Star Trek: First Contact je posledním dílem volné série tří textových her (po Kobayashi Alternative a Promethean Prophecy) od firmy Simon & Schuster, které vyšly v osmdesátých letech. Stejně jako v předchozích dílech i v této hře se převtělíte do osoby kapitána Jamese T. Kirka a budete řešit úkol určený jen těm nejlepším a nejodvážnějším, tj. posádce lodi Enterprise. To zní sice pěkně, ale pro jistotu to posádce (takže všem kromě Kirka) říkat nebudeme a místo toho si vymyslíme nějakou záminku pro tento nový úkol. Oficiálně vás tedy Velení Hvězdné flotily ústy admirála Tecara vysílá na bezpečnou diplomatickou misi na planetu Gothica, kde brzy dojde ke korunovaci nového krále, Clavise III. Vaším úkolem je převézt delegaci Spojené federace planet na Gothicu a co nejlépe reprezentovat. Jinak už ale celá situace vypadá po otevření zalepené obálky opatřené pečetí Federace. Hvězdná flotila totiž zachytila jakýsi super puls z nezmapované části Galaxie, který ukazuje na existenci velmi pokročilé civilizace. A protože se právě nacházíte uprostřed války s Klingony, může se každá pomoc hodit. Tím hlavním cílem mise tedy je především najít onu záhadnou civilizaci a získat ji na svoji stranu. Z několika okolních obrázků si okamžitě uděláte představu jak asi First Contact vypadá. Jedná se o klasickou textovku, ve které vypisujete ručně nejrůznější příkazy členům posádky, eventuelně se sem tam objeví barevný (čtyřbarevný) ilustrační obrázek (žádný se mi však típnout nepodařilo). First Contact ale obsahuje určité ulehčení práce lenivým hráčům, takže je možné ty nejpoužívanější příkazy udělovat pomocí Fkláves. Svoje toulky začínáte na palubě Enterprise, kam brzy přibude nesourodá směska diplomatů ze všech koutů známého vesmíru a nebude trvat dlouho a začnou se dít věci podivné, neřku-li přímo záhadné. Zjistíte tak, že jste sice nepřišli na diplomatickou poradu, ale z místnosti jste přesto odešli (nebo to bylo obráceně?). Spock se začne chovat výstředně a dokonce se objeví dvakrát. To ovšem okamžitě mohu vysvětlit přítomností měňavce na palubě. Když už si myslíte, že jste přišli záhadám na kloub a dorazíte na Gothicu, kdosi během korunovačního ceremoniálu zcizí mytické žezlo, takže vám nezbude nic jiného než vyrazit na další hon za zlotřilci. Ve finále se do příběhu zamotá ona výše zmíněná neznámá vážně hodně inteligentní rasa, která vás potrápí náročnými hádankami. Dokonce si užijete i nějakého toho souboje s Klingony. Protože se jedná o textovku, určitě vás napadne kreslit si mapu. To je výborný nápad, který ovšem začnete záhy proklínat a možná se i trochu zděsíte, až zjistíte, že na Enterprise můžete navštívit místnosti ze seriálu známé i ty neznámé, ve kterých se sem tam vyskytují členové posádky a různé předměty. Těch několik desítek místností, které se na vás vyvalí během prvních minut hry, vypadá opravdu hrozivě. Naštěstí hra nabízí ulehčení i v tomto momentě. Vždy totiž stačí pouze udělat určitou důležitou věc a hra se sama pohne dál a naznačí vám, kam byste měli své kroky směřovat teď. Někdy to je jednoduché, jindy by se vám hodila křišťálová koule, abyste alespoň tušili, která bije a na co že to ta hra zase čeká. Navíc je možné se některým událostem, které jsou jaksi předpokládány, vyhnout, což by mohlo vést k poměrně zajímavým důsledkům. Říkám mohlo, protože jsem neměl sil procházet několikrát hrou a zjišťovat, co se stane, když přijdu do strojovny před příletem na Gothicu nebo do strojovny vůbec nepůjdu. Jaký význam bude mít, když proradného měňavce neodhalím atd. Nejde ani tak o to, že bych byl líný, hra totiž nabízí i funkci pro uložení postupu ve hře, ale… Nevím, podle čeho se ukládání a nahrávání pozic v této hře řídí, zda na to má vliv fáze měsíce nebo množství mléka v ledničce. Faktem zůstává, že si sice nakrásně uložíte hru před určitou událostí (nebo prostě jen tak, když si chcete dát pauzu), nikdo vám však nezaručí, že ji ale také zpátky nahrajete. Nepomůže dokonce ani ukládat pozice na disketu, čemuž jsem chvíli věřil, ale po třech dnech jsem hořce litoval svého liknavého postupu hrou. Jedinou rozumnou možností je tedy přejít First Contact na jeden jediný zátah a to napoprvé rozhodně není žádná sranda. Časem snad najdu dostatek času, obrním se trpělivostí a sepíši návod, do té doby ale doporučuji tuto hru k vyzkoušení pouze extremistům s ocelovými nervy a spoustou volného času. Příliš dalších prvků se již probrat nedá. Zvuk se možná ve hře vyskytuje (ale s jistotou to netvrdím). Hudbu určitě nepřeslechnete (ke své velké škodě) a návrhem, který bych okamžitě nesmetal ze stolu, je utržení PC Speakeru. Závěrem tedy již jen krátce. Jako textová hra není First Contact špatná. Řešíte logické a zajímavé úkoly, můžete procházet kvanta informací v lodním počítači (všechny položky z hlavního počítače jsem si již kdysi prošel – je jich přesně 256 – vřele doporučuji na dlouhé zimní večery). Také čas od času prohodíte něco s různými postavami a svůj mozek i občas pořádně potrápíte. Avšak chaotická funkce pro ukládání a především nahrávání pozice vám může udělat z hraní peklo, takže stáhnutí a vyzkoušení hry doporučuji pouze silným jedincům. A ještě jedna poznámka: Pokud si myslíte, že vám hra z roku 1987 bude fungovat na 40 GB disku z adresáře E:\Star Trek Games\First Contact, tak se vážně šeredně mýlíte. Martin Kovář, Star Trek Games.CZ Přidáno: 30.11.2003 Seznam všech článků týkajících se hry Star Trek: First Contact (Simon & Schuster) najdete zde.