HANDS-ON PREVIEW

Díky dobré známosti s šéfredaktorem serveru Star Trek Games.CZ – Martinem Kovářem, se mi do rukou dostala jakási pre-GOLD verze právě vydané 3D akční pecky Star Trek: Elite Force 2 (dále jen EF2). Za to mu patří můj vřelý dík, jelikož se tak s vámi mohu podělit o ty zdaleka nejčerstvější zážitky ze hry, které jsem si díky jejich hloubce a vlastní nedočkavosti + drzosti dovolil zařadit do rubriky recenzí.

Ještě než se začnu rozplývat nad hrou samotnou, musím poněkud upřesnit to úvodní poděkovaní. Je mi jasné, že nezainteresovaný čtenář o podobné citové výlevy autorů v článcích příliš nestojí, všem se proto předem omlouvám, ale nemohu si pomoci. Ano, je to moc hezké, že jsem si jako jeden z prvních v republice mohl tento kousek zkusit, Martine, ale pochop, prosím, že člověk potřebuje dodržovat mimo hraní také jistý denní režim: občasně jíst, někdy spát, sem tam vykonat i nějakou tu další méně publikování hodnou potřebu. To všichni víme a známe, leč právě tyto „maličkosti“ jsem po čas hraní nějak nebyl schopen naplňovat, a tak očekávám kolaps organismu každou chví….chrooo, pšššš, chrooo, pšššš…

Uahhhh, aha a máme tu skoro půlnoc (tzn. konec embarga na publikaci článku) a já mám sesmolený celý jeden odstavec o ničem. No, pochopte přeci, že jsem musel EF2 propařit co možná nejdále, to se holt jinak nedá. Koneckonců, povinnost je povinnost! Tak ale dost plkání a hurá na pre-recenzování.

Už první start hry byl pro mne poměrně potěšujícím, jelikož jsem si zase po čase díky inteligentně použitému kodeku mohl na mém obstarožním stroji shlédnout všechny úvodní animace přímo ve hře a ne je zpětně dohledávat někde dvacetkrát zabalené na jednom ze dvou kompaktních disků. Ještě ale nežli došlo k samotnému spuštění EF2, bylo třeba přeinstalovat např. ovladače grafické karty a další serepetičky, na což raději upozorňuji předem pro případ, že byste narazili na nějaký podobný technický problém.

Po sadě propagačních snímků se konečně spustilo toužebně očekávané intro! Žádné překvapení se ale nekonalo, jedná se o přesně tu samou video-sekvenci, která se před několika dny objevila z bůhvíjakého zdroje na internetu. Tak jako tak, mne se tento filmeček docela zalíbil, ačkoli česká obec Trekkies-hráčů jím už tolik nadšena není. V zásadě koukáte na sadu na sebe nijak inteligentně navazujících sekvencí s Enterprise v hlavní roli a do toho vám inteligentně blafe kapitán Jean-Luc Picard alias Patrick Stewart. Není to nic moc, ale efekty dopadajících meteoritů na povrch bůhvíčeho nebo černá díra pohlcující blízkou hvězdu vypadají více než dobře. To, že loď by v tomto místě a na podobné vzdálenosti dělala asi jen máloco, nechám raději bez komentáře, jelikož fyzice rozumím asi jako koza petrželi, a tak se raději nebudu dále ztrapňovat. Ještě by mi to nějaký čtenář Einstein řádně osolil... jako vždy, že?

Když se konečně uvrtáte a důkladněji porozhlédnete v hlavním menu hry, lehce ho shledáte jako velmi účelný rozcestník single i multiplayer hry, ke kterému později mimo standardních nastavení přibude i nabídka bonusových misí, které se vám zpřístupňují na základě sebraných ikon lodi třídy Excelsior (patrně U.S.S. Dallas). Ty jsou pak poschovávány porůznu ve vámi navštívených levelech a dokonale vás nutí hru donekonečna opakovat a zkoušet je vyhledávat.

Ale to už se nedočkavě a zároveň pln nadějí po zběžném nastavení grafiky, ovládání a zvuků vrhám do hry. První momenty hry jsou absolutně úchvatné a co se současné vizuální stránky her týče (ta vás totiž bez ohledu na to, co tvrdíte na nejrůznějších chatech a diskusích, zaujme bezesporu jako první), titul snese srovnání snad jen s jinak dost nudným Unrealem 2. Prvních pár krůčků a už nepochybujete absolutně o ničem. Hudební doprovod je vždy unikátní a zcela famózní, zvuky strašidelné (některé motivy připomínají epizodu Tooms (u nás Hnízdo) ze seriálu The X-Files) i podmanivé zároveň, efekty omračující, modely postav dokonalé a struktura levelů jedním slovem božská.

