Dlouho předlouho jsme se až na zcela čestné výjimky vyhýbali na našem serveru hodnocení a obecně propagaci nejrůznějších startrekových modů. Ale změna je život, a tak nevidím nejmenší důvod v případě tak zajímavého titulu, jakým ST:TIOC bezesporu je, překročit vlastní předsudky a seznámit vás s ním, jak se sluší a patří.

Hlavním důvodem, proč jsme se rozhodli zmiňovanou modifikaci upřednostnit před ostatními, je fakt, že k jejímu hraní nepotřebujete žádný jiný komerční titul. Ne že by se jednalo o tzv. stand-alone mod, ale autor ST:TIOC své dílko velmi chytře vystavěl na základech velice populární vesmírné simulace/střílečky od Bruno R. Marcose, Star Wars: Battle of Endor 2.1. V neposlední řadě byl pak rovněž velmi motivující i pokračující vývoj tohoto titulu, který s každou novou verzí přináší o poznání zajímavější herní prožitek, lepší možnosti a současně se mu daří přibližovat skutečně špičkovým free hrám bez ohledu na jejich žánr, inspiraci nebo zasazení.

Ale dost plků a povězme si konečně něco o hře samotné. ST:TIOC svým průběhem mapuje události poslední dvouepizody seriálu Star Trek: Deep Space Nine. Tedy alespoň doufejme… V tuto chvíli totiž narážíme na zajímavou skutečnost, která sice nikterak vážněji nesouvisí s titulem samotným, ale třeba se mi díky ní podaří trochu rozepsat a tenhle text nebude nakonec takovým peklem, jak to momentálně vypadá. Tak tedy, abych se konečně vymáčkl; velmi interesantním faktem jest, že většina této redakce má zásadní mezery, co se znalosti hádejte jakého seriálu týče. Nuž tedy, v mém případě jest Achillovou patou pisatele právě seriál DS9. Ale protože se nikdo jiný k recenzování TIOC nemá, nedá se nic dělat, nějak se s tím budu muset poprat.

Zpět k hraní. Poté, co si nainstalujete původní SW titul a na něj aplikujete už několikráte výše zmíněný mod, můžete se konečně ponořit do víru bitvy. Hra vás uvítá skromným, ale přehledným základním menu, jehož prostřednictvím můžete provést několik těch nejobvyklejších nastavení, odstartovat svou misi atd. Však to sami znáte. Ještě než se ocitnete v samotném kokpitu milovaného Defiantu, budete moci shlédnout na amatérské poměry docela slušně vyvedenou in-game úvodní sekvenci, která vás v krátkosti seznámí s nastalou situací, vaší pozicí a úkoly. Hraní samotné pak již v zásadě plně odpovídá předem naskriptovanému scénáři, který však na první pohled, resp. zahrání, budí docela slušný dojem, že tak nějak skutečně generálně ovlivňujete to, co se kolem vás děje.

Ze zajetých kolejí ovšem není už tak lehké vybočit, pokud tedy za jistou variabilitu a proměnnou ve hře nepočítáme vlastní smrt. Stejně jako X-Wing v původní hře i Defiant představuje velice obratné a rychlé plavidlo menšího typu (ačkoliv srovnání přirozeně není na místě), což autorovi modifikace výrazně ulehčilo práci. Asi ne náhodou byl pro hru tedy vybrán právě konflikt na pozadí série DS9. Ovšem nutno podotknout, že se jedná i z čistě herního hlediska o velice perspektivní a atraktivní prostředí, kam se podobná vesmírná řežba skutečně hodí, protože v duchu TNG si podobnou řezničinu skutečně úplně představit nedokážu.

Průběh bitvy by měl odpovídat tomu, co fanoušci dobře (a my vůbec) znají z televizních obrazovek. Bohužel, jak jsem již výše nastínil, nemůžeme sloužit. Je to ostuda, ale je to tak. Se svým korábem se tak bleskurychle proplétáte mezi majestátními plavidly a křižníky ostatních ras, což dává hře velmi dynamický a nápaditý ráz. Musím přiznat, že ačkoliv jsem podobným hloupostem již trochu odrostl, takový průlet trupem romulanského Válečného ptáka na mne udělal skutečně dojem. Jedná se o věru impresivní zážitek.

