Real-time strategie Star Trek: Armada byla zřejmě první hrou, kterou vydala společnost Activision po uzavření exkluzivní smlouvy s Paramountem. Proto se hra neomezuje pouze na jednu televizní řadu či určitý film, ale pěkně si vybírá různé prvky z jednotlivých licencí tak, aby vytvořila pokud možno ten nejzajímavější herní zážitek.

Příběh hry začíná v období po skončení války s Dominionem a postupně před nás postaví problémy tří hlavních ras Alfa kvadrantu – Spojené federace planet, Klingonské říše a Romulanského hvězdného impéria – do kterých rázně promluví Borgské společenstvo. Armada tedy nabízí čtyři kampaně, po jedné za každou z výše uvedených ras, a navíc ještě pátou, která se zpřístupní až po úspěšném absolvování všech čtyřech předchozích. Kampaně si můžete samozřejmě vybírat podle libosti, ale jak už to tak bývá, dodržovat navrhované pořadí se vyplácí. Získáte tak ucelený pohled na příběh, do kterého se vešlo cestování časem, občanská válka, nekalé obchodování a řádná porce asimilace.

Vlajková loď Federace, U.S.S. Enterprise pod velením kapitána Jean-Luca Picarda, dohlíží na obnovu pořádku po zničující válce a posádka si fádní službu zpříjemňuje šarvátkami s odpadlickými loděmi Dominionu, když v tom se z časoprostorového tunelu vyřítí neznámý typ federální lodi. Kapitán této lodi informuje Picarda o tom, že Borgům konečně došlo, že pokud chtějí asimilovat Alfa kvadrant, musí se do toho pořádně opřít a po masivním útoku se jim zanedlouho podaří dosáhnout svého a nadělají ze všech mírumilovných obyvatel naší části vesmíru borgské vojáky. Po menším zaváhání se Picard rozhodne pokusit se změnit budoucnost a vyrazí do boje s Borgy.

To Worf má docela jiné starosti. V domě Durasově se našel další nečestný válečník, který si dělá nárok na klingonský trůn a ohání se nepravým Kahlessovým Bat’lethem. Vypuká občanská válka, která zbytečně oslabuje náš kvadrant v tu nejnevhodnější chvíli.

Zato Romulané a v tomto případě nám dobře známá dcera Tashy Yar, Sela, si zdánlivě hledí svého. To bychom je ale nesměli mít přečtené jako včerejší noviny. Tal Shiar zpoza asteroidu sleduje, kde se co děje, a tak mu nemůže uniknout zvětšená aktivita hvězdných lodí v jednom zapomenutém sektoru Galaxie. A po bližším prozkoumání nenajdou nic menšího než pověstnou částici Omega – zdroj největší síly a pro Borgy symbol dokonalosti…

A je to tady. Borgové by se mohli díky částici Omega přiblížit zase o kousek svému vysněnému cíli a přitom už sfouknout i obsazení celého Kvadrantu Alfa, třeba s pomocí Locuta – naklonovaného to borgského Picardova protějška. Po zkušenostech od Wolf 359 už ale do operace zapojí početnější flotilu a závěr jejich kampaně končí opravdu hodně překvapivě, a sice úspěšně.

Armada se drží základního modelu všech real-time strategických her. Většinou od píky si stavíte svoji základnu, k tomu potřebujete nějaké ty zdroje, abyste nakonec postavili tu úplně největší flotilu a smetli svého nepřítele. Za všechny čtyři strany nabízí hra stejný počet funkčně podobných budov. Máme tu tedy samozřejmě základnu, která dodává stavební a těžební lodě. Kromě toho v ní přibývají hned dvě důležité suroviny – důstojníci, kteří určují, kolik členů posádek lodí a stanic můžete ovládat, a také i právě tito členové posádek. Kromě toho však potřebujete lodě a stanice z něčeho smontovat, k tomu vám pomůže těžební stanice, díky které vám z okolních měsíců proudí na těžebních lodích dilithium. S obranou základny vám pomohou pulzní a fotonové věže a vaším prodlouženým zrakem se stanou senzorová pole. Veledůležité jsou pak dva druhy doků – v těch základních stavíte čtyři (jak jinak, základní) třídy plavidel dané rasy. V těch pokročilých si můžete nechat smontovat další dvě třídy plavidel, které pak většinou tvoří páteř vaší armády. Jak se stává, můžete si svoje lodě vylepšovat a doplňovat o celou řadu neortodoxních vychytávek. Stačí postavit dvě různé výzkumné stanice a hned si můžete vybrat z celé řady vylepšení. Je libo speciální funkce plavidel třídy Nebula, která dočasně zduplikuje libovolnou spřátelenou loď i s její posádkou? Nebo byste rádi vypustili do počítačového systému nepřítele borgské nanity z Diamondu? Může být, stačí říct. Kromě toho na vás čekají romulanské rušiče senzorů, borgský zadržovací paprsek, korbomitový reflektor Federace nebo klingonské přepadové komando a mnohé další. Sice to není tak úplně v souladu s tím, co známe z televize, ale jinak to nejde, protože hra by bez toho byla nudná, kdežto takto může vhodně zvolená specialitka rozhodnout celý souboj. K tomu všemu se pak přidá ještě speciální zbraň každé velmoci, která opravdu dokáže divy. Federální časové stázové pole zmrazí všechny lodě a stanice v dosahu, Klingoni a Romulané využívají mocné destruktivní vlny a Borgové si skáčou sem a tam po mapě za pomoci své transwarp brány. V této oblasti toho hra nabízí skutečně mnoho a každý si může vybrat, kterou ze specialitek využije k aplikování svého vlastního herního stylu.

