Velký titul, o kterém se toho hodně namluvilo. Velký titul, který současně vyvolal nevídanou vlnu zájmu a následně i zklamání a snad až nemístné opovržení. Přitom tvůrci si hráčům dovolili naservírovat „jen“ mírně nadprůměrnou startrekovou hru. Fanoušci ovšem tentokrát očekávali podstatně více. A zdá se, že nejen oni.

Nechci se v tomto dodatečném testu příliš věnovat známým podrobnostem, pozadí vývoje hry ani dalším detailům, v nichž si jinak tak často až neuváženě libuji. Recenze, kterou si právě pročítáte, má sloužit primárně jako doplňkový text. Shrnutí dojmů z verze titulu Star Trek: Legacy pro konzoli Xbox 360. Můžete ji tedy brát například jako takový konzolový přílepek k Martinově testu, který jste si již mohli přečíst o několik měsíců dříve. A současně, pokud by se na tento text vrhl někdo zatím ostatními recenzemi nepoznamenaný, dovolil bych si jej se vší úctou nejprve odkázat k některému z testů počítačového klonu.

Recenze jako tato by samozřejmě měla odpovídat jistým standardům a obecně známým pravidlům. Měla by se jich držet, ale my pro jednou popustíme uzdu fantazie a konvence výměnou za „tak trochu jiný test“. Stejně jako v případně ostatních trekových her musím uznat, že jsem se na Star Trek: Legacy opravdu těšil. S příchodem hry na trh a prvními recenzemi sice mé zapálení a zájem mírně opadaly, to ovšem nebylo způsobeno ani tak „rozčarováním“ nad vynesenými verdikty mých kolegů recenzentů jako spíše faktem, že se v poslední době vyrojilo na trhu opravdu velké množství zajímavějších konzolových titulů nesporné AAA třídy. Toť také k vysvětlení, proč jsme se na Star Trek Games.CZ dostali k recenzování konzolové verze až nyní – s tak znatelným odstupem.

Ale konečně k věci. Star Trek: Legacy byla primárně vyvíjena pro Xbox 360 a to je na titulu opravdu hodně znát. Těžko bych se mohl bez uzardění postavit za nadšené hodnocení oficiálního magazínu této platformy, ale faktem je, že při úvahách o této verzi si jednoduše člověk musí nejprve trochu vyčistit hlavu a zapomenout na problémy, neduhy a četné nedodělky, jež vzpomínali kritici PC verze. Ne snad, že by Star Trek: Legacy na Xbox 360 představovala programátorský klenot bez jediné poskvrnky, to jistě ne, ale patrné rozdíly – směrem k pozitivům – tu jsou vidět. Už samotné spuštění hry na vás udělá patřičný dojem a s tou správnou HD (ačkoli titul běží jen v nižším, tedy neplnohodnotném TrueHD, obrazovém formátu 1080i, resp. 720p) a televizí dá hra vyniknout každé nuanci a maličkosti, jíž si můžete od vychvalovaného vysokého rozlišení slibovat.

O vizuální stránce vůbec by se toho dalo mnoho napovídat. Podle všeho je na tom konzolová verze o poznání lépe než počítačový port (?). Na druhou stranu grafické orgie typu Gears of War a dalších next-gen pecek očekávat není radno. Byli byste zklamáni. Star Trek: Legacy jednoduše vypadá v mnoha ohledech poměrně cool a přesvědčivě (plavidla, efekty zbraní, částicové efekty, světelné odlesky), na druhou stranu zde ale existují i podstatně méně atraktivní detaily (exploze základen, vzhled některých planet, asteroidy potažené texturami v nízkém rozlišení). Svým způsobem ovšem vnímám tentokrát PC verzi běžící na stejném enginu jako jakousi technologickou brzdu. Příznivci z tábora PC nechť prominou, jedná se o emocemi nepodbarvený fakt, který se během času zase otočí ve prospěch počítačů díky stárnoucímu hardwaru aktuální konzolové generace.

Často mne ale při hraní trochu kacířsky napadlo: „Sakra, vždyť tohle by mohlo bez problému běžet i na PS2 či prvním Xboxu.“ Jistěže ne ve stejné vizuální kvalitě, ovšem čistě z technologického hlediska zde žádné překážky v game designu ani konceptu hry nevidím. Zkráceně řečeno, Star Trek: Legacy se líbí. Nenadchne ani neurazí. Vypadlé oční bulvy jsem po čas hraní tentokráte nehledal po koberci nebo zakutálené pod gaučem, ovšem pár vypjatějších bitevních momentů nebo líbivých detailů mě, přiznávám, tu a tam přimělo k bezděčnému vypuštění nějaké té pochvalné poznámky.

