Enterprise: The Video Game je teprve druhou startrekovou hrou odehrávající se v prostředí nejnovější série, Enterprise, kterou zde recenzujeme. V letošním roce ji do světa vypustil David Matteson, který vystupuje pod honosně znějícím firemním názvem Sonik Zortex Entertainment. Jedná se o další díl nekonečného seriálu akčních vesmírných stříleček, takže si pojďme rozebrat, čím a pokud vůbec se liší od svých předchůdců.

První plusové body si hra připíše už tím, že v ní nevystupuje kapitán Jean-Luc Picard a jeho neohrožená posádka, ale že místo toho osedláme starší model NX-01, na němž vládne kapitán Jonathan Archer. Pokud teď čekáte nějaký srdcervoucí příběh o tom, jak my jediní jsme schopní zachránit galaxii před nějakou strašlivou hrozbou z vnějšku, musím vás zklamat. V téhle hře se na příběh totiž vůbec, ale vůbec nehraje. Jestli to je výhodou, nebo ne, nechám už na vás. Jediné, o co vám v průběhu hraní jde, je dosáhnout cílové hranice 10 000 bodů, v kterémžto okamžiku hru úspěšně dokončíte. A jak toho dosáhnete? Inu, to je prosté. Stačí se prostřílet hordami nepřátel a při tom si pro zpestření dávat pozor i na několik dalších prvků. Základní koncept je natolik klasický, že klasičtější ani být nemůže – se svojí lodí letíte směrem k hornímu kraji obrazovky, odkud na vás vylétávají nepřátelské lodě, které ve velmi svižném tempu ničíte svými fotonovými torpédy. Nepřátel není mnoho, řadí se mezi ně malé sulibanské lodě, klingonští Raptoři, romulanští Draví ptáci s maskovací schopností a hodně později i klingonské křižníky D6. Zatímco Sulibané se nijak nebrání, Raptoři a křižníky po vás střílejí z disruptorů a Romulané vás rovnou zaměří svými torpédy, která lze naštěstí sestřelovat.

Jak už bylo řečeno, vy se bráníte fotonovými torpédy. Ze začátku je můžete střílet pouze po jednom, záhy se to však zlepší a od té chvíle už budete své nepřátele častovat trojitými výstřely. Torpéda se postupem času navíc promění ve velké fotonové koule, jejichž význam jsem sice nepochopil, ale asi nějaký mít budou. Obyčejné létání a bezmyšlenkovité ničení nepřátel jediným výstřelem bychom nijak zvlášť nekvitovali, proto je jedině dobře, že autor přihodil i něco navíc. Za prvé se jedná o záchranné moduly, které od jistého okamžiku začnou vylétávat od spodního okraje obrazovky, a když je seberete, obnovíte si část ztracené energie. Zachytit každý z letících modulů není pochopitelně možné, ale rozhodně si musíte dávat pozor, abyste žádný z nich v zápalu boje nesestřelili. To se vám potom odpovídající díl energie odečte, což vám radost určitě neudělá. Za druhé čas od času narazíte na poškozenou spojeneckou loď, kterou byste měli chránit před zásahem sulibanskou lodí, protože to je to jediné, co ji dokáže zničit. Pokud dopustíte, aby spojenecká loď vybuchla, přijdete nejen o část energie, ale také o několik bodů. Stejně tak byste si měli dávat pozor, aby na poškozených spojeneckých lodích nepřistávaly záchranné moduly. Nejen tyto prvky dokáží trochu oživit jinak poměrně jednotvárnou vesmírnou střílečku. Další prvky bychom mohli označit spíše za kosmetické a bonusové. Postupem času se vám odemykají nová vesmírná plavidla, mezi kterými můžete libovolně přepínat, jakéhokoliv efektu na styl hraní se však v žádném případě nedočkáte. Mezi tyto bonusové lodě patří Enterprise NCC-1701, romulanský Dravec a plavidla tříd Miranda a Galaxy. Vzhledem k tomu, jak malé je bitevní pole, tak trochu nechápu začlenění obří Galaxy, s kterou zabíráte značnou část obrazovky, takže ji velmi brzy otřískáte o útočící nepřátele a hodně rychle se vrátíte zpět k něčemu mnohem menšímu. Stejně tak mírně pokulhává romulanský Dravec, u kterého můžete stejně jako nepřátelé použít funkci maskování. Je to sice fajn, ale když musím klávesu pro maskování držet v jednom kuse a nepřátelští Romulané mě svými torpédy stejně zaměří, tak je to dost o ničem.

