Star Trek Games.CZ Battlefest F.04 – reportáž
O víkendu se konalo druhé dějství síťového klání s názvem Star Trek Games.CZ Battlefest F.04. Ty z vás, kteří se ho z nejrůznějších důvodů nezúčastnili (a chtějí ho odbýt přečtením reportáže), musím předem upozornit, že nemohou čekat tak podrobný a vyčerpávající popis dění, jakého se dočkali posledně. Prostě přišlo víc lidí a ve všem byl tudíž i větší chaos. Kromě akcí, do kterých se zapojili všichni účastníci, se v některých momentech hrály i omezenější a lokální partie, takže jsem brzy ztratil přehled o tom, co se kdy a kde vlastně dělo. Schválně, co ze svého mozku vyždímu…
A vlastně ještě jedna technická poznámka na úvod. Není vám na tomhle článku něco divného? Nevím, no, třeba že tu nejsou fotky a tak? Je, že ano? Správně! Tentokrát (ač jsme se před zahájením Battlefestu všichni dušovali, že budeme natáčet mnohem víc než posledně) si s sebou kameru pro jistotu nevzal vůbec nikdo. Jedinou světlou naději vkládáme do Mášina fotoaparátu (který, jak jsem se doslechl, už zdárně našla), jímž pořídila dvě společná fota a tuším, že ještě dva další obrázky ze zuřivého klání v Armadě. Snad to klapne. A proč nepřinesl kupříkladu Mr.Spock svoji kameru? Inu, to je dlouhý příběh, který začíná během pátečního odpoledne…Tou dobou doráží Kovi do Prahy. O něco dříve než plánoval, přesto příliš pozdě na to, aby stihl Spockovo střetnutí s nevraživým seniorem (zasvěcení ví). Kovi se Spockem (kterého se mezitím podařilo uklidnit) vyráží do redakce, kde provádí poslední kontrolu, zda je vše na onu velkou událost připraveno. V dobré víře, že tentokrát otestujeme i jiné hry než posledně, nám krabice přetéká cédéčky, žel bohu nakonec zbytečně, takže příště aspoň nebudu muset v autobuse platit za nadměrný náklad. Kontrola dopadla nad očekávání uspokojivě, takže se Spock mohl vytasit se svým skvělým plánem, který zaobalil a shrnul pod pojem „Sraz se třídou ze střední školy“. Pokud jste se ještě nikdy neúčastnili výročního srazu cizí třídy, mohu vám to jedině doporučit. Poznáte spoustu nových více či méně ujetých lidí a abyste si užili zábavu, nemusíte je všechny nutně tahat do striptýz baru (že, Mae…) Cestou na sraz (epizodu s opilcem, ženou s velkým báglem a matkou s dítětem nebudu rozebírat) se Spock snažil domluvit poslední podrobnosti s provozovatelem herny. Ač se to na sobě snažil nedat znát, trochu ho překvapil Štěpánův nejistý tón „Aha… Tak vono je to už zejtra, jo? No nic, pár kompů tam pro vás rezervuju…“ Inu, organizace je tu od toho, aby selhávala, nebo snad ne? Před srazem se Spock stačil úspěšně infiltrovat na koleje Vysoké školy ekonomické, jen aby zjistil, že u Koviho bude přes víkend volno, tudíž tam bude spát a nepojede přes celou Prahu domů. Tehdy to ještě nikomu nepřišlo divné, až druhý den jsme si uvědomili, že jsme tím přišli o jedinou kameru, která na nás čekala doma u Spocka. (Stejně ji zapomněl dát nabít…) Dost už řečí kolem. Následovně jsme celý večer popíjeli až do pozdních nočních hodin a usínalo se někdy po druhé hodině ranní. Pro zajímavost, Mae pil slabošsky kdesi odděleně, v telefonu však zněl mnohem míň ve formě než my. Že by ho opila Thereza?