Všechny znalce počítačové verze bezesporu zajímá, jak se tvůrci z Mad Docu zvládli vypořádat s ovládáním na konzolovém gamepadu. PC verze v tomto ohledu sklidila opravdu nelichotivou kritiku; pravděpodobně oprávněně. Bez nadsázky musím uznat, že na Xboxu 360 je vše v pořádku. Takřka absolutním. Ovládání sice možná není na první omak tak intuitivní, jak jsme na konzolích zvyklí, na druhou stranu ovšem přejde hráči rychle do krve, není nijak krkolomné, jeho odezva je zcela v pořádku a ani na mnohdy kritizované rozložení ovládacích prvků si nemohu stěžovat. S dvojicí analogových páček se samozřejmě pracuje nadmíru dobře a máte tak velmi dobrý přehled o celkové situaci na bojišti. Poněkud nepraktické je opět pouze zaměřování jednotlivých sub-systémů nepřátelského plavidla. To však není dáno ani tak ovládáním samým jako spíše dost zvláštně fungujícím automatickým zaměřováním. Bez komentáře, tohle se mi prostě rozlousknout do konce hry nepodařilo, takže na nějaké taktické finesy došlo asi tak jednou dvakrát během celé mé kampaně. A to pouze v případě, že to bylo nezbytně nutné – znehybnění lodě atp.

Pokud ovšem s vizuálním zpracováním a ovládáním hry autor tohoto textu nenarazil na vážnější nedostatky, to samé nemůže ani zdaleka tvrdit o samotné technické podstatě a programování hry. Bohužel ani konzolové verzi se, jak už asi tušíte, v tomto směru nevyhnulo několik nepříjemných bugů a prapodivných chybek. Začít bychom mohli například u ne zcela košér skriptů, jimiž je v několika místech hra doslova nevkusně prošpikována na úkor samotné akce. Je nasnadě, že se tímto chabým pokusem autoři pouze snažili nepříliš důmyslně maskovat absurdně krátkou délku hry. A je logické, že při podobném množství (a spěchu) jednoduše omyly a problémy vznikají. Spíš letmé pousmání u mě ještě způsobily okamžiky, kdy v průběhu hry misi půlila sic efektní animace, ovšem často (nejen) s hráčovou lodí ve zcela jiné pozici a často i sektoru, než před jejím spuštěním (a co hůř, i po jejím skončení) byla. Úsměv na tváři mi začal pomalu zamrzat ve chvíli, kdy jsem zjistil, že přeskočením známé animace (viz několikráte opakované mise – třeba hned ta první v TNG éře s Picardovým Stargazerem) docílím často toho neblahého výsledku, že se mi dostane do rukou loď ve zcela zuboženém stavu. Ať už „jen“ vizuálně, či dokonce funkčně. Hra jaksi nevzala v potaz, že in-game vsuvka končí návratem lodi zpět na základnu, kde se plavidlo dá do pořádku. A teď si hráči poraď.

To všechno jsou ovšem jen drobnosti ve srovnání s faktem, že mi hra zamrzla a dokonce se úplně odporoučela do xboxového dashboardu. Původně jsem chtěl nad tímto navýsost politováníhodným faktem vyjádřit nehorázné rozčarování, ale faktem je, že od té doby (tedy času prvního hraní Legacy) už jsem bohužel narazil na několik obdobných případů i u dalších her. Ať už je to problém konzole samotné či lajdáctví programátorů next-gen titulů, jedno je jasné. Se systémy nové generace, vysokorychlostním připojením k internetu a pevnými disky dorazily i na videohry nenáviděné patche, záplaty a opravy.

Ale zpět ke hře. O jejím zkrácení se toho namluvilo rovněž nemálo. Ať už je pravda jakákoli (spěch vývojářů, tlak ze strany vydavatele, syndrom tzv. velkých očí), faktem je, že na hráče čeká slabá patnáctka často značně nevyrovnaných misí. A to jak co do obtížnosti, tak i kvality a délky. V porovnání s budgetovými Encounters se pak jeví délka strávená ve hře vyloženě směšná. Co hůř, považte, prosím, že to srovnáváme s nízkorozpočtovým titulem. Osobně mě ani tak nepálila délka jednotlivých misí, no budiž, mohly být kratší, ale to i v případě výše zmiňované PS2 akce. Problém je spíš ten, že hra se až na výjimky, co se „úrovní“ a úkolů týče, drží striktně hlavní dějové linky, což je sice pěkné, ale nepůsobí to moc reálně. Do hry by podstatně lépe vtáhl alespoň omezený mix krátkých volitelných či vedlejších misí. V Legacy je to ale samé hop, hop. V jedné éře se ani neohřejete a už jste v jiném údobí. Sice se většinou nestačíte nudit, ale v závěrečném součtu to hře příliš nepřidává.

