RECENZE

Startrekové hry to u normálních hráčů neměly nikdy lehké. V drtivé většině si je zahráli pouze Trekkies a ostatní se jim snažili vyhnout co největším obloukem. Na lepší časy se začalo blýskat až v roce 1998, když se všechny herní licence Star Treku, do té doby roztroušené mezi několik vydavatelských domů, dostaly do rukou Activisionu. Jednou z prvních, která uchvátila nejen fanoušky Star Treku, ale oslovila i velké množství příslušníků široké herní komunity, byla 3D akční hra Star Trek: Voyager Elite Force od Raven Software z roku 2000. Na svou dobu parádní grafika spolu se zajímavým příběhem vytvořily natolik kvalitní hru, že jsme se zanedlouho dočkali i jednoho datadisku. Jak původní hra, tak datadisk posbíraly spoustu ocenění, takže bylo jen otázkou času, kdy se objeví druhý díl. Na něm se začalo pracovat v srpnu 2001 a po téměř dvou letech vývoje je pokračování na světě. Překvapivě však nepochází z dílen Ravenu, ale od stejně kvalitního týmu Ritual Entertainment.

Stejně jako v prvním díle i tentokrát sledujeme vzestupy a pády elitního výsadkového týmu Hvězdné flotily s příznačným označením Hazard Team. Ten zformoval v hlubinách Delta kvadrantu velitel bezpečnosti hvězdné lodi Voyager nadporučík Tuvok. Cílem Hazard Teamu je řešit krajně nebezpečné situace, pro které nejsou členové standardních výsadkových týmů vycvičeni, a jejich život tak až příliš často končí úmrtím. Jako v případě taktické vesmírné simulace Star Trek: Starfleet Command 3 se i Elite Force 2 přesouvá do nejpopulárnějšího období Star Treku, přesněji řečeno do časů Nové generace. Ptáte se, jak to ale zařídit, když Voyager je ztracen kdesi na druhém konci Galaxie a Enterprise si užívá bezpečí kvadrantu Alfa? Nebude to zase až tak složité. Někteří z vás jistě v televizi viděli poslední díl seriálu Voyager, ve kterém se kapitán Janewayová za pomoci svého staršího admirálského já z budoucnosti pouští do odvážného plánu proniknout borgským transwarp tunelem až k Zemi. Téměř jí to vyšlo, nebudeme-li počítat borgskou Kouli, která Voyager dostihla a vtáhla do svých útrob. Do akce se tak opět dostává náš Hazard Team.

Po úspěšné eliminaci marného odporu borgských vojáků se Voyager konečně vrací domů a naši hrdinové se těší na to, co nového a nebezpečného je potká. Byrokraté z Velení Hvězdné flotily jim však udělají čáru přes rozpočet. Hazard Team je vysoce nestandardní záležitost, která nemá v Alfa kvadrantu co dělat a v zájmu všech je ho rozpustit. Někdo dopadne lépe (velitel bezpečnosti na vesmírné lodi), jiný dopadne hůře (přidělení na vědeckou stanici někde ve vesmírném Kocourkově) a náš hlavní hrdina, nyní již poručík Alexander Munro se stává učitelem na Akademii Hvězdné flotily. Celé dva dlouhé roky se zdá, že Hazard Team nadobro dohrál. Jednoho dne však na Akademii zavítá kapitán Jean-Luc Picard a pranic se mu nelíbí, jak to s elitním týmem dopadlo. S jeho postavením mu nedá velkou práci zajistit, aby se Hazard Team opět seskupil pod Munroovým velením a po doplnění o několik čerstvých tváří se vydal do svého nového působiště, na palubu vlajkové lodi Spojené federace planet U.S.S. Enterprise. Nejsou však jedinou známou tváří, na bezproblémové začlenění mezi regulérní posádku lodi bude dohlížet otec myšlenky Tuvok. Než se však Munro stačí s Picardem projít po můstku, zachytí Enterprise nouzové volání. Picard neváhá ani vteřinu a i přes výslovné varování obsažené ve zprávě nařizuje přímý kurz k federální lodi Dallas.

