Podle bajorské mytologie je Harbinger posel zvěstující blížící se katastrofu. Proroctví praví, že přijde čas, kdy vchod do chrámu Proroků zakryje černý mrak a objeví se Harbinger oznamující příchod spasitele, který očistí svět od všeho zlého.

Star Trek: Deep Space Nine Harbinger je postarší dvoucédéčkovou hrou společnosti Viacom New Media z roku 1996. Harbinger by se asi nejlépe nechal popsat jako akční adventura, i když jak uvidíte později, tak snadné to zase není.

Jste zmocněnec Bannik z Tirrionské diplomatické delegace Spojené federace planet. Právě se v raketoplánu vracíte z Gama kvadrantu na stanici Deep Space Nine. Vaši přítomnost na stanici si vyžádal velvyslanec Karrig, který vede diplomatická jednání se Scythiany, nedávno objevenou rasou z kvadrantu Gama. Těsně před vstupem do červí díry na vás ale zaútočí neznámá plavidla a vám se jen s vypětím všech sil podaří proletět skrz červí díru na druhou stranu a „přistát na stanici“. Ta je dočasně obydlena pouze minimální posádkou, skoro všichni byli totiž evakuováni v důsledku zničehonic se objevivší plazmové bouře, která se pomalu ale jistě přibližuje k červí díře. Náhoda? Ani náhodou!

Takže tu máme záhadu číslo jedna: Kdo na vás zaútočil a proč? Snad bude vědět Karrig, asi byste za ním měli zajít. Ale! Karrig je mrtvý! V jeho kajutě po něm zbyla jen hromada slizu. Takže záhada číslo dvě: Kdo zabil Karriga a proč? Jak se zdá, vyjednávání se Scythiany jsou teď na vás, a podle toho co jste slyšel, to nebude nic jednoduchého. A ještě nesmím zapomenout na Lykotiany – červená a modrá ještěrkovitá stvoření, která se potulují po stanici. Pěkné, jen co je pravda.

Doufám, že jste tedy pochopili, o co v Harbingeru jde. Kdyžtak si přečtěte předchozí odstavec ještě jednou. Fajn. Podíváme se rovnou na zpracování hry. Jak už jsem naznačil, není to s tou akční adventurou zase až tak jednoduché. Když se řekne akční adventura, představíte si zřejmě Generations, případně Hidden Evil – to jste ovšem úplně vedle. Okolní svět Harbingeru sledujete z vlastního pohledu (teď už velvyslance) Bannika. Jenže se nepohybujete plynule tak, že byste se volně procházeli po stanici. Prostředí je totiž vymodelováno a předrenderováno (včetně animovaných postav) a vy se pohybujete po předem určených trasách. V praxi to tedy funguje tak, že stojíte, projedete kurzorem myši všechny čtyři okraje obrazovky a hned vidíte, jestli můžete jít dopředu, couvnout nebo se otočit dozadu, doleva či doprava. Vyberete si požadovaný směr pohybu, kliknete a hop – jste o krok dál. Důležité ještě je, že se nemůžete rozhlížet, tj. kroutit hlavou. Prostě pořád upíráte svůj pohled pevně kupředu. Zní to možná zajímavě, ale jinak to není úplně ono. Problémy vám určitě bude dělat orientace v prostoru. Když totiž poskočíte kupředu, musíte ze všeho nejdřív zjistit, kam jste se to vlastně dostali – jestli je Jadzia ještě pořád vlevo, nebo už za vašimi zády, jestli jste se přiblížili ke schodům, nebo je obešli zprava atd. Ze začátku, než si oťukáte všechny lokace, se budete tedy trochu motat, ale po chvíli už se budete pohybovat skoro plynule a bez bloudění. Stanice Deep Space Nine je vymodelována v 3D (jak jinak asi, že?) a vy se můžete podívat do těch známějších i méně známých prostor ze seriálu. Navštívíte tak OPS (operační centrum stanice), promenádu, Quarkův bar, no a pak taky ještě chodby a kajuty kolem. Kvůli plazmové bouři nefunguje vše přesně tak, jak by mělo, takže se docela nalítáte z jedné strany na druhou.

Na stanici samozřejmě zůstali naši staří známí: kapitán Benjamin Sisko, poručík Jadzia Dax, major Kira Nerys, Odo a Quark (+ pár dalších). Jelikož se Harbinger odehrává před příchodem Jem’Hadarů a Worfa, nenarazíte během hry ani na jednoho z nich. Všechny seriálové postavy jsou namluveny příslušnými hlasy (zajímavé je, že Siska zde mluví Avery Brooks, ale v The Fallen už ho dabuje někdo jiný). Postavy jsou rovněž vymodelovány v 3D, vyrenderovány a snad i rozanimovány (někdy, když se jim to hodí a to ještě ne moc). Ano, působí trochu toporně. Ale stejně, vždyť vy na ně jenom mrknete a pak už se díváte dokola po místnosti. Tu bliká světýlko, tamhle pípá kontrolka, obhlédneme Quarkovy zásoby apod.

