PRVNÍ DOJMY ZE SINGLE PLAYER PRE-RELEASE DEMOVERZE

Pokračování úspěšné 3D akční hry Star Trek: Voyager Elite Force je již nějaký ten pátek velmi očekávaným projektem napříč celým herním světem, který se nezadržitelně blíží svému dokončení. Po zkušenostech s vydáváním demoverzí předchozích startrekových her Activisionu působí vydání Single Player dema jako blesk z čistého nebe. Navíc se jedná o demo postavené na základě beta verze a tudíž je možné, že se kromě předpokládaného vydání multiplayerového dema dočkáme ještě jedné oficiální demoverze z finálního kódu, která bude vydána jako další podpora prodeje. Pojďme se ale prozatím podívat, co se nám nabízí v tomto pre-release demu.

K dispozici máme dva levely ve dvou různých prostředích. První se odehrává na attrexianské vesmírné stanici, na které nalezli útočiště přeživší členové posádky federální lodi U.S.S. Dallas. Druhá nás přesouvá o několik kroků dál, a to do jedné z attrexianských kolonií, která je – stejně jako vesmírná stanice – pod útokem dosud neznámých forem života, Exomorphů. Co vás zřejmě překvapí hned na začátku, je svižnost, s jakou se hra hýbe. To ale (pro někoho bohužel) neodpovídá konečnému stavu. Momentálně totiž valná většina nejrůznějších efektů a dalších grafických vychytávek nefunguje a tipnul bych si, že i přes probíhající dolaďování půjdou hardwarové požadavky, obzvláště pro vyšší detaily, o něco nahoru. Grafika už ale i teď vypadá moc pěkně, i když to na tmavém okolí vesmírné stanice nebo kolonie poznat zase tolik nejde. Původní obavy o to, že kvůli charakteristické posedlosti Ritual Entertainment (výrobce) dostane hra nepřiměřený komiksový nádech, se – jak se zdá – nakonec nepotvrdí a mojí osobní výtku tak mohu směřovat pouze na design zbraní, se kterým v některých případech nesouhlasím (ze screenshotů I-Mod, z dema pak granátomet), nic s tím ale nenadělám a zcela jistě půjde pouze o zvyk. Další úpravou jsou portréty osob, které se objevují v levém horním rohu obrazovky v momentu, kdy s vámi některá z nich mluví. Ty se do Elite Force 2 dostaly zrejmě z Warcraft 3, kam podle mého soudu svým zpracováním zapadly lépe, ale třeba se ve finále můj dojem z tohoto prvku zlepší. Design jednotlivých levelů si už teď můžeme zařadit mezi ty rozhodně povedené aspekty hry. Aby také ne, když v Ritualu pracují jedni z nejnadanějších návrhářů levelů. A to si samozřejmě to nejlepší schovávají na plnou verzi. Na vesmírné stanici, kde se šetří každým centimetrem, to ještě poznat není, ale v attrexianské kolonii se už naplno projeví talent autorů vytvářet uvěřitelné návrhy prostor. Ve hře si tak užijeme jak stísněných chodeb, tak i větších prostranství, až po otevřené krajiny v hotovém produktu. Na co se ovšem těším osobně nejvíc, jsou tajná místa a tajné předměty. Už dlouho jsem nezažil ten pocit, kdy pobíhám hodiny a hodiny po jednom levelu a snažím se najít tu poslední „tajnou“. Naposledy jsem se takto bavil u Quake 2 a teď tedy i v demu Elite Force 2. V grafickém rozboru se ještě podíváme na postavy, ať už přátelské nebo nepřátelské. Mezi ty hodné patří samozřejmě vaši kolegové z Hazard Teamu, v demu se vydáte do boje bok po boku se třemi z nich – Juliet Jurot, Austinem Changem a klingonem Korbanem. Uvidíme, nakolik budeme misemi postupovat všichni pěkně pohromadě a z jaké části budeme vysazeni na různých místech úrovně a budeme se domlouvat pouze komunikátorem. Nové charaktery v Elite Force 2 představují jak Attrexiané na straně obětí, tak Exomorphové na straně nevyzpytatelných útočníků. Zatímco Attrexiané jsou, řekněme, standardními humanoidy – s velkou hlavou i očima, Exomorphové jsou geneticky zmanipulovanou rasou zabijáků, u kterých si autoři popustili uzdu svojí fantazie. Před vaší zbraň se tak dostanou mrňaví Lurkeři, i nebezpečnější Cheweři a Basheři, o dvoumetrovém a 250tikilogramovém Quadrupedovi ani nemluvě. Hned na první pohled je jasné, že nejsou stvořeni pro nic jiného než boj. Ostré zuby, dlouhé ostré pařáty, nebezpečně agilní ocasy a další specifické vlastnosti, které vám přidělají jen samé starosti. Ve finále se k nim pak přidají staří známí nepřátelé Federace, takže o zábavu bude rozhodně postaráno.

