Pokračování oblíbené real-time strategie Star Trek: Armada se po prvním díle objevilo poměrně brzy. A to se ještě vývojáři mezitím stačili vyvázat z interního oddělení Activisionu a založit svoji vlastní společnost Mad Doc Software pod vedením šíleného doktora Iana Davise. Je možné vytvořit zhruba za rok kvalitní pokračování k úspěšné hře? To se dozvíte v dalším textu.

Přiznávám se, že jsem se k pořádnému rozehrání druhé Armady nemohl dlouho odhodlat. První díl byl vážně skvělý, ale demoverze druhého dílu ve mně velký dojem nezanechala a rozpačité a značně rozdílné názory recenzentů mi na odvaze nepřidávaly. Nakonec jsem si však řekl, že jednou to přijít musí, a tak jsem se do hraní pustil se vší vervou.

Zatímco v jedničce jsme si postupně vyzkoušeli hru za čtveřici různých stran v pěti kampaních, dvojka redukuje obě čísla na tři. Z původní sestavy nabízených ras vypadávají Romulané a zůstává Spojená federace planet, Klingoni a Borgové. Jako každá správná strategie nám i Armada 2 nabízí ze všeho nejdříve výukové lekce, ve kterých si z pozice federálního důstojníka můžete vyzkoušet práci s uživatelským rozhraním, shromažďování surovin a vlastně celou ekonomickou stránku hry, a samozřejmě také boj. Kromě toho máte možnost vyzkoušet si v dalších lekcích chování Romulanů, Cardassianů a Druhu 8472, tedy ras, které v druhém díle hrají vedlejší, nicméně dosti důležité role. Sympatické je, že si po výcvikových lekcích nemůžete skákat, jak se vám zlíbí, ale musíte si je projít pěkně postupně. To samé platí potom i o hře samotné, která se – jak již bylo zmíněno – dělí do třech kampaní. Na rozdíl od taktické simulace Starfleet Command 3 si nemůžete vybrat, do jaké z kampaní se pustíte nejdříve, ale hra vás jimi provede v pevně určeném pořadí Federace, Klingoni a Borgové. Což je podle mého lepší přístup než u Starfleet Command 3, kde si spousta lidí zkazí celý dojem z příběhu jen tím, že chtějí hrát nejdřív za Federaci, za kterou tamní příběh vrcholí. U Armada 2 se vám nic takového stát nemůže, takže si můžete v klidu a nerušeně vychutnat nejnovější mocenské tahanice v Alfa kvadrantu, Delta kvadrantu a tekutém prostoru.

V intru se dovídáme, že Borgové objevili nový způsob, jak v mžiku asimilovat celé planety, a nějakým neznámým způsobem se jim podařilo uhnízdit v Alfa kvadrantu. Cílem federální kampaně tedy je zahnat Borgy zpět do jejich doupat, zjistit, kudy se do Alfa kvadrantu dostávají, a zatrhnout jim to. Federální kampaň, stejně jako zbylé dvě, přináší deset misí. Takže když někde uvidíte, že Armada 2 nabízí 27 misí, není to tak docela pravda. Taková chybka se kupříkladu vloudila i do první zdejší recenze této hry Lukáši Codrovi a Marku Dankovi – z čehož plyne poučení: recenzovanou hru dohrajte raději až do konce a nepoužívejte přitom cheaty. Zatímco se veškeré jednotky Federace soustředí na odražení borgské hrozby, proradní Cardassiané využijí dočasného oslabení tohoto mezihvězdného orgánu a zahájí mohutnou ofenzivu. Ještě, že se Federace domluvila s Klingony, kteří jediní teď mohou Alfa kvadrant zachránit a dát Cardassianům co proto. V kampani za Spojenou federaci planet jsme se setkali na straně nepřátel pouze s borgskými vojáky. V klingonské části příběhu se kromě Cardassianů objeví i proradní Romulané a nebezpeční příslušníci Druhu 8472. V závěrečné borgské kampani se snažíme vrátit borgské vojáky uvězněné v Alfa kvadrantu do jejich domovského prostoru a za pomoci Spojené federace planet následně zatlačit Druh 8472 tam, kam patří.