Jednou z mála věcí, které byly původnímu Voyager Elite Force vytýkány, byla jeho krátkost. V Ritualu si toho byli vědomi a zápletka Elite Force 2 je mnohem delší, kvalitnější, nepředvídatelnější a zamotanější. V jedenácti misích, rozdělených na více než sedm desítek levelů, se může ukázat v celé své nádheře. Jak jsem již uvedl, vše začíná na palubě federální lodi Dallas. Loď je na první pohled v zuboženém stavu, systémy podpory života a umělé gravitace nefungují, takže kolem vás poletují mrtví důstojníci a vůbec celé místo působí dosti depresivně. Stejně jako třeba v Unrealu vidíte, jak cosi vtahuje mrtvolu do díry ve zdi, čas od času vám něco proběhne za zády a dost dlouho trvá, než se dostanete do akce. Po záchraně hrstky přeživších se dozvídáte první střípky příběhu. Dallas zareagoval na nouzové volání z attrexianské vesmírné stanice. Po příletu však byla loď zničehonic napadena neznámými potvorami a několika dobrovolníkům nezbylo nic jiného než přenést zbytek posádky na stanici a se skomírající lodí odletět varovat Federaci. Zpočátku vypadá vše velmi jednoduše. Attrexiané, masakrováni na svojí vlastní stanici, jsou jasnou obětí. A když v další misi narazíte na několik idryllských vědců, kteří řídí továrnu vyrábějící vraždící potvory známé jako Exomorphy, máte jasno. A právě když vás všichni kolem chlapácky poplácávají po zádech, jakou dobrou práci že jste to odvedli, dostanete parádní facku, příběh se zamotá a začne se kvapem ubírat zcela jiným směrem. Postupem času se do něj zaplete ferengská chamtivost i romulanská podlost. Ne všichni však mají věci pod kontrolou tak, jak se snaží předstírat nebo si to v horším případě i myslí.

Když vám řeknu, že hra využívá enginu Quake 3: Team Arena, možná že někteří zapochybujete o tom, jak může taková hra vypadat. Hned vás ale mohu uklidnit, protože všechno vypadá opravdu nádherně. Jistěže, už brzy se objeví mnohem lepší enginy, ale z toho, co Team Arena nabízí, vymačkali v Ritualu zřejmě naprosté maximum. Všechno působí velmi bytelně, ať už to jsou kovové nosníky na borgské Kouli nebo masivní kamenné továrny na planetách podél Neutrální zóny. Po stěnách nejsou plácnuté jenom jednoduché textury, ale vše kolem vás doslova pulzuje životem. Textury jsou navíc i hodně detailní, takže můžete studovat nejrůznější displeje, pastvou pro oči jsou pak především průhledné displeje v idryllských továrnách. To vše doplňují nejrůznější světelné a environmentální efekty. V bažinách vás nepřekvapí hustá mlha a déšť, na tajné romulanské základně se nádherné třpytí sníh (je to poprvé, co jsem si toho ve hře všiml), a když skočíte do vody, roztančí se divoká kola. Kovové předměty se lesknou, což v chodbách na Enterprise nepřekvapí, ale otázkou je, jestli se má lesknout zeď v tři tisíce let opuštěných ruinách. Podíváte se na attrexianskou těžební i klingonskou žoldáckou stanici, zabojujete si v rozpadlých továrnách, na palubách Enterprise i v přísných vojenských prostorách romulanské základny. Potěšitelné je, že prostředí mají nápaditý design. Nebudete se nudit v prostorách, kde vrchol fantazie návrháře levelů představuje chodba vpravo, ale pěkně po čtyřech budete prolézat různými ventilačními šachtami, skákat z jednoho jedoucího výtahu na druhý, budete přelézat hromady trubek i tápat v hustě zamlženém pralese. Někdy se i pěkně natrápíte, než najdete cestu dál.