Mezi novinku také patří různé puzzly, které si na nás autoři přichystali. Ty je třeba řešit ve spolupráci s vylepšeným trikordérem, ke kterému se ještě vrátím. Mezi dvě ukázkové hádanky patří přesměrovávání energie kolem zkratovaných obvodů a rozlousknutí kódu ke vstupu do tajné místnosti. Některé hádanky jsou navíc časově omezeny, takže si užijeme i „logických rychlíků“. Už dříve jsem nakousl otázku zbraní. V demoverzi se vám do rukou dostane standardní phaser, vylepšená kompresní puška, federální útočná puška, granátomet a Attrexian Arch Launcher. Celkem na nás v plné verzi čeká čtrnáct různých zbraní, rozdělených do šesti skupin. Samotnou kapitolu pak tvoří vylepšený trikordér, který se v Elite Force 2 stává skutečně všestranným pomocníkem do nepohody. Podařilo se mi napočítat celkem devět různých módů skenování okolí. Mezi ty, které jsou k vidění v demoverzi, patří noční vidění, sledování plynů a strukturální integrita. Pomineme-li noční vidění, jehož význam je naprosto zřejmý, musím se zastavit u módu strukturální integrity. To je vážně bezvadná věcička, díky které odhalíte nejednu tajnou místnost a často i cestu kudy dál. Stačí se otočit dokola jako na kolotoči a hned vidíte, kde všude můžete nadělat díry do zdí a podlah. Z dalších módů se už nemohu dočkat torpédového útoku z orbity nebo fázového posunu, to bude něco.

Blížíme se pomalu k závěru. Stručně tu rozeberu zvukovou stránku věci. Zvukové efekty nebudu rozpitvávat, protože je škoda slov říkat, že všechno zní tak, jak má. Zastavím se až u hudby. Jak jsem při procházení herních archivů zjistil – a bylo to ostatně i potvrzeno před dávnou dobou – autorem herní hudby v Elite Force 2 je vlastní zvukový mistr Ritualu Zak Belica. Musím se přiznat, že ve hře jsem si hudby skoro nevšímal. Ta nejlepší totiž hraje vždy ve vypjatých okamžicích a to má člověk úplně jiné starosti než poslouchat muziku. Při externím přehrávání jsem ale uznale kýval hlavou, protože hudba nabízí říz i dramatičnost a atmosféru tak bez obav skvěle doplňuje. Je to zřejmě úplná náhoda, ale v některých momentech jsem měl až pocit, že jsem si omylem pustil MP3ku ze hry Star Trek: Deep Space Nine The Fallen. Belicova hudba je s tou z The Fallen totiž někdy opravdu hodně podobná, což ovšem není vůbec na škodu, právě naopak. Ti z vás, kteří The Fallen hráli, to mohou jenom potvrdit. Hudba a zvuky vůbec budou opět na vysoké úrovni a to je jedině dobře.

Suma sumárum se už teď, více než měsíc před vydáním hry, ukázalo, že se máme opravdu na co těšit, takže pokud jste snad měli na začátek léta nějaké plány, okamžitě je zrušte, nakupte zásoby potravin, zatemněte okna a tiše očekávejte příchod elitního federálního týmu – 24. června v USA a o šest dnů později u nás (doufejme, moc dobře to známe).