Pochopitelně, že TIOC není jen o efektním proplouvání vzduchoprázdnem, ale vaším hlavním cílem a předmětem snažení by měla být likvidace všech houfně se objevujících nepřátel. K tomuto bohulibému konání vám bude nápomocna jednak šestice průběžně se doplňujících (ovšem krajně nepřátelskou rychlostí) torpéd a přirozeně standardní phaser. Pulzní zbraně typické pro Defiant zatím bohužel ve hře chybí, ale když povážíme pokrok, jaký autor zaznamenal od verze 1.0, je aktuální produkt (v2.1) na nejlepší cestě k vyřešení i tohoto drobného nedostatku.

Je třeba upozornit, že TIOC patří svou obtížností rozhodně mezi ty tvrdší kousky. V posledním updatu sice bylo těm méně trpělivým umožněno hru výrazně zjednodušit schopností v jednu chvíli ostřelovat smrtelně důležitá nepřátelská plavidla i torpédy, což bylo původně zcela nemožné, přesto stále titul není z nejlehčích a prchlivým povahám bych ho nedoporučoval vůbec - tedy např. sobě.

Povězme si něco o dalších složkách TIOC. Vizuální ztvárnění hry je opravdu slušné. Samozřejmě titul nepohání žádný špičkový engine a zklamán bude i ten, kdo by čekal, že svou prezentací předčí kdejaký rok dva starý komerční produkt. Na druhou stranu, pokud povážíme, za jakých podmínek hra vznikala a vzniká, jsou použité modely v samém důsledku na hranicích možností původní hry, resp. zdaleka ji předčí. Verzi od verze dochází k jasně viditelnému zlepšení, navíc je v ní stále něco nového a celkově podívaná na monitoru v pohybu vypadá velmi lákavě. TIOC je nadto velmi svižný a při všem tom dění na obrazovce i solidně nenáročný na hráčův hardware. Jediným trnem v oku mi bylo velmi citelné ohraničení „volného prostoru“ a částečně i převzaté grafické prvky např. z real-time strategie Star Trek: Armada.

Naproti tomu použití (byť nelegální; což ostatně platí pro celý produkt) autentického hudebního doprovodu, zvuků, efektů a nejrůznějších komentářů dává hře docela nový rozměr a podtrhuje tak její… startrekovost, řekněme. Ještě než tento test slavně ukončíme, rád bych upozornil na dvě maličkosti. Předně je skvělé, že na modifikaci se dále pracuje, a tak se snad již brzy s netrpělivě očekávanou verzí 3.0 dočkáme i nových ovladatelných plavidel, misí a dalších herních prvků obohacujících celkový dojem; mezi ty nejmarkantnější pochopitelně patří další lodě nebo třeba integrace jakéhosi kokpitu. Vedle toho bych vás pak ještě rád upozornil, že krom dalších zajímavých modifikací téhož titulu, jako je např. TRON nebo Battlestar Galactica, je rovněž v přípravě skvěle vyhlížející Star Trek: Final Assimilation, který má hráči umožnit zúčastnit se bitev mezi Federací a Borgy po vzoru těch, které jsme mohli vidět např. v TNG epizodě „Best of Both Worlds“ nebo úvodní scéně osmého filmu, Star Trek: First Contact.

Co říci závěrem? Star Trek DS9: The Invasion of Cardassia je dle mého skvělou ukázkou toho, že i v amatérských podmínkách lze smysluplně pracovat na kvalitním simulátoru zasazeném do trojrozměrného prostředí, o což se už dříve pokoušelo více týmů a povětšinou neúspěšně. Vzpomeňme např. na projekty Borg Assimilation nebo Vega Trek, které vyzněly prakticky do ztracena. Z této perspektivy je TIOC velice slušně a solidně odvedenou hrou, která při své „ceně“ představuje takřka povinnost pro každého fanouška startrekových her. Titul má jistě co zlepšovat, ale jelikož je stále ve vývoji, můžeme doufat, že veškeré jeho nedostatky budou časem zdárně odstraněny a zbude jen to dobré. Já mu přeji vše nejlepší a mám dojem, že se jedná o skutečný klenot na poli startrekového freewaru.

Domovská stránka Star Trek: Deep Space Nine The Invasion of Cardassia: zde

Jiří Bigas,
Star Trek Games.CZ
Přidáno: 4.2.2006