Víceméně bez výhrad musím hodnotit zvukově-efektovou složku. Považuji ji prostě za standardní. Mé ucho neregistrovalo žádné nepatřičnosti, ale zároveň se ani nemohlo rozplynout nad nějakou ultimátní audio kakofonií. Bohužel, celkově zvukovou stránku hry až nemístně poškozuje jeden zásadní detail. V tuto chvíli mám za sebou všechny z bethesdích startrekových her a je až k pláči nezbytné konstatování, že vydavatel v tomto směru dotáhl myšlenku pospolitého vývoje téměř k absurdnu. Legacy, Encounters i handheldový Tactical Assault totiž sdílejí jeden a tentýž soundtrack. Původně celkem chválený dílek skládačky se tak pro mě osobně proměnil v útrpnou kalvárii. Stále se opakující vítězné, dramatické a tajemné smyčky by dle mého soudu udolaly v podobné přesile každého. Pevně věřím, že další eventuální startrekové hry od Bethesdy už si zaslouží hudební doprovod nový.

Co máme na talíři dále? Pochybná videa umístěná ve složce Extras mou důvěru nevzbuzovala už od samého počátku. Jen sami autoři vědí, proč je nezařadili do samotné hry. Důvod je dost možná třeba hledat ve faktu, že i jejich kvalita poměrně přesvědčivě naznačuje možnost, že se původně mělo jednat o plně animované sekvence. Současná podoba decentně (ne)rozhýbaných artworků působí někdy zajímavě, po většinu času ovšem bídně, zmateně až trapně. Škoda, dabing v tomhle ohledu zní slibně. Rozhodně slibněji než unylé fráze pronášené Williamem Shatnerem v již vzpomínaných Encounters. Fakt, že hru samotnou tedy neprovázejí žádné skutečné animace, jen umocňuje celkově sterilní a nelidský dojem ze hry, kdy si spolu v prostoru vyprávějí dvojice, trojice a vícejice lodiček. To vše už „samozřejmě“ bez podpory mrzkých titulků, pokud by se snad někdo méně jazykově nadaný pokoušel porozumět rozvleklým dialogům.

Asi tak nepřekvapím nikoho, když konstatuji, že příběh fakticky bez živoucích postav na mě neudělal dvakrát výrazný dojem. Jako takový sice není vyloženě špatný, ale že by obstál sám o osobě... Dovoluji si o tom směle pochybovat. Koneckonců, občas je dokonce i zajímavý, ale napínavý a strhující? Okřídlená fráze o inteligentně vynaložených financích a profesionálních léty protřelých startrekových autorech scénáře tentokrát nějak nepadnou úplně na úrodnou půdu. Celková storka tak v samém závěru působí až zbytečně přímočaře, jednoduše, svým způsobem nekonzistentně a ve srovnání s klasickými epizodami dost uboze. Nemám rád, když je příběh cílen na jednoduché lidi, a to v tomto případě je. Všechny zápletky jsou nesmyslně vykonstruované a šroubované na startrekové universum takovým způsobem, že se z toho dělá normálně uvažujícímu člověku nevolno. Ale řekněme, někdo si zakládá na tom, že se postopadesáté setkává s odkazem na film XY (nebrat doslova), který tak bryskně rozklíčoval.

Nejvážnější připomínka z celé recenze se ovšem musí vázat ke smutnému statutu zdejších lodí. Jednak musím vyjádřit jisté politování nad faktem, že jejich autoři (jakkoli samotné modely platí za to povedenější ze hry) opět všem plavidlům přiřkli jakýsi naleštěný a zbytečně pohádkový punc. Vše tak působí až neskutečně uměle a cize. Někomu tenhle styl patrně sedí, ale já osobně dodnes považuji za nejvybroušenější do jisté míry silně stylizované grafické ztvárnění, se kterým přišla Klingon Academy od týmu 14 Degrees East. Paráda. V jejich podání nepůsobil trochu dětinský trekový vesmír ani trochu sterilně nebo neuvěřitelně. S Legacy jsem si ovšem musel nechat zajít chuť. Je tu ale ještě jedna podstatnější maličkost...

Abych šel rovnou k věci, postačí, když celý problém shrnu do poznámky, kterou mám právě uvedenou pod tímto textem. „Dvě třetiny lodí vůbec nezkusíte.“ Pokud se nevrhnete na hru více hráčů (a ani v tomto směru nevidím záruku), většina tříd lodí vás během kampaně zcela mine. Co také čekat, když s každou misí se dostáváte k cca trojici až čtveřici nových strojů a přitom máte stále dost finančních prostředků na to, abyste svou flotilu rovnou a bez zbytečných okolků poskládali z těch nejnadupanějších zkázonosných prostředků?! Upřímně v tomto směru lituji uživatele PC verze. A tím nechci nijak dloubat, opět jen konstatuji. Na Xboxu 360 alespoň díky systému achievementů (jakýchsi celoxboxových vyznamenání) máte jakous takous motivaci k tomu vydržovat si např. až do konce hry ve flotile jedno plavidlo z ENT éry. Nebo dosáhnout jiného pozoruhodného výkonu či splnění vedlejšího úkolu v každé misi. Vím, útěcha je to sice slabá, ale dává některým plavidlům alespoň minimální důvod k existenci.

