, pravá horní zprostředkovává totožný údaj pro sekundární zbraně (má-li je loď k dispozici), levá dolní stupnice prozradí vše o vašich štítech a pravá dolní vás informuje o energii pro vaši speciální zbraň. Cože? Speciální zbraň? Ano, většina lodí ve hře má svoji speciální zbraň podle toho, ke které straně konfliktu patří. Zatímco federální tachyonový puls odhalí maskované lodě a znemožní jim další využívání této bezesporu nesportovní pomůcky, verteronový puls cardassianských lodí při zásahu oběť zpomalí a romulanský gravitonový puls jí rovnou poškodí trup. Doprovázené pohledným grafických efektem tyto speciální zbraně jsou mnohdy užitečnou pomůckou v boji s nepřítelem. Ale za všechno se platí a speciální zbraně si vybírají svoji daň v podobě vyššího namáhání trupu, čímž dochází k jeho poškozování. Opatrnost je tedy opět na místě. Zatímco phaserové paprsky směřují neomylně ke svému cíli, fotonová torpéda jsou naváděna pouze částečně a na větší vzdálenost nebo proti mrštnější lodi se často netrefí a volně letí vstříc světlým zítřkům do té části vesmíru, kde zítra znamená včera (nebo včera znamená zítra? To je fuk, prostě tam mají jiné časové pásmo). A nebo také ne a letící torpédo to napálí přímo do vašeho čerstvě uklizeného můstku. Inu vesmír je nebezpečný, je studený a žijí v něm všelijaké potvory, Alfa nevyjímaje. Tohoto prvku však můžete využít i ve svůj prospěch. Šinete si to směrem k nepříteli, když v tom vás zezadu dohání torpéda a nevypadá to, že by chtěla předjet nebo zabrzdit, pokud jste ale dostatečně blízko svému nepříteli, stačí hbitý a mazaný obrat (ano, častěji to nevyjde, než že ano) a bum prásk, zvýšená komunikace mezi nepřáteli svědčí o zdravé výměně názorů. Pokud se ale náhodou někdy nezadaří a vy skončíte v křemíkovém pekle, žádné strachy, stačí vyčkat pár okamžiků a budete navráceni zpět do žáru bitvy. Mezitím si třeba můžete prohlédnout, jak jsou na tom oba týmy bodově nebo jak si stojí vaše loď v celkovém hodnocení v soutěži o ostrostřelce roku. Nesmím také zapomenout na dva zajímavé prvky. S mlhovinami různých barev a vlastností jsme se poprvé setkali zřejmě u real-time strategie Armada. I zde si můžeme trochu zataktizovat a zablbnout si v barevných chuchvalcích prachu a vůbec toho, co většinou v mlhovinách bývá. Na svých toulkách vesmírem se můžete setkat se čtyřmi druhy mlhovin – kupříkladu modré regenerují trup i štíty, zatímco červené znemožňují maskování. Není-li po ruce modrá mlhovina, stačí najít federální dok, zastavit uprostřed a opraváři se vám už o tu vaši ruinu postarají. Mou oblíbenou pasáž o zvucích opět odbudu konstatováním, že všechno zní, tak jak má, nebo si to aspoň myslím. Zastavím se až u hudby. Je až s podivem, že se v zemi, kde vychází startrekové knížky (no dobře, tak asi jenom ta jedna) bez vědomí majitele licence, někdo strachuje o to, co by mohla způsobit přítomnost nějaké té oficiální hudby ve freeware hře. Z tohoto důvodu je ke hře dodávána pouze krátká dvouminutová klingonská bojová melodie a na vás je, abyste si sbírku přehrávaných melodií ve formátu MP3 rozšířili o své vlastní kousky. S tím vám pomůže i vnitřní MP3 přehrávač, který po vzoru novějších Grand Theft Auto přehrává všechny písně v určeném adresáři. Když se vám náhodou nechce už posté poslouchat soundtrack z vašeho nejoblíbenějšího startrekového filmu, můžete si do adresáře Music nakopírovat třeba Natalii Oreiro (řekl jsem to nahlas? Aby mě zase někdo nenařkl z něčeho, co sem nepatří a proto to tu nebudu rozebírat!). I když je třeba říct, že stejně dobře poslouží i puštěný Winamp na pozadí. GoGo věnoval velkou pozornost modifikovatelnosti a rozšiřitelnosti své hry. Je to poznat především v manuálu, kde popis editace lodí a scénářů zabírá víc než polovinu dokumentu (neděste se, mluvíme celkem o necelých sedmi stránkách A4). Tuto pasáž jsem zatím příliš nezkoumal, ale už na první pohled to nevypadá díky promyšlenému systému obyčejných .txt souborů nijak složitě, takže doufám, že se předvedete a zavalíte nás hromadou nových balíků s vašimi oblíbenými loděmi. Přišel čas závěrečného slova. V manuálu se také dočtete, že nechybělo moc a Star Trek: Red Alert by ani nebyl dokončen. Po několika dlouhých hodinách hraní mohu s klidným srdcem říct, že by to byla velká škoda. Red Alert je výborná záležitost mezi startrekovými freeware hrami a doufejme, že se mu ostatní vývojáři budou chtít vyrovnat. Tak bude totiž zajištěno, že i v období největšího startrekového herního sucha posledních let, budeme moci nadále hrát kvalitní a zábavné počítačové hry. Výrobce: Le Crâne Sombre Amusement Minimum: Procesor 700 MHz, 128 MB RAM, grafická karta podporující rozlišení 1024x768x16, DirectX 7, 50 MB místa na HDD Doporučeno: Procesor 1 GHz, 256 MB RAM, 3D akcelerátor, DirectX 9, 50 MB místa na HDD Domovská stránka hry: cranesombre.wz.cz/main.php?id3=stra&id2=projects&id1=projects Martin Kovář, Star Trek Games.CZ Přidáno: 8.5.2004 Seznam všech článků týkajících se hry Star Trek: Red Alert najdete zde.