Je to už nějaký ten pátek, co jsem se prvně doslechl o přípravách nové webové hry Star Trek: Neutral Zone. A ačkoliv jsem jí zprvu nedával moc šancí na úspěch, ba co víc, spíše ani na konečnou realizaci, autoři mne nakonec svým optimismem a nakažlivým nadšením přesvědčili. Rád konstatuji, že jsem se ve svém prvním odhadu mýlil a naopak, že se vyplnila mnohá z mých očekávání, předpovědí a příslibů, které jsem nastínil svého času v obsáhlém preview. Naostro hra běží už pár měsíců, a tak přišel po důkladném a intenzivním testování konečně čas na recenzi.

Ačkoliv jsem se úmyslně vyhnul beta testování a konečnému dolaďování hry, tvůrce jsem po celou dobu „nepustil z dohledu“. Jistý distanc od hry mi snad umožnil a nadále umožní její kvality o to objektivněji posoudit. Ačkoliv, jak všichni dobře víme, věc je to vskutku nesnadná a v našem herním odvětví i těžce poznamenaná skutečností, že žádný fanoušek vlastně nikdy nemůže přistoupit k testu podobného produktu nezaujatě. Stejně jako pak i hráč po vzoru recenzenta hodnotí daný titul čistě subjektivně.

Ale dost řečí, nemám dnes zrovna dobrou náladu, a tak bych si rád tento svůj restík odbyl co možná nejrychleji a nejklidněji; byť s mou tradiční grácií a citem pro věc. No, jen se pochval, ty filuto. Nikdo jiný to tu za tebe neudělá. Ego-masturbaci autora tohoto článku máme tedy (snad) za sebou a můžeme se směle vrhnout na samotné recenzování.

Jelikož jsem unavený, nemocný a veskrze životem znuděný člověk, který předpokládá alespoň jistou základní inteligenci a znalost čtenářů daného tématu, oprostím se tentokrát nanejvýš rád od popisu fenoménu webových her. Máte-li mezery, doplňte si je, prosím, jinde a neplýtvejte vlastním časem zde. Ještě na okraj se sluší poznamenat, že do hry jsem naskočil okamžitě po jejím oficiálním spuštění, odehrál cca jeden a půl mise, stačil vystřídat většinu postů na lodi, tudíž mám snad nějaký ten přehled, který by článku měl dopomoci k patřičné informační hodnotě.

Nuž tedy, jak všichni víme, podobné hry (a Neutral Zone není výjimkou; dále jen NZ) stojí a padají s kvalitou svých administrátorů a správců. Jsem rád, že tuto recenzi mohu načít pozitivně, jelikož prvním postřehem je, že „páni jeskyně“ se o své posádky a posádečky starají opravdu znamenitě. Snad se nejedná o jev čistě dočasný, protože tento fakt má rozhodující podíl na kvalitní hratelnosti, jíž následně posilují a rozvíjejí i další položky a vlastnosti.

Tak jako v jiných hrách se i s NZ začíná prostřednictvím registrace. Tvůrci hnedle od začátku vsadili na konfliktní model hry, kdy jednotlivé aktéry/hráče postavili proti sobě, což vskutku není příliš časté. Jednak je to pak ale velice osvěžující a hlavně žádané. Plus pro tvůrce, protože i z technického hlediska musela být realizace podobného systému velice náročná. Při prvním logu si zvolíte jméno vaší postavy, uvedete některé detaily jako smyšlené datum narození, informace o charakteru a v neposlední řadě si zvolíte alianci, k níž chcete příslušet a z tohoto kroku navazující rasu. Na výběr je UFP, Klingonská říše a Romulanské hvězdné impérium.

Jakmile se prvně dostanete do hry, jste umístěni na mateřskou základnu vaší rasy a zde vyčkáte, dokud někdo z velitelů neschválí vaši žádost o přidělení na loď. Vaše specializace přitom není limitujícím faktorem při konečném výběru postu. Hra samotná probíhá obdobným způsobem jako u konkurence, ovšem s několika drobnými – řekněme kvalitativními – odchylkami. Předně jsou jednotlivé lodě vcelku samostatné a váš správce je schopen plnit vaše nařízení a požadavky bez nutnosti užší návaznosti na velení/hlavní administrátory.