Mise za misí se střídá v ďábelském tempu, nikde vás autoři nepodrží déle, než si sami přejete, aby vám lokace příliš nezevšedněla. Borgská Koule, velení Hvězdné flotily v San Franciscu, U.S.S. Enterprise NCC-1701-E, mimozemské stanice a planety – vše je jasným důkazem precizně odvedené práce, za kterou na sebe můžou být tvůrci hry více než pyšní. Jednotlivé lokace či scény jsou pak nepravidelně děleny řadou filmových prostřihů, které mnohdy překonávají i po této stránce naprosto geniální Freelancer bratří Robertsů.

A to samozřejmě není vše! Celá hra je zaobalena do velmi účelného i efektního příběhu, který místy navazuje na události z prvního dílu i samotného seriálu Star Trek: Voyager. Pokud stále nemáte dost, vězte, že i dabing patří k absolutní špičce svého žánru a všechny známé virtuální postavy jsou dabovány svými původními lidskými protějšky.

Děj hry se vine jako had a na vás čekají první rozhodnutí, která mohou ovlivnit jeho další průběh. Docela šokující podrobností je tak kupříkladu používání „obstarožního“ phaseru a trikordéru v úvodu hry, který posléze vyměníte za podstatně přitažlivější a schopnější kousky. Není tak problém užívat nočního visoru, bioscanu, snímače strukturální integrity či detektoru plynů. Nemusím snad ani říkat, že žádná z těchto pomůcek/funkcí není samoúčelná, ale naopak vám mohou mnohdy ulehčit či vůbec umožnit další postup ve hře.

Všem se omlouvám za čtení tohoto hop sem/hop tam patvaru, ale ještě čerstvé vzpomínky nejsem nějak k vlastnímu překvapení schopen v hlavě utřídit, a tak se vyvalují na klávesnici jako lavina. Jednoduše, hra toho nabízí tolik, že se to až zdá býti noční můrou každého recenzenta. Logické hádanky či úkoly, funkční lodní počítače, terminály a konzole, detailně zpracované lokace známé z filmů a seriálů, to vše vrhne každého pravověrného fandu sci-fi bezpochyby do absolutní extáze.

Vylepšení je tedy oproti původnímu dílu skutečně přemnoho, ale dovolte mi na okraj zmínit třeba jen jedno jediné, které sic patří mezi maličkosti, ale znalce žánru potěší. Konečně tak nemůžete např. vtrhnout do kapitánovy kajuty, kdy se vám zachce, ale musíte nejprve hezky slušně zazvonit a vstoupit až po vyzvání osoby uvnitř. Blbůstka? Možná, ale divili byste se, kolik přidá autentičnosti a zážitku z hraní!

Jsem moc unavený na nějaké dlouhosáhlé vyprávění (promiň, Kovi), a tak mi dovolte závěrem ještě jednu poslední poklonu směrem k vývojářskému týmu. Zmínil jsem se tu o mé PC-šunce, ale to bych nikdy nečekal, že se jí hru podaří rozchodit natolik obstojně. CPU 900 MHz, GeForce2 MX 400, 416 MB RAM a Win98SE to jistí. A použité nastavení grafiky? 1024x768, 32bit, medium textury a billineární filtrování. To je dle mého soudu více než slušný výsledek - zejména v porovnání s již výše zmiňovaným U2, který je občas prakticky nehratelný na vůbec čemkoli. Při vypjatějších situacích se sice i EF2 trochu zpomalí, ale např. multiplayer je i s plným roomem naprosto plynulý (na DSL pochopitelně).

Což mi připomíná ještě poslední věc, kterou jsem měl dnes na srdci. Právě ve chvílích, kdy vy čtete tento článek, já se již pilně činím, měním okna a můj počítač v klidu hajá někde na posteli pod haldou dalších krámů. Jen ale bude ta mrška křemíková zase na svobodě, představím vám s nemenším entusiasmem i hru více hráčů. Tak se těšte a do té doby ještě jednou projeďte celé demo na EF2. A ne že vám unikne nějaké tajné místečko!!!

Jiří Bigas,
Star Trek Games.CZ
Přidáno: 24.6.2003

Poznámka Kovi: Bohužel jedno z dalších restriktivních opatření se týkalo típání obrázků z naší betaverze. Proto musíte vzít za vděk těmi, které již znáte a které nám byly dodány na zvláštním CD. Dovolím si tvrdit, že zdaleka nereflektují konečnou verzi hry.