Nikoho tedy nemůže překvapit, že v okamžiku, kdy Dave a be_c volali od herny, kde jsme, Kovi se Spockem si teprve v ledničce vybírali, co budou snídat (ze začátku školního roku tam vždy bývá mizerný výběr). Uklidněni ujištěním „jsme tam za pět minut“ se Dave i be_c vydali hledat nějaký obchod, kde by se zásobili chutnou krmí a posilujícími nektary. Zhruba o hodinu později se ve stejné situaci ocitli i Kovi s Mr.Spockem (ač to k herně měli čtyři zastávky tramvají…), nakonec se všichni před hernou šťastně shledali a mohlo se jít dovnitř. Respektive se mohlo jít dovnitř až poté, co se podařilo vzbudit správce herny, kteří usilovně vyspávali předchozí jistě bouřlivou noc.Konečně v herně. Zapnout počítače a začne se instalovat. Postup jsme měli zmáknutý od posledně a věrni tradici putovala do mechaniky jako první 3D akční hra Star Trek: Elite Force 2. Nainstalovat, rozkopírovat a už to svištělo. Čtyři lidi jsou však prozatím příliš málo na vyzkoušení některého z týmových módů, tudíž jsme se vyzbrojili odstřelovačkami a dezintegrovali se navzájem. Mimochodem. Herna od posledně prodělala dramatickou změnu a stala se z ní profesionální eSportsArena, což bylo citelně znát všude kolem, hardware nevyjímaje. A teď dochází ke slíbeným výpadkům v paměti. Prostě se hrál Elite Force 2. Stříleli jsme po sobě, někdo vyhrál, někdo prohrál. Do skupin si nás roztřiďte sami, protože já už to nedokáži. Další drobná poznámka. Jak jsme slíbili, vyzkoušeli jsme i „ultimátní“ fan patch pro Elite Force 2, který údajně přináší spoustu skvělých vylepšení. No, buď jsme někde dělali ukrutnou chybu my (třeba v důsledku toho, že číst readme!.txt je pod naši úroveň), nebo se ultimate patch poroučel do kolen z jiných důvodů, každopádně slibně znějící BatlethOnly mód se nám rozjet nepodařilo (respektive podařilo až do té doby, než nás Dave rozprskl o zeď torpédem). Stejně nedobře dopadl i mód Quantum Arena, kde (dle Spocka čirou náhodou) byla sice spousta torpédometů, ale i dalších zbraní, které tam neměly co dělat. Jediné pozitivum plynoucí z nainstalovaného patche tak můžeme přisoudit novým mapám, které jsou dílem herní komunity a nebyly vůbec špatné. Dodatek: Já ti říkal, že hrát ve čtyřech na mapě pro 16 – 20 lidí je blbost, Dave:-) Pokud se nemýlím, tak v průběhu hraní dorazila Máša se svým přítelem Patrikem, takže jsme si krátkou přestávku vyplnili demonstrací toho, jak (ne)přejít problémový level na trupu Enterprise-E z kampaně pro jednoho hráče v Elite Force 2, se kterým Máša ještě stále zápasí.
To už ale dorazil Jirka006, který se i přes silné nachlazení rozhodl, že přijde, takže si z něj koukejte vzít příklad všichni vy, kteří jste se na to vybodli. Mám na mysli především vás, Pražáky, tak! Myslím, že jsme se domluvili, že Jirku006 rozehřejeme opět v Elite Force 2.