Stejně tak jsou rozmanité jednotlivé mise. Většinou se jedná o klasické „postav základnu a znič všechny nepřátelské jednotky“, ale setkáme se i s dalšími úkoly. Po vzoru Warcrafta tak budete muset proplout na druhý konec mapy jen s omezeným počtem jednotek, či budete bránit svoji základnu do příletu posil. Neotřelá zadání mise po vás pak budou vyžadovat zajímání nepřátelských plavidel a stanic a eskortování důležitých lodí. K tomu vám krom vašeho umu dopomůže i okolní prostředí. To je sice v souladu s realitou trojrozměrné a hra umožňuje přibližovat a oddalovat pohled nebo otáčení obrazu (což v bitevní vřavě jako vždy příliš nevyužijete), ale třetí rozměr je více méně pouze naznačen a vy ho vědomě ke svému užitku využívat nemůžete. Kolem vás se ale povalují různě zabarvené mlhoviny, které mají řadu pozitivních nebo negativních vlastností. Modrá mlhovina způsobí, že vás nepřátelé nebudou moci zaměřit. V zelené mlhovině se vaše lodě zase rychleji zregenerují. Naopak žluté mlhoviny nepůsobí zrovna dvakrát dobře na systémy podpory života a mlhoviny červené skoncují s lodí dříve, než byste řekli kvantová singularita. Kromě nich tu jsou ještě černé díry, které vcucnou každou loď, která se ocitne v jejich přílišné blízkosti a nemá tolik síly, aby odolala jejich vábení. Častokrát vám pořádně počechrají nervy pásy asteroidů, především pak pásy pohyblivých asteroidů, které se toulají po mapě a vaše stupidní lodě je ne a ne obletět a raději si krátí cestu červenou mlhovinou. Pravda, opravdu si cestu zkrátí. Nesmím však zapomenout na červí díry, které vás dokážou v okamžiku přemístit na druhou stranu mapy, ale také vás mohou vyvrhnout uprostřed nevlídné mlhoviny, nepřítelovi základny a někdy také zkolabují a nechají vás napospas někde uprostřed neprozkoumané oblasti.

Potěšující je, že se ve hře kromě několikráte zmíněných ras setkáme i s dalšími obyvateli našeho vesmíru. Ferengové, Jem’Hadarové, Cardassiané nebo Druh 9341 jistě zpříjemní a oživí vesmírné bitvy.

Hra je prokládána množstvím animací i filmečků v herním enginu, na které je někdy radost pohledět, protože alespoň tady vynikne přeci jen ten třetí rozměr a průlety kamery kolem základen a přesouvajících se lodí (obvzláště přesouvá-li se borgská Krychle kolem nějaké kocábky) jsou až dechberoucí. Kromě toho můžete využít zvláštní filmovou funkci, která vás během hry neustále upozorňuje v malém okně na důležité nebo zajímavé dění. Pokud se chcete na danou věc podívat přes celou obrazovku, stačí dvakrát kliknout na filmové okno a už můžete sledovat okolní svět z pohledu útočícího klingonského křižníku či z posledních sil se bránící fotonové věže.

Mojí oblíbenou pasáží v recenzích je odstavec o zvucích a hudbě. Ano, ano. Překvapivě a nečekaně zní všechno tak, jak to znít má. Hudba je odlišná pro každou rasu i pro jednotlivé filmečky a zní vážně dost dobře. Hra komentuje každý váš krok a vámi požadovanou akci buď odsouhlasí nebo zamítne. Kapitáni lodí vydávají příkazy svým podřízeným a Borgové obveselují nepřátele svými optimistickými hláškami. Nemohou chybět ani hlasy známých startrekových herců. Armada nám nabízí Patricka Stewarta v roli kapitána Picarda, Michaela Dorna jako Worfa i Denise Crosby coby komandéra Selu.

Kromě základní hry pro jednoho hráče obsahuje Star Trek: Armada také opět klasický skirmish i hru pro více hráčů. A světe div se, po internetu se stále hraje a to v nemalém množství.

Star Trek: Armada je i přes těch několik let, které uplynuly od jejího vydání, stále více než solidní real-time strategií, kterou byste si neměli nechat ujít hned z několika důvodů. Předem to je velmi dobře propracovaný příběh, který nenechá suché jediné oko fanoušků Star Treku, ale i hra samotná, která vám nabídne vše, co byste od ní mohli čekat. Ve skupině startrekových real-time strategií, do které si zařadíme pokračování této hry, New Worlds i Dominion Wars, je Star Trek: Armada jasnou jedničkou a patří i mezi nejlepší startrekové hry celkově.