Star Trek: Tour of Duty je první hrou Toda Lackeyho, ačkoliv je pod ní podepsán svojí přezdívkou Mentat Tir. Na rozdíl od včera recenzované Enterprise: Asteroids je Tour of Duty vytvořena v programu The Games Factory. Společného pak kromě autora mají tyto dvě hry i svou herní kategorii. Ano, máme tu další akční vesmírnou střílečku. Oproti všem očekáváním a přehršli zahraniční brakové produkce mě tato hra mile překvapila, vezměme to ale pěkně popořádku. V Tour of Duty se stáváte kapitánem hvězdné lodi U.S.S. Enterprise třídy Galaxy, což nás nemůže vůbec překvapit. Jak se zdá, Borgové si staví novou hračku a vy jediní jim můžete udělat tlustou čáru přes rozpočet. Nejprve se k ní však musíte dostat. To zahrnuje cestu přes zákeřné minové pole a skrz vlny útočících jem’hadarských stíhačů. V první pasáži, tj. během kličkování mezi minami, se na hru díváme z pohledu, který je v startrekových hrách tohoto typu nejběžnější. Dění na obrazovce sledujeme z pohledu seshora dolů a naše loď se po většinu času pohybuje při spodním okraji obrazovky. Potěšitelné je, že miny nejsou žádné puťky a nesedí zoufale na jednom místě a nedoufají, že do nich vlastní tupostí narazíte. Právě naopak, řítí se na vás ze tří světových stran a v pozdějších fázích první části se jich na vás vyrojí tolik, že vám nezbude než bitevním polem kličkovat jako zajíc. Již zmíněným překvapením pro mě byla nečekaná změna pohledu, která nastala se začátkem druhé části. Pokud jste kdysi dávno hrávali R-Type, nepochybně víte, kolik uhodilo. Svoji loď teď vidíte z boku a nepřátelé na vás povětšinou útočí z pravé strany obrazovky. Proradní jem’hadarští stíhači létají zásadně ve skupinách a svými neustálými kolečky vám mohou nebezpečně zamotat hlavu. Pravda, je trochu zvláštní, že zatímco vy jste vidět z boku, na nepřátele nadále shlížíte z patra, ale to je daň za přehlednost. Hra si s sebou bohužel nese i nějaké ty neduhy. Mezi ně patří nedostatečná rozmanitost nepřátel. Tři druhy jsou přece jenom málo. I když je pravda, že celou zápletku vyřešíte za pár minut, takže