Blíže nedatovaná střílečka, která jako by vypadla z dob herních automatů a osmibitových počítačů, je dílem Alana Cherryho, který ji vytvořil v populárním programu Game Maker. Musím říct, že Avoidance má jediné štěstí, že jsem tuto recenzi nezačal psát hned poté, co jsem si hru vyzkoušel. Po dvou dnech si naštěstí dokáži zachovat jistý nadhled.

Podle slov autora nabízí jeho hra skvělý příběh s mnoha skvělými prvky. No, to se těžko komentuje. Rozhodně se ale autorovi nedá vytknout nedostatek sebevědomí. Nicméně začít příběhem by se slušelo. Tak tedy, na planetu Zemi zaútočili Borgové. Vy jste kapitánem zbrusu nové lodi U.S.S. Miracle a vaším prvním úkolem je uniknout z obsazené Země. To je příběh skutečně nevídaných parametrů. Teď ještě něco oněch skvělých prvků. Tak třeba když se vám podaří ze Země uniknout a dostat se do nového útočiště lidí, pošle vás velící admirál Hawkings zase obratem zpátky na Zemi, abyste zachránili jeho dceru Jayne, která tam v tom zmatku tak nějak zůstala. Hmmm. Když k tomu přidám tvrďácké hlášky typu „Vím, že je to sebevražda, ale rozkaz je rozkaz.“, případně „Admirále, co ještě můžeme ztratit? Vždyť už jsme přišli o většinu lidské rasy.“, tak je idylka dokonalá. Za takovýto scénář by se nemusel stydět lecjaký hollywoodský pisálek.

Avoidance prý celkem obsahuje patnáct levelů. K tomuto číslu jsem se bohužel nedostal, ani když jsem započetl tři „levely“, ve kterých letí Miracle warpem bez možnosti ji nějak ovlivňovat. Ale budiž, deset hratelných úrovní tato hra dozajista nabízí. Dokonce jsou i trošku rozmanité. Nejvíce času samozřejmě strávíte ve vesmíru, kde budete bojovat proti drtivé přesile Borgů nebo Romulanů, ať už sami, nebo s pomocí Picardovy Enterprise-D (mimochodem hyper-super-mega nová loď Miracle je také třídy Galaxy) či celé flotily federálních lodí. Zapilotujete si ale také raketoplán z lodi na planetu (to trvá zhruba vteřinu, maximálně dvě, když vám raketoplán omylem uteče mimo obrazovku) a nemine vás ani několik výsadkových misí (dvě, z toho jedna nebojová). Vidíte už ty skvělé prvky? To ale nesmím zapomenout zmínit, že souboj za asistence federální flotily je naprosto nepřehledný a vás tak spasí jedině to, že si povylétnete o kousek výš před ostatní lodě, jinak byste v té chaotické změti obrázků ani nevěděli, které plavidlo je to vaše. Pilotáž raketoplánu tu nemá cenu dál rozpitvávat, už takhle jsem jí věnoval víc času, než se jí dostává ve hře a nám tak zbývá pouze famózní vysvobození Jayne ze spárů Borgů. Nedal bych ani zlámaný pětník za to, že tohle je ta nejpitomější část z celé hry. Pokud si nezpomalíte procesor, máte zhruba setinu vteřiny, abyste se svojí postavičkou někam uhnuli a tiše se modlili (další setinu vteřiny), aby vás pobíhající vojáci netrefili, což znamená jistou smrt a start úplně od začátku. Pokud výkon procesoru stáhnete tak na 10%, doba na rozmýšlení a taktizování se možná až zdvojnásobí. Naposledy se ještě porýpejme ve vesmírných bitvách. V recenzi na Klingon Treason jsem litoval, že hra není rychlejší a akčnější, Avoidance však nabízí víc než druhý extrém. Po obrazovce se rychlostí světla míhají různé lodě (obzvláště finální útok proti borgským Krychlím vás ohromí), kterým zdárně sekundují zelená, žlutá a různočervená torpéda, doplněná salvou zeleného asi phaserového paprsku (o průměru zhruba poloviny vaší lodě). To bych ale pochopil, protože když takový paprsek dokáže na jeden zásah zničit hned dvě Krychle, tak prosím, ať je tlustý na tři prsty.

Grafika v Avoidance je taková… no, mám tu poznámku „maximálně hnusná“, ale když se tak zpětně dívám, možná bych v záchvatu slabosti mohl prohlásit, že je i roztomilá, svým způsobem. Ovšem až na závěrečné outro (žlutý text, který se posunuje odzdola nahoru) - to je vážně odporné. Zvuky tvoří dva nápěvy a dvanáct zvukových efektů kompletně převzatých (rozuměj vykradených) z Armady. Neoslní, ale urazit také nemohou.

Pojďme si kauzu Avoidance pěkně sesumírovat. Příběh je nijaký, a kdyby ho autor nevychvaloval do nebes, ani bych se po něm tolik nevozil. Grafika do dvou piv škoda slov, po dvou pivech roztomile vykreslená, po deseti a při maximální (tj. standardní) rychlosti hry pořádně rozmáznutá. Zvuky čórnuté a k tomu několik nepříjemných nedostatků. Vaši souputníci lítají po obrazovce jako smyslů zbavení zleva doprava a zaplavují nepřátele přehršlí barevných kouliček, které drtivou většinu (občas jednoho netrefí) nepřátel spolehlivě vymažou a vám tak zbývají jen oči pro pláč (pokud už náhodou dávno nebrečíte). Kromě toho jsou vaši spojenci nesmrtelní, takže to občas i naštve, když vidíte, jak skrz Enterprise projedou dvě krychle jako nůž máslem a vy si hru zopakujete od začátku jen proto, že jste se omylem otřeli o romulanské torpédo. S tím souvisí fakt, že nemůžete ukládat. Pokud ale zatnete zuby a budete usilovně pár hodin trénovat, stlačíte svoji triumfální jízdu za osvobozením Alfa kvadrantu pod patnáct minut, takže save ani potřebovat nebudete. Občas zamrzí, že při usilovné střelbě trošku selžou motory, takže se loď přestane plynule pohybovat, což vás může stát i krk. Stejně tak se vaše kocábka někdy rozhodí a místo toho, aby stála pevně na místě, létá ze strany na stranu po vzoru jejího doprovodu. Pokud máte pevné nervy, nemáte do čeho píchnout a chcete si prostě trochu zavztekat, Avoidance si určitě vyzkoušejte. Aspoň budu vědět, že v tom nejsem sám. Na závěr malá otázka. Víte, proč se tato hra jmenuje Avoidance (vyhýbání se)? Možná byste totiž udělali nejlíp, kdybyste se celou hru nepřátelům jenom vyhýbali. Při větší porci iniciativy byste to taky mohli do něčeho napálit a posté to už vážně moc nebaví. Jirkův radikálnější názor praví, že nám tím chtěl autor ve skutečnosti naznačit, abychom se jeho hře raději úplně vyhnuli. No, i to je možnost.

Dodatek: Martinu Šimkovi se podařilo zjistit, že když v hlavním menu kliknete na obrázek Sovereignu, dostanete se do tajného cheat menu, kde si můžete zapnout nesmrtelnost.