Přesněji řečeno na Quarter Deck mapě, kde pobíháte po můstku jednoho z modelů, které má kapitán Picard ve své pracovně. Pět lidí nezní nijak špatně (Máša s Patrikem nechtěli do našich bojů zasahovat), takže jsme se rozhodli pro nainstalování prvního dílu real-time strategie Armada. Sice je v ní tisíckrát míň lodí a bojiště není tak impozantně trojrozměrné jako v díle druhém, přesto má jednička své nesporné výhody na jiném místě. Třeba nevypadá tak hnusně. Jenže ouha! Vzhledem k novému způsobu sesíťování počítačů v herně se musela polovina hráčů připojovat přes konkrétně zadávanou IP adresu serveru hostitele, kterážto možnost u Elite Force 2 je, zatímco u Armady kdo ví proč chybí. Celou věc navíc komplikuje fakt známý od dob prvního Battlefestu, že Armada vyžaduje jedno CD v mechanice pro každé čtyři hráče ve hře. No a když máte v celé herně z bezpečnostních důvodů mechaniku jen jednu, je to vždycky trochu problém. Suma sumárum jsme z toho nakonec vyšli překvapivě vítězně, protože jsme se mazácky spojili přes Internet (a někteří si dokonce i po letech vzpomněli na své staré loginy). No a to už dochází k totálnímu kolapsu paměti. Abyste věděli, nejsem tak úplně blbý, to jen Armadu a Elite Force 2 jsme v průběhu soboty spouštěli tolikrát (a někdy jen na pár vteřin, protože tu se někomu cukal zvuk, tu jinému při prolézání menu spadlo připojení), navíc se pořád dokola opakovalo několik málo map, takže zmatek je dokonalý. V průběhu bitvy jsme se ale určitě konečně dovolali Maemu, který nás ani nemusel dlouho přesvědčovat, že jsme ho vzbudili, protože všichni moc dobře víme, jak to vypadá, když voláte Maemu kolem poledne… Zatímco vítězové (Kovi, Mr.Spock, Jirka006) decimovali nepřátelské struktury, Dave a be_c (kterým hapalo připojení) se začali mlátit s Maem, jenž se ani nestačil nasnídat/naobědvat, v Elite Force 2, kam jsme se ostatně po vítězné bitvě s nahlouplým počítačem, který za kluky dohrával, přesunuli i my ostatní. Šest lidí přímo svádělo ke kradení vlajek na sto způsobů a ještě jinak, tudíž jsme neváhali a podle mého v kombinaci s odstřelovačkami tu nejzábavnější formu hraní Elite Force 2 si pořádně užívali. Co na tom, že oproti všem očekáváním neustále vítězila (no, neustále zase ne, ale sportovně je třeba uznat, že častěji) trojice Mae, Dave, be_c (mimochodem jediný zahraniční návštěvník Battlefestu!). Jejich zbabělá kempovací taktika slavila úspěchy na všech mapách a se zvyšujícím se počtem zásahů přes celé herní pole rostla i nevraživost k nečistým praktikám stoupenců Temné strany (eh, už blbnu). To už ale bylo odpoledne a k naší velké radosti se k nám neplánovaně připojil Vojťas, do této doby zatvrzelý zastánce hraní pouze po Internetu.
Sedm lidí se hodí stejně dobře pro Elite Force 2 i pro Armadu, tudíž se opět zdatně pařilo obojí, až už z toho bylo Jirkovi006 tak špatně, že jsme museli nainstalovat Starfleet Command 3. Abychom se zbytečně nezdržovali a nepřidělávali si potíže, zřekli jsme se modifikace Generations at War, která do hry přidává fakt hodně nových plavidel. Nevadí, i s těmi standardními jsme si užili švandu v módu Battlefest či v hrách všichni proti všem, kde se ukazovalo, že Spock i Vojťas tuhle hru už někde viděli, neřku-li dokonce i hráli! Nakonec se ale Jirkovi006 přitížilo natolik, že nebyl schopen pokračovat a za pozdního odpoledne se odešel kurýrovat.Od té doby se ve zvětšené míře hrála Armada, která vyvrcholila dvouhodinovou bitvou tří soupeřících dvojic. Jelikož se jednalo o bitvu nadmíru slavnou a také jednu z posledních akcí, mohu vám podrobněji popsat její zajímavý průběh. Šest lidí, mapa pro osm hráčů rozdělená do devíti sektorů. V každém dva dilithiové měsíce a červí díra vedoucí do středu mapy, ve kterém se vyjímá čtvero nekonečných zásobáren dilithia. Původní oklepávanou a první obsazování nekonečných měsíců zástupci klingonsko-federální koalice (Vojťas & Mae) a vojáků z Borgského společenstva (Dave & be_c) pozorovali romulanští agenti (Mr.Spock & Kovi) pod pláštíkem maskování a v jejich hlavách pomalu rašil drzý, leč nepochybně geniální plán. Jediným mocným úderem smetli obranu těžebních zařízení kolem nekonečných dilithiových měsíců a ustanovili se nejbohatší rasou Alfa kvadrantu. Postupným opevňováním červích děr, kterými tu a tam vyletovaly fragmenty klingonských, federálních a borgských lodí, se zdálo, že vše směřuje k tomu nejlepšímu konci. Mírně