Ještě lépe než okolní prostředí dopadly jednotlivé postavy. Z jejich už tak do detailu vypiplaných obličejů vyčnívá vizáž postav, na které se kamera zaměřuje nejčastěji. Hlavně Munro s Tuvokem se opravdu povedli. Nevím, jestli je Munro někomu podobný, ale postava Tuvoka jako by z oka vypadla Timu Russovi, který hrál Tuvoka v seriálu. Synchronizace rtů s mluveným slovem je samozřejmostí a postavy dokáží vyjádřit i slušnou řadu obličejových mimik. Všechny části těla na sebe hladce navazují, což byla věc, která se v prvním díle zrovna dvakrát nepovedla. U startrekové hry jsou fanoušci vždy natěšeni na to, které postavy známé ze seriálu uvidí. Z posádky U.S.S. Voyager se však vrací pouze Tim Russ (Tuvok) a za Enterprise se samozřejmě dostavil Patrick Stewart (Jean-Luc Picard) a nečekaně též Dwight Schultz aneb věčně roztržitý inženýr Reginald Barclay. V Hazard Teamu pak zůstala téměř všechna jména nezměněna. Protože se Elite Force 2 odehrává šest měsíců po desátém filmu Nemesis, je absence známých členů posádky Enterprise vyvolána ať už příjemnými či nepříjemnými událostmi právě z tohoto filmu. Kromě výše zmíněných pánů se tak s nikým jiným nesetkáte.

Nepřítelem číslo jedna co do počtu je geneticky vyšlechtěná rasa Exomorphů. Co na tom, že to původně měli být neúnavní dělníci, kteří neustále nereptají a nevyjednávají nové a nové kolektivní smlouvy. Něco se ošklivě nepovedlo a Exomorphové sežerou, na co a na koho přijdou. K dalším dvěma zbrusu novým rasám patří již zmínění Attrexiané a Idryllové. A zatímco Attrexiané neví, kde jim hlava stojí, a snaží se dostat ze spárů krvežíznivých příšer, Idryllové mají své vlastní plány, které se ne vždy zcela slučují s vašimi záměry, což jsem řekl velmi mírně, protože Idryllové jsou jako tichá voda, která břehy mele. Ale my už po loňském létě víme, co taková tichá voda dokáže. Mezi další oběti vaší přesné palby patří příslušníci nejznámějších ras Alfa kvadrantu. Na většinu z nich narazíte na vysloužilé klingonské vojenské stanici, kterou dnes živí nekalé zakázky všeho druhu, převážně se však jedná o pašování a zase pašování. Je jasné, že přítomnost federálních důstojníků tu místní obyvatele nepostaví do fronty na autogram, a když na vaši hlavu ještě někdo přihodí pár kusů cenného latinia, máte zaděláno na průšvih. Mezi přítomnými žoldáky se vyskytují mračiví Klingoni, modří Andoriáni s tykadly a také docela obyčejní lidé. Zcela opodál stojí Romulané, především nová neznámá frakce Empty Crown, která se snaží přechytračit jak vás, tak i centrální romulanskou vládu. Kapitolou samou o sobě jsou brouci, i když já v nich spíš vidím odporné pavouky. Koho ještě dnes děsí pavoučci, kteří se spouštěli na hlavu nebohého hráče v Indiana Jones and the Infernal Machine, ten bude mít dobrý důvod, proč hrát Elite Force 2 ve dne. Zpestřujícím prvkem jsou souboje s různými bossy. Ty se odehrávají v uzavřených arénách, odkud není úniku, a někdy se docela slušně zapotíte, než je zdoláte. Každý takovýto boss má oproti ostatním nepřátelům, které potkáváte, speciální vlastnosti a obyčejně je několikrát vyšší a nadupanější než vy, a pokud tomu tak není, tak si sedne do něčeho, co opět udělá ze spojení „fair play“ prázdný pojem. Za všechny jmenujme třeba obřího borgského vojáka, speciální verze Exomorphů nebo královnu brouků (stejně vypadá jako obří pavouk, tohle mi nikdo nevymluví).

Takovou hromadu nepřátel nemůžete umlátit lžičkou na kafe nebo unudit k smrti čtením poezie. Chce to pořádný arzenál. Rukama vám postupně projde slušná řádka zbraní, některé původního federálního designu, jiné zabavíte při toulkách přírodou. Část z nich je přejata z prvního dílu, dostala však do vínku nový design, jiné jsou zcela nové. Speciální pozornost je třeba věnovat vylepšenému trikordéru. To je věcička, která se v seriálech používá téměř na všechno, od zjištění struktury nastražené miny až po vstupní heslo do počítače. V Elite Force 2 má trikordér naprogramovánu řadu funkcí, které vám usnadní život a mnohdy vám ho i zachrání. Třeba takový mód strukturální integrity. Aktivujete ho a hned vidíte, kde je zeď či podlaha chatrnější, a kde tedy můžete přidělat zedníkům práci. Na takovýchto místech se pak nachází tajná místa a tajné předměty. Své využití najde i bio sken, detektor fázového posunu, noční vidění nebo atraktivní přivolávání torpédové palby z Enterprise na zaměřený cíl. S trikordérem musíte čas od času vyřešit i nějaké to puzzle – vlnová modulace nebo přesměrovávání energie kolem zkratovaných obvodů zapojí chvílemi i váš mozek.