Téměř čtyři desítky levelů (bráno včetně tutoriálu) je poměrně slušná porce, a pokud u počítače neležíte v jednom kuse, tak vám dohrání hry chvíli zabere. Jednotlivé mise totiž nejsou žádné procházky růžovým sadem a tipnul bych si, že v průměru byste každé z nich mohli obětovat i celou hodinu. V dnešní době desetihodinových 3D akčních stříleček to je více než potěšující zpráva. Oproti minulému dílu zmizel koncept vytvořený autory Warcraftu, konkrétně řečeno mise, v nichž nestavíte a nerozšiřujete svou základnu, ale máte pouze někoho odněkud někam eskortovat. Sice by se pár takových náznaků našlo, ale čistě doprovodné mise se tentokrát nekonají. Nu a protože se nám rozrostla jak nabídka stanic tak repertoár lodí, chvíli potrvá, než si svoji základnu vyšperkujete. V Armadě totiž stejně jako u většiny podobných her stále platí, že nejschůdnější cesta k vítězství vede přes vytvoření hromady těch nejsilnějších lodí a převálcování protivníkova hájemství jedním mocným úderem. Většinou je tedy vaším úkolem vybudovat si dostatečně silné zázemí a pak zahladit veškeré stopy po nepříteli. Mapy jsou v mnoha případech poměrně rozsáhlé a překypují celou řadou zrádností, jako jsou nebezpečné mlhoviny, pásy asteroidů nebo černé či červí díry.

Co většina lidí na druhé Armadě nechápe, je její grafická prezentace. Po nádherných modelech lodí a stanic z prvního dílu se před vámi objeví podivné cosi, co nejste schopni v prvních okamžicích akceptovat a v zoufalství se vrháte do menu nastavení ve snaze zapnout grafiku jednadvacátého století. Kvalita provedení lodí a stanic je totiž ve většině případů o několik kroků za tím, co předváděla původní hra. Přesto se mi zdálo, jako by v některých levelech vypadala hra lépe než v jiných. Na mysl se mi vkrádá myšlenka, že grafika měla původně vypadat lépe, ale v rámci nedostatečné optimalizace výkonu (a možná i vzhledem k nedostatku času vymezeného vydavatelem) bylo třeba trochu ubrat, aby se hra moc necukala. Napadá mě to ze dvou důvodů. I tak se občas stane, že se hra cukne, což na hardwaru, který v době vydání ještě neexistoval, u profesionální hry docela překvapí. A za druhé – raději nechtějte vědět, jak se Armada 2 trhá při hře po síti. Už u jedničky to zavánělo, ale dvojka tomu nasazuje korunu. V drtivé většině případů tak vypadají plavidla a stanice jako papírové modýlky, které může každou chvíli sfouknout silnější poryv větru. Co se však ostatních grafických prvků týče, tam si vede Armada 2 více než dobře. Všemožné barevné, jiskřící a převalující se chuchvalce mlhovin jsou vážně k pokoukání, planetám nechybí atmosféra (pokud to není jen životu nepřející skála) a všelijaké efekty zbraní a nárazové vlny doprovázející každý větší výbuch jsou vážně elegantní a k pomilování.