nás sice znervózňovala Davova hlášení typu „transwarp tunel bude nabitý za tři minuty“, případně si doplňte nižší číslo, ale což, jedna armáda jaro nedělá. Co čert nechtěl, v okamžiku, kdy se doprostřed nejbohatšího sektoru přenesla armáda více než tuctu Davových krychlí, se objevila neméně početná flotila z loděnic be_c a z červích děr čirou náhodou vylétla přehršel klingonských a federálních plavidel. Dvě klasické rasy by měly co dělat i jen s jedním správně našláplým borgským protivníkem, o dvou kmenech Společenstva a dalších dvou armádách nemá ani cenu mluvit. Ano, ano, po pěti minutách bylo jasné, že Romulané si dnešní bitvu za rámeček nedají. Z posledních sil se vrátili do vlastních vytěžených sektorů a začali rozprodávat svá aktiva (respektive Kovi vše rozprodal a Mr.Spock za to nakoupil kupu lodí). Pokud si říkáte, jaké ďábelsky přesné načasování měl fatální útok proti Impériu, musím vám prozradit, že vše bylo trochu jinak. Borgové, kteří se houpali nad propastí a zcela zbytečně mučili posádky těžebních tankerů, aby původně schválený pětiletý plán navýšily alespoň o 130%, si smluvili tajnou schůzku se zástupci Koalice (na které si ovšem všichni hráli na děsné borce, kteří těm druhým pouze prokazují laskavost) a smluvili se na jediném, posledním a zoufalém útoku na vzkvétající a mírumilovné romulanské plantáže. NO FUJ! Každopádně členové Koalice zapomněli Borgům prozradit, že Armadu hrají po Internetu snad od prvního dne, co v roce 2000 vyšla, takže Klingonům a Federaci nedalo příliš velkou práci rozprášit centrálně řízené vojáky a nakonec celou bitvu vyhrát. Kdo se však nepochybně stal morálními vítězi, není třeba zdůrazňovat…
Za okny už dávno svítilo pouliční osvětlení a naši společnost postupně opustili Dave i be_c, a tak se zbývající čtveřice rozhodla uzavřít celou akci partičkou v Starfleet Command 3. Kromě Battlefestu (začínáte s nejslabší lodí a postupně jak umíráte v troskách, dostanete ještě další dvě silnější plavidla) jsme zkoušeli i zábavné soutěže jako, kdo postaví nejlepší loď pod 22.500 bodů prestiže, případně kdo má nejhůř nastavený monitor, a proto v mlhovině nic nevidí. Zajímavá byla i rekonstrukce bity u Wolf 359, která se objevila v oficiálním patchi. Protože v Battlefestu opět dominovali Vojťas se Spockem (jejichž souboj nakonec skončil neuvěřitelnou remízou, kdy obě lodě vybuchly téměř současně – Spockova o něco dřív), Mae s Kovim zkoušeli, do jaké míry platí pravidlo, že i starší, zato však prověřená a do posledního šuplíku našlapaná loď, dokáže v bitvě porazit o generaci novější a teoreticky i výkonnější loď. No jo, platí to. Maeho vypiplaná Galaxy sice s mírnými obtížemi, přesto však přesvědčivě rozprášila Koviho sériově vyráběnou Sovereign v základní výbavě nakoupenou na protiúčet za starší a olétanou Mirandu. Půlnoc odbila a my se pomalým krokem vydali na cestu domů. Snad za odměnu (či trest, jak pro koho) nám před nosem zastavila tramvaj, která tu sice neměla co dělat, zato však odvezla Koviho a Spocka přímo před koleje, zatímco jak a jestli vůbec se Mae s Vojťasem dostali domů, se neví dodnes…Neděle. Cože? On byl nějaký Battlefest i v neděli? Aha! Když nebyl čas vyzkoušet si konzolové hry během sobotní řeže, rozhodli jsme se je prubnout alespoň během nedělního odpoledne v komorní atmosféře na tajném místě s krycím názvem „U Spocka“. My znamená Kovi a Spock… A zatímco Spock si vařil oběd (no, podle toho jak dobře to nakonec vypadalo, bych se spíš vsadil, že jen v mikrovlnce ohřál něco mraženého…), Kovi urputně zápolil s konzoloidním ovládáním ve vesmírné střílečce Star Trek: Shattered Universe (na kterou mimochodem Spock napsal obrovskou recenzi, kterou jsem ještě celou nestačil připravit a publikovat na stránkách). Prostě, vrcholem ovládání je kombinace klávesnice a myši, to mi nikdo nevymluví a nějaká mačkátka, hejblátka na gamepadu ať jdou k čertu. Přesto přese všechno se Kovi dostal až do třetího levelu, kde se mu ovšem nepodařilo včas odpoutat Excelsior od doku, následkem čehož Suluova posádka zahynula a Shattered Universe s ní. Aspoň že Spock se přitom královsky bavil… Pokud se nemýlím, tak Shattered Universe nenabízí žádný multiplayer, proto jsme v rámci testování museli sáhnout po starší 3D akci Voyager Elite Force, jejíž konverze na konzoli PS2 nedopadla dvakrát dobře (i když Spockova recenze byla o všem možné, jen ne o hře samotné – téměř).