Kromě hlavního příběhu nabízí Elite Force 2 i vedlejší ryze osobní zápletku. Někdo si možná vzpomene na náznak něčeho hlubšího ve vztahu Munroa k Telsii Murphy. Teď máte možnost stát se pánem svého osudu. V několika momentech hry a během různých rozhovorů si musíte vybrat – stane se dívkou vašeho srdce Telsia, nebo idryllská blonďatá sexy vědkyně Kleeya v bikinách?

Snad všechny recenze na předchozí startrekové hry končily větou typu „Hra to není špatná, ale je jen pro Trekkies.“ Jsem opravdu rád, že si dnes musím vymyslet zakončení zcela nové. Star Trek: Elite Force 2 je hra, která by neměla uniknout pozornosti žádného příznivce 3D akčních her z vlastního pohledu.

ZBRANĚ Phaser Phaser typu 2 je standardní zbraní velké části federálního personálu. Je malý, kompaktní a funguje na principu samodobíjecího energetického systému. Je užitečný pro obranu, jakož i k otevření zataraseného otvoru nebo zničení překážejících objektů. Bat’leth V rukou zkušených bojovníků je tento klingonský „meč cti“ smrtící zbraní. Je dlouhý přibližně dva metry a má čtyři ostré hroty a zakřivenou vnitřní čepel. V rukou válečníka může být bat’leth použit k čistému přeseknutí nepřítele na dvě půlky. Romulanský disruptor Romulanský disruptor, snadno identifikovatelný zbytkovými antiprotony, které po sobě zanechává, je silnou, kompaktní zbraní. Poslední modifikace umožňují, aby se energie ve zbrani uchovala v uzavřeném obvodu. Energii uloženou ve smyčce můžete vystřelit jako malý, ale prudký plazmový výboj. Kompresní puška Phaser typu 3, neboli kompresní puška, je extrémně silnou zbraní používanou na většině nebezpečných misí. Umožňuje majiteli střílet na cíl paprsky koncentrované energie. Nabízí také možnost palby úzkého, vysokoenergetického paprsku (za cenu vyšší spotřeby energie ve zbrani). Vylepšená kompresní puška Vylepšená kompresní puška je významným rozšířením phaserové pušky typu 3. Má schopnost střílet rychlé výboje energie na cíl. Při nepřetržité palbě se mohou zaměřovací krystaly přehřát. To způsobí, že zbraň ztratí přesnost. Nejefektivnější je při střelbě v krátkých dávkách. Federální útočná puška Federální útočná puška je novou zbraní přidanou do arzenálu Hazard Teamu. Byla navržena tak, aby se vypořádala s nepřáteli v blízkosti, a proto rozptyluje vysokoenergetické střely v kónickém vzorci. Při souboji na velkou vzdálenost je mnohem méně efektivní. Attrexian Arc Launcher I když byl původně používán attrexianskými dělníky, byl brzy přizpůsoben bezpečnostním silám. Střelbou proudů elektrické energie je schopen rychle vyřadit nebo zabít nepřítele. V případě velkých skupin výtržníků je možno vypustit z kanystrů oblak plynu, který lze zelektrizovat.