Ještě vám dlužím nějakou tu akci, když už je to akční adventura. Akce se ve hře vyskytuje dvojího druhu: Buď honíte a střílíte vetřelce v chodbách stanice v klasickém „herním enginu“ nebo si sednete/stoupnete k ovládání zbraní raketoplánu/stanice a vyřizujete si účty s nepřáteli tam venku. Adventurní složka Harbingeru je také odlišná v tom, že nemáte žádný inventář a nesbíráte prakticky žádné předměty. Namáhání mozku se tak smrskává pouze na více (první CD) či méně (druhé CD) logické a záživné hádanky typu rozluštit zákodovaný osobní deník, přesměrovat manuálně energii do transportéru (první skupina) nebo zkratovat cizí energetické silové pole a dekódovat cizí zamykací mechanismus (druhá skupina). Nesmím ještě zapomenout na opravdu pěkné tříúrovňové bludiště zavěšené v prostoru s devíti výtahy a zhruba dvěma sty kroků (kreslil jsem si mapu, ale počítat se mi to nechce).

Hra je v podstatě oběma CD rozdělena na dvě části. V té první, která se odehrává na stanici, létáte pořád z jednoho konce na druhý a snažíte se najít Karrigova vraha, zjistit o co jde lodím, které napadli vás a posléze i stanici, domluvit se se Scythiany a ještě řešíte několik menších dějových vložek. Když konečně zjistíte, jak je to s tím Harbingerem a najdete společnou řeč se Scythiany, vyrazíte skrz červí díru do Gama kvadrantu a proniknete do Citadely – to je prastará (nicméně stále fungující) továrna na automatizované válečné lodě, kterou kdysi postavili právě Scythiani a teď, když už na válku dávno zapomněli, ale továrna si usmyslela, že bude chrlit lodě dál, si s ní neví rady. A jelikož velmi brzy zjistíte, že byla do výroby zadána supervýkonná loď s v dnešní době poměrně zajímavým označením Nemesis, která má zničit minimálně stanici Deep Space Nine, volitně i vše ostatní, nezbude vám než se na celou továrnu podívat pěkně zblízka. To naštěstí nebude žádný problém, protože o chvíli později spadnete i s raketoplánem přímo na továrnu a můžete tak začít s pátráním. Tady se nám hra, která doposud nebyla příliš obtížná a byla docela i zábavná, zvrhá v poměrně slušnou prasárnu. Vaší náplní v Citadele totiž není nic jiného, než pobíhat sem a tam bludištěm, střílet útočící roboty a řešit hrůzné hádanky. Když bychom se na ně podívali úplně zblízka, tak zase úplně mimo nejsou, ale jelikož počítače a vůbec všechno kolem vypadá úplně jinak, než jak jste zvyklý, je poměrně těžké ovládat nejrůznější konzole a dokonce se přitom i rozhodovat! Nicméně, i v této situaci je chaos-systém poměrně účinný, a když budete dlouho zběsile klikat jako blázni, přijdete nakonec na všechno. Na konci vaší směny v továrně zahájíte velmi zajímavou a dechberoucí konverzaci s řídícími hologramy. Továrně už totiž nešéfují organické bytosti (správce nebyl pozitivně vizuálně identifikován již více než 900 let), ale jejich práci převzali tři hologramy – stavitel lodí, u kterého si můžete objednat stavbu vaší vlastní lodě podle vámi zadaných parametrů, hlavní ovládání, které ale už tak úplně hlavní není, protože se nám taktický hologram trochu zbláznil a uzurpnul si ty nejlepší funkce. Na vás teď je, abyste se bláznivého taktického hologramu zbavili a tovární výrobu zastavili. S hologramy je ale těžká domluva, uvedu na příkladu: Stavitel: Jaký typ lodi požadujete? Bannik (jako vy, pamatujete?): To je tajné. Stavitel: Cože? Kdo to označil za tajné? Bannik: To je tajné. Stavitel: Cože? Kdo označil za tajné, že je to tajné? Bannik: To je tajné! Stavitel: Cože? Kdo označil za tajné, že je tajné, že je to tajné? A ještě pár koleček navíc. Nakonec se vám to ale určitě povede. Teď jenom jestli jste to stihli před dokončením Nemesis.

Aá! Nestihli! Ještě že jste si zadali objednávku na svoje super výkonné bitevní žihadlo. Díky němu a navrátivšímu se Defiantu se vám ve finále podaří zachránit stanici (a potenciálně i celý vesmír) a hra může skončit.

Závěrečné resumé (tentokráte opravdu až na konci, to je něco): Harbinger není zase až tak špatná hra, jak by se mohlo díky několika recenzím zdát. Dokonce ji někde označili za nejlepší hru ve své kategorii. Tak bych to zase nepřeháněl, ale myslím si, že někde těsně nad průměrem by se snad tahle hra pohybovat mohla. První CD je pěkné, na druhém už to začíná trochu zavánět křečí, ale v součtu to dopadá jakž takž dobře. Ve hře si přijdou na své jak bludišťáci, tak přemýšlivci i bezpečnostní důstojníci s nebezpečným tikem v zápěstí. Fandové Deep Space Nine zase jednou uvidí a uslyší své oblíbené hrdiny, proběhnou se po stanici a navíc – ta kouzelná úvodní znělka! Pokud se k této hře někdy dostanete a budete mít náladu, určitě si ji vyzkoušejte. Bez návodu to sice bude zavánět trochu sebemrskačstvím, ale třeba s tím něco udělám.