Michael Barr má rád Star Trek a má hodně rád i vesmírné střílečky. To už nám po hrách Star Trek: Red Alert a Star Trek: Red Alert 2 došlo. Proč se tedy nepodívat na zoubek jeho dalšímu počinu, který nese název Star Trek: Delta 2.

Ale ne... Vy jste vážně čekali něco jiného než vesmírnou střílečku? I vy naivkové jedni! Tentokrát se ale naštěstí oprostíme od původního stylu prolétni fofrem level, cestou volitelně něco rozstřel a šupem si to směřuj k závěrečné bitvě s borgskou armádou. Kdepak, v tomto případě totiž budeme bojovat s borgskou armádou… aha, no ale levely vzala velká voda a místo toho nám zůstala jedna statická obrazovka. Tak aspoň něco. Teď si možná řeknete, že se tedy nejspíš jedná o krok zpět. Mno, možná, že ani ne. Podívejme se nejprve, co nám Delta 2 nabízí, a soudit budeme až na závěr.

Příběh hry (nebo tu část, která by jím v ideálním případě byla) by bylo možné charakterizovat jako borgskou odplatu za strádání a potupu, kterou jste jim způsobili v předchozích hrách, kdy se neúspěšně pokusili asimilovat vše kolem. Tentokrát nemají Borgové žádné vyšší cíle v podobě nadvlády nad galaxií obratně zabalené do fráze o snaze o dosažení dokonalosti, dnes jste jejich cílem vy a pouze vy. Takže vám nezbývá nic jiného než si vybrat jedno ze tří nabízených plavidel a vyrazit do boje proti (pravděpodobně) nekonečné přesile borgských Koulí. Své kormidlo k vašim službám nabízí federální lodě tříd Intrepid, Defiant a Akira, které se liší různou rychlostí, sílou štítů a zásobou torpéd. Když jsem se teď při psaní recenze díval, jestli má tato statistika nějaký dopad na hru samotnou, musím konstatovat, že rozdíly mezi plavidly jsou, ale je to trochu zmatené a obávám se, že v žáru bitvy to nikdo neocení. Takže si nakonec vyberete svoji oblíbenou loď a půjdete na to. Pokud by vám náhodou bylo u počítače samotným smutno a váš křeček neměl zrovna co na práci, můžete ho přizvat k dvouhře, ve které však záhadně odpadá možnost výběru lodí a standardně fasujete oba dva Akiry. Objevíte se tedy v blíže neurčené oblasti vesmíru, kde se kromě federální hvězdné základny nachází i červí díra, kterou za chvíli začnou proudit Borgové, a nastane pořádná řež. Všude kolem vás se hemží borgské Koule a vy máte jenom svoji loď s nedostatečnou zásobou torpéd. Naštěstí se na různých místech obrazovky a v nepravidelných intervalech objevují různé bonusy, které můžete sbírat – pokud to stihnete – a tím svoje vyhlídky podstatně vylepšit. Mezi tyto bonusy patří například ohnivá vlna kolem vaší lodi, vše kromě vás ničící pás asteroidů, zásoba torpéd, neproniknutelný štít a další. Sbírání a používání těchto bonusů je zábavné a někdy vás donutí i k rychlému taktickému uvažovaní. Poletíte raději pro nová torpéda, nebo zmrazíte všechny nepřátele? Rychlé akci napomáhá i přesné ovládání lodi, díky kterému můžete po obrazovce kmitat jako pes puštěný po dvou týdnech ze řetězu.

Grafika, která je opět vypůjčená z real-time strategie Star Trek: Armada 2, nás nemůže ničím zaskočit. Za pochvalu určitě stojí to, že se s každou lodí a ve hře dvou hráčů setkáme s jiným vesmírným pozadím, na kterém se bitva odehrává. Jako příjemná drobnost taktéž působí model poškozování lodí – honosný název pro zhruba jednu změnu obrázku vaší lodi. Borgové něco takového nepotřebují, jejich plavidla se rozletí na tisíc a jeden kousek po jediném zásahu. Hru doprovází klasicky slušný hudební doprovod a několik těch situaci odpovídajících zvukových efektů. Dál už není příliš o čem hovořit. Pokud máte dostatek času a dáte si při hraní pozor, můžete teoreticky s Borgy svádět souboje nekonečně dlouho. Malou výtku si přeci jen možná zaslouží hra dvou hráčů, kdy počítač naše zběsilé mačkání poloviny klávesnice nebyl schopen úplně správně skousknout. Pro vesmírné vlky samotáře to je ale výtka bezpředmětná a na rychlé vyblbnutí je Delta 2 hra ideální.