Těžko ovšem mohu tvrdit, že by tento prvek nějak zásadně vyvažoval smutně absentující (a dříve vývojáři horentně slibované) RPG prvky. Ach, jak ty by hře pomohly. Ani bych netrval na tom, že by si musela odnášet z bitev zkušenosti vaše posádka. Co bych ještě nechtěl?! Raději nic než imbecilní systém, který mě momentálně vytáčí u Tactical Assaultu. Ale boha jeho, co by komu udělal alespoň takový maličký nenápadný upgrade lodi?! Nic velkého, žádné konstrukční a ladící orgie á la Starfleet Command. V to bych ani nedoufal. Třeba jen automatické zlepšování obecných vlastností lodi, ale to ne. Nic.

O kolísající obtížnosti jednotlivých misí už tu řeč byla. Závěrem bych se chtěl přesto k samotným posláním vaší lodi ještě jednou vrátit. Nevyváženou obtížnost ať vezme čert. Desetinásobné opakování téhož s přispěním „X“ chyb a bugů vás sice vytočí, ale dá se to překousnout. Smutnější je třeba fakt, že řada funkcí ve hře se ke slovu vůbec nedostane či jen tak sporadicky, že to působí až směšně. Viz již zmiňované zaměřování sub-systémů, ale i maskování lodi nebo hloubkový sken oblasti. Člověku jen dochází, kolik toho tvůrci asi vypustili nebo opomněli. Hra jako by na své chyby sama upozorňovala. Na druhou stranu je tu pak taktická mapa, která naopak jako by polovinu funkcí a příkazů postrádala. I tak mi ale byla k užitku a na rozdíl od mnoha dalších si na ni nemohu stěžovat. Tu a tam mě sice trochu vypekla, ale většinu času se mi s ní pracovalo dobře a byla jednoznačně k užitku. Jen mohla dostat buď podstatně více nebo naopak méně prostoru.

A to samé lze v podstatně říci i o hře více hráčů, resp. režimu skirmish. Pomalu mám pocit, že bych raději zasedl k playstationovým Encounters, než někoho vyzýval na souboj v Legacy. Nabídka módů působí standardně až hrůza a představa on-line klání obecně není nijak zvlášť lákavá. A to ani nemluvím o faktu, že v případě offline „tréninku“ působí vše natolik zmateně a neuspořádaně, že pomalu máte problém pochopit, co a kde se po vás chce. Zaplaťpánbůh, že alespoň tenhle guláš autoři v kampani zkrotili. Byť za pomoci obří kopy skriptů, které okatě přetloukají zcela nefungující umělou inteligenci.

Jak to vše uzavřít? Přes veskrze negativní závěr mého textu stojí Legacy za hřích. Ovšem výhradně pro fanouška Star Treku. Ten jí asi nakonec odpustí všechny chyby a zdárně se (a současně velmi brzy) prokouše na konec. Titul jako takový si lze užít, není vyloženě špatný, to vůbec ne, ale bezesporu ani vzdáleně nenaplnil sliby vývojářů a obecně své ambice. „Nový Bridge Commander“ se rozhodně nekoná, ale to už je vám jistě dávno jasné. Přesto mám pocit, že si tenhle kousek ještě párkrát v životě zopakuji. Určitě jsem opomněl alespoň milion věcí, které se mi vybaví okamžitě po publikování tohoto textu. Na tom ale už nezáleží. Asi by se slušelo článek uzavřít nějakým heslem nebo signifikantním heslem, proto slyšte. Pokud doma máte konzoli s nezdravě zeleným „X“ ve znaku a považujete se za nadšence seriálu (což se dá vzhledem k webu, na kterém se právě ocitáte, poměrně smysluplně předpokládat), hru si celkem bez obav pořiďte. Na Xboxu 360 vás Legacy určitě chytne víc než na klasickém PC, a to je také resumé této recenze. Konzolová Legacy určitě předčila svou IBM PC kompatibilní družku. Bohužel ale obecně vzato čest legendárnímu seriálu zrovna nedělá. Štafetu NEJ hry se tak bude muset pokusit převzít někdo jiný - další. Doufejme, že s větším štěstím.

Jiří Bigas,
Star Trek Games.CZ
Přidáno: 15.7.2007