Tetryon Gatling Gun Jako rozměrná zbraň nabízí Tetryon Gatling Gun dva druhy střel. Standardní vysokointenzivní výstřel způsobuje masivní poškození při vysoké kadenci střel. Její sekundarní mód střílí malé, vysokorychlostní koule, které se mohou odrážet od pevných předmětů. Kvůli silnému zpětnému rázu však upadla v nemilost. Tajemná energetická hůl Tato starodávná zbraň byla nalezena při archeologických vykopávkách a je o ní známo velmi málo. I-Mod Za účelem odražení borgské hrozby v Delta kvadrantu navrhla Sedmá z Devíti I-Mod (Infinity Modulator). I-Mod náhodně mění frekvenci energetické střely, aby pronikla přizpůsobivými štíty Borgů. Dokáže rovněž proniknout dalšími typy nepřátelských štítů. Federální odstřelovací puška Jako každá jiná odstřelovací puška dokáže i tato zasáhnout svůj cíl s přesností milimetru na velkou vzdálenost. Kvalitní přiblížení a speciální filtr, který odstraní okolní rušení, vám vaši práci jistě zpříjemní. Granátomet Granátomet pálí těkavou plazmu v tri-kobaltovém obalu a může způsobit ohromnou zkázu za velmi krátkou dobu. Může vystřelit až čtyři granáty naráz, které detonují při doteku nebo díky dálkovému ovladači na zbrani. Quantum Burst Federální Quantum Burst je schopen střílet na cíl mikro-kvantová torpéda a způsobovat ohromné množství škod. Prototypy této zbraně nabízí možnost neřízeného odpalu, jakož i naváděcí mód, který vám umožní řídit střelu k jejímu zamýšlenému cíli. Romulanský experimentální radiační disruptor Radiační disruptor byl vytvořen romulanskou tajnou službou Tal Shiar tak, aby vyřadil velké skupiny nepřátel. Federální vědci momentálně analyzují různé funkce této zbraně.

KLEEYA, NEBO TELSIA? Kleeya Nenechte se oklamat jejím vzhledem – Kleeya je seriózní vědec. Zatímco mnoho idryllských dívek zahodilo své mládí kvůli posedlosti nejnovější populární senzací náctiletých, Kleeya pomáhala svému otci při různých výzkumných projektech a nakonec sklidila velký potlesk v akademickém světě za svoji práci v genetickém inženýrství. Navzdory svému vysokému intelektu je jen obyčejnou dívkou, která chce prostě udělat svět lepším místem. A nosí bikini. Věk: 28 pozemských let Rasa: Idryll Má ráda: Pikniky v parku, organickou chemii a kvantovou fyziku. Nemá ráda: Oblečení. Vzrušují ji: Počítačoví blázni, hardcore hráči. Nevzrušují ji: Puritáni. Nejvyšší ambice: Geneticky vyšlechtit super rasu pracujících monster. Oblíbená hudba: Cokoliv, kde se používá flétna. Zajímavost: Dokáže psát teorémy o kvantové fyzice a zároveň udělat jazykem uzel na stopce třešně. Poznámka: Kleeyin příchod na Enterprise vzbudí nebývalý rozruch a přinese menší potíže do partnerských vztahů na palubě lodi. Za všechny uvádím jeden příklad. Ona: Jaktože kapitán dovolí, aby se ta Idryllka jen tak potulovala po chodbách! – On: Ale vždyť Kleeya za nic nemůže! – Ona: Jo, tak ona je to teď Kleeya!! Telsia Murphy Telsia si mezi svými kolegy v Hazard Teamu získala pověst nesmlouvavé holky. Její sklon řešit pěstmi konflikty výsadkového týmu u ní neztrácí na síle, ani když je mimo službu. Dokonce prý někdo slyšel, jak si mumlá: „Teď mu teda něco ukážu!“, těsně předtím než zapojila své pěsti do další hospodské rvačky. S Telsiou se dovolená na pláži změní vždy v dobrodružství. Věk: 32 Rasa: Člověk Má ráda: Staré obtížné pozemské sporty v simulátoru, jako jsou automobilové závody, profesionální fotbal a wrestling. Nemá ráda: Romantické komedie, zkrášlovací produkty, prodavače. Vzrušují ji: Drsňáci, kteří si umí vyhrnout rukávy a odvést svoji práci (takže vy ne). Nevzrušují ji: Citliví hoši, kteří se nestydí plakat (takže vy). Nejvyšší ambice: Najít muže, který s ní vydrží. Oblíbená hudba: Andoriánský Speed metal. Zajímavost: Praporčík Murphy byla na Akademii Hvězdné flotily dva roky předsedou „tajného“ klingonského týmu pijáků krvavého vína. Teď, když už je několik let venku z Akademie, tento tým trénuje. Poznámka: Telsia si je moc dobře vědoma konkurence, kterou v Kleeye má, a je to na ní poznat na první pohled. Munroovi tak nedává šanci strávit s Kleeyou o samotě sebekratší chvilku. Nebo se o to alespoň snaží.