Armada 2 přináší samozřejmě spoustu nových věcí. Často omílaný byl nový a ještě hlubší trojrozměrný prostor, díky němuž můžete skládat svoje lodě do předpřipravených formací a provádět všelijaké skopičiny. Formací je však pouze několik a ještě si budu zřejmě muset nějakou dobu počkat, než potkám někoho, kdo bude svoje lodě řadit do špalíru, aby zanechávaly slabší a užší senzorovou stopu. Z mého pohledu jsou využitelné pouze dvě – útočná zeď a obranné X. Jak může vypadat taková útočná zídka v provedení šestnácti Taktických krychlí, si asi dokážete představit. Jinak je nový prostor sice reálnější, přesto však často spíše k vzteku. Lodě se kupí nad sebe a pod sebe, takže přes ně nevidíte na nepřítele, a když se vám povede postavit těžební stanici při pohledu seshora těsně vedle dilithiového měsíce, ale ve skutečnosti je dělí několikasetmetrové převýšení, nepříjemně si prodloužíte dodací lhůtu. I když to je samozřejmě vaše chyba, takže ve výsledku bych nový přístup spíše pochválil. Sice nemůžete podletět nebo přeletět pás asteroidů, což je trošku nelogické, ale z hlediska herní mechaniky jedině možné. Především vás ale určitě bude zajímat, jaká nová plavidla si pro nás návrháři vymysleli. Jak sami tvrdí, je jich zhruba stovka, čemuž nemám důvod nevěřit. Lodě se staví v hlavní základně, v malých i velkých docích a každá z nich se liší svým účelem. Kromě těch neškodných jako jsou stavební, těžební, opravářské a obchodní lodě, tu máme celou flotilu těch více či méně smrtících. Menší lodě jsou hbitější, a je proto záhodno využívat je k průzkumu, jiné vezou speciálně vycvičené přepadové týmy, s nimiž je obsazování nepřátelských plavidel a stanic hračkou, no a pak tu jsou samozřejmě lodě s devastujícími účinky. Návrháři se museli činit a vymyslet spoustu vlastních plavidel a jak je jejich dobrým zvykem, podařilo se jim to na jedničku. Proto i u zbrusu nových lodí hned na první pohled poznáte, ke které straně patří, a nemusíte dlouze zkoumat, jestli to je romulanská loď přepravující saurijskou brandy nebo smrtící komando Klingonské říše. Na druhou stranu je nutné si přiznat, že spoustu lodí nevyužijete - některé nevyužijete „tak často“, jiné pak prakticky vůbec. Prostě to nebude potřeba, a tak se vám může stát, že federální Steamrunner s jeho schopností odpalovat dalekonosné střely využijete až v borgské kampani, kdy to je téměř jediná možnost, jak danou misi zdárně přežít. Ale ještě že tak. Alespoň, že nás hra přinutí nová plavidla použít, protože kdyby tomu bylo naopak, tak by tam drtivá většina lodí byla naprosto zbytečně. Takhle si můžete díky pestré nabízené paletě vyzkoušet různé způsoby dobývání nepřátelských pozic – a to je skvělé. Téměř každá loď pak nabízí i svoji unikátní speciální zbraň. Ať už jde o posílení štítů spřátelených plavidel, narušení senzorů, různá supersilná torpéda nebo zadržovací asimilační paprsky. Pokud byste byli strategičtí géniové a měli místo rukou čtyři chapadla, královsky byste se bavili při vytváření různých léček, pastí a dalších vypečených překvápek.

Protože základny hrají v druhé Armadě důležitou roli, podíváme se podrobněji i na ně. Budov je docela dost a každá samozřejmě plní jinou užitečnou funkci. Na obranu tu máte phaserové a torpédové věže, zmiňované loděnice pro menší a větší lodě, těžební stanici, senzorové pole, obchodní stanici a několik výzkumných a vědeckých zařízení, v nichž zkoumáte speciální zbraně nebo vylepšujete palubní systémy. Všechny tyto budovy se samozřejmě v příslušné podobě objevují u všech ze zúčastněných stran, takže i zde se museli návrháři slušně vyřádit. Především u Druhu 8472 toho o stanicích a lodích moc známo zrovna není. Přesto, jak už jsem říkal, zvládli to k naší největší spokojenosti.

Zvuková stránka věci je opět na patřičné úrovni. Každou vaši akci komentuje buď hlas počítače nebo kapitán příslušného plavidla. Ze známých osobností nechybí kapitán Jean-Luc Picard v podání Patricka Stewarta, či Alice Krige v roli borgské královny. Skoro mám takový dojem, že hudebních stop je dosti pomálu, ale bez mučení přiznávám, že jsem této části přílišnou pozornost nevěnoval, protože jsem se nechal unášet atmosférou. Ta je totiž výborná, kampaň má říz a protáhne vás různými částmi naší i tekuté galaxie. Každou kampaň doprovází několik skriptovaných filmečků v herním enginu a je třeba uznat, že tady se projevuje hloubka nového prostoru nejvíce. Se správně postavenou kamerou jdou dělat vážně moc pěkné a dechberoucí záběry. Škoda jen, že při hře samotné se vám to ani náhodou nepodaří.

Na závěr mohu dodat už jen málo. Armada 2 mě překvapila a to velmi příjemně. Na to, jak dlouho jsem se k jejímu vyzkoušení odhodlával, jsem si ji nakonec báječně užil a v brzké době si ji určitě střihnu znovu a ještě lépe si ji vychutnám, protože budu znát už od začátku spoustu užitečných fíglů. Proto pokud jste tak ještě neučinili, neváhejte a tuhle hru si vyzkoušejte. Určitě vás chytne a vydrží vám na hodně dlouho. A díky našemu elektronickému obchodu si ji můžete ihned koupit. Chybu rozhodně neuděláte.