To vše ovšem stále s vědomím, že aktivity všech důstojníků jsou přitom synchronní, a tak během hraní potkáváte nejen další spřátelená plavidla ostatních hráčů, ale i plavidla nepřátelská řízená „počítačem“, lodě, jež ovládají nepřátelé z řad hráčů atp. Navíc je celé vaše počínání zabalené do slušivého papíru v podobě zajímavého příběhu o vyhrocení vztahů mezi Federací a Klingony, z čehož se už tradičně pokoušejí těžit vždy roztomile úlisní Romulané.

Pokud pomineme čistě dílčí vylepšení, která hře poskytují body oproti již zavedeným projektům v podobě TG a DF, jako je střelnice v baru, kajuty posádky nebo úhledně vedené záznamy/deníčky hráčů a jednotlivých lodí, musíme jako hlavní přednost hry označit opětovně luxusní programování. To všechno, všechna ta nudná hlášení a rutinní počínání, jež jste jinde museli vykonávat ve stylu doby kamenné („Nastavuji autodestrukci, nastavuji paprskomety tam a tam, transportuji se, letím do sektoru Vlažné vejce.“), jsou v NZ pryč.

Musím se přiznat, že právě technické a technologické nedotaženosti mne dříve od podobných projektů s plynoucím časem bezpečně odrazovaly. NZ je ovšem geniální v tom, že prostřednictvím všech těch půvabných a perfektně navržených i nadesignovaných konzolí a terminálů vás nekompromisně vtáhne do hry. Přitom se musí nechat, že OPRAVDU každý na lodi si užije své. Každý post je důležitý a autoři dali inteligentně přednost jejich menšímu počtu pro dobro variabilnosti a skutečné užitečnosti těch přítomných. Zmáčknete tlačítko a hopla, půlka posádky se transportovala přímo na nepřátelskou loď. Ale to mě mrzí. Jiné tlačítko a vaše loď si to zamíří v ohni záblesků rovnou do pekel.

Přesto platí, čím vyšší post, tím atraktivnější funkce. I když to asi záleží na povaze každého. Se svými pedantskými sklony jsem se ovšem teprve na místě druhého důstojníka začal cítit jako ryba ve vodě. Tak koho pak si dneska uvrhneme do žaláře? Že bychom šéfkuchaře vyslali na vražedný vědecký výsadek, jehož cílem je detailní průzkum sluneční korony v azbestové noční košili? Vyhlašuji okrový, ne… lila, ne… šmolka poplach.

Pochvalu si zajisté zaslouží i propracovaný komunikační systém, kvalitně zpracované hodnocení posádky nebo velice efektivní nápad v podobě transportů/raketoplánů, jež usnadňují uživatelům přesuny na větší vzdálenosti, pokud nejsou přítomni na lodi. Hra rovněž disponuje důkladným přehledem všech lodí, planet a osob ve vytyčené oblasti vesmíru. Potěšující je i chuťovka, která vám dovolí založit si vedle své postavy i jakousi NPC, jak ji tvůrci nazývají, za níž můžete jednat a mluvit. Zní to možná trochu krkolomně, ale v praxi funguje tento nápad skvěle. Neobvykle dobrý dojem na mne udělal i komplexní manuál a pravidla hry. I v NZ si pochopitelně můžete prohlížet nesčetné statistiky nebo jen tak poklábosit prostřednictvím chatu nebo řady diskusí.

Jistě jsem na něco zapomněl, další věci vynechal úmyslně, ale tak už to chodí, když se z vás jednoho dne neočekávaně stane nevrlá a arogantní osoba jako ze mě. Tak jako tak, co chci říci, je, že Star Trek: Neutral Zone se stává nekorunovaným králem českých on-line her inspirovaných fenoménem pana Roddenberryho. Jedná se o báječný, skvěle hratelný a zábavný titul, který si zaslouží vaši pozornost, i pakliže jste až dosud podobným radovánkam úspěšně odolávali. Rozhodně vám doporučuji hru vyzkoušet. Konec hlášení.