Kromě příšerné grafiky si musíme chtě nechtě přiznat, že hrát multiplayer na rozdělené obrazovce malé přenosné televize není to pravé ořechové. Spock, hnusný to konzolista, si s Kovim nemile pohrál a aniž bych to nějak rozmazával, skóre 18:-1 hovoří za vše. Checheche, já ti dám „Počkej, jak v tý reportáži bude blbě vypadat ta tvoje nula!“:-) Do třetice všeho dobrého a zlého jsme prubli ještě starší vesmírnou střílečku Invasion pro první Playstation, která hru více hráčů nabízí a tudíž ji nešlo opomenout. Na malé obrazovce toho sice také nebylo moc vidět, přesto to v globálním pohledu nevypadalo zase až tak špatně. Na výběr máte několik různých lodí, které se liší klasicky svými základními ukazateli, jako je rychlost, síla štítů, zrychlení nebo co já vím, prostě tak nějak to určitě bude, kdo to měl z toho křesla přečíst. Souboje v Invasion se odehrávají v simulátoru, který navíc není příliš rozlehlý, takže se klidně čas od času můžete stejně jako my praštit o jeho stěnu. Co vypadá na Invasion nádherně jsou efekty zbraní, zvláště růžovofialová kvantová torpéda byla k sežrání (a že jsem jich pár spolykal). Konečný výsledek 15:3 byl sice milosrdnější, ale to jsem využil chvilkového Spockova zaváhání, během kterého neměl v ruce ovladač… No co na mě tak koukáte?! Když vstáváte až k obědu, uteče vám den jako voda a tak se i neděle nachýlila k večeru a Kovimu nezbylo než vyrazit zpět na koleje a Spocka zanechat jeho automobilovým závodům, snowboardingu a Tekkenu.Tudíž, vážení! Poslušně hlásím, že podzimní Battlefest se vydařil podle mínění přítomných ještě lépe než ten první, zimní, což je směrem do budoucna jistě pozitivní. Kdo nepřišel, tak opět o hodně přišel. Těm, kteří se dostavili, ještě jednou děkujeme, že si našli volný den. Upřímně řečeno dost dobře nechápeme, kam pravidelně mizí taková spousta fanoušků Star Treku a startrekových her, že se za námi nemůže ani přijít podívat a třeba hodinu dvě si něco zahrát. Bojíte se, že dostanete na zadek? Bože, já jsem snad jediný, kdo dohrál kampaň Starfleet Command 3 celou až do konce a přitom jsem ve všech hrách vypadával pravidelně jako první po pár minutách. A taky se houby děje. Pražské hráče nic neomlouvá a ti mimopražští ať se propříště zkusí domluvit, vzít auto (nemyslím ukrást) a přijet za námi. Další Battlefest můžete čekat někdy po novém roce, přičemž zvažujeme velmi atraktivní možnost, kterou nám poskytuje ceník naší stálé herny. A sice desetihodinovou noční seanci za dvacet pět korun na hodinu. Pro mnohé by to mohlo být ideální řešení. Uvidíme. Respektive, uvidíme se na příštím Battlefestu!
Martin Kovář,
Star Trek Games.CZ
Přidáno: 8.10.2004