Z předchozích vět jste jistě pochopili, že tentokrát se nehraje stylem jeden zásah rovná se smrt, ale že máte zásobu životní energie, kterou vám musí nepřátelé nejprve vynulovat, a až poté přijdete o jeden z celkem pěti drahocenných životů. Pokud přijdete o všechny životy, máte smůlu a můžete začít znovu od začátku. Pokud vydržíte do cílových deseti tisíc bodů, dočkáte se posledního bonusového materiálu. Odemkne se vám možnost poslechnout si tři hudební nápěvy, které jsou ve hře použity, dále si budete moci prohlédnout všechny hvězdné lodě, které se pyšní jménem Enterprise, průřez Enterprise NX-01 a také závěrečnou filmovou sekvenci, která se nám sice trošku rozpadá, ale co se dá dělat. Rovněž byste neměli minout sekci s nápovědou, v níž můžete na třech fotografiích zavítat přímo na můstek NX-01. K menu bonusových prvků se váže ještě jedno upozornění. Po dosažení hranice deseti tisíc bodů můžete hru přerušit a samou nedočkavostí si odskočit do tohoto menu, musíte se však potom vrátit zpět do bitvy a v ní poslušně zemřít, jinak se vám totiž skóre do tabulky nezapíše. Trošku mě také mrzí to, že po ukončení hry zmizí i bonusové menu, takže když se chcete někomu pochlubit s bonusovým materiálem, musíte ji celou přejít znovu - nebo ji nikdy nevypínat. Také si pamatujte, že pokud se po dosažení potřebné hranice bodů chcete podívat do bonusového menu, udělejte to co nejdřív, protože když se později budete chtít vrátit do boje a nasyslit si co nejvíc bodů, začnete na částce 10.000 bez ohledu na to, jestli jste se mezitím prostříleli třeba k patnácti tisícům.

Enterprise: The Video Game se po audiovizuální stránce prezentuje velmi sympaticky. O hudebních nápěvech už víte, hrou vás kromě nich doprovází i všechny očekávané zvukové efekty – střelbou torpéd počínaje a výbuchem lodi konče. Modely lodí rozhodně patří mezi ty podařené, nechybí jim plastická hloubka a kupříkladu klingonští Raptoři jsou jako živí. Mezi nezanedbatelnou výhodu taktéž patří možnost připojit si k počítači USB joypad a hrát s jeho pomocí. Přece jenom mám pocit, že ovládání je po zaučení se o něco rychlejší a přesnější.

O několik odstavců výše jsem psal, že hra je poměrně jednotvárná, a to platí i nadále. Přesto to není to samé, jako kdybych napsal, že je nudná, protože to by byla bohapustá lež. Pokud nejste úplní nešikové, nebude vám postup hrou za několik okamžiků činit sebemenší potíže, takže ji dokážete přejít dřív, než vás omrzí. Enterprise: The Video Game je totiž solidní herní záležitost, která na krátké vyblbnutí zcela postačí, a víc od ní snad ani chtít nemůžeme.

Ve spolupráci s Davidem Mattesonem jsme pro vás připravili skutečnou lahůdku – exkluzivní a navíc vylepšenou českou verzi Enterprise: The Video Game. Co vás v ní čeká nového? Výčet můžeme začít hned zbrusu novým intrem, které u freeware her rozhodně nepatří k běžnému vybavení. Dále můžete osedlat dvě nová plavidla – Enterprise z vesmíru za zrcadlem a loď Archer, jež je pojmenovaná právě po slavném kapitánovi lodi Enterprise. V neposlední řadě vás po úspěšném dokončení hry čeká bonusová startreková minihra, jako vystřižená ze staré školy. To vše pochopitelně v kompletním českém překladu, takže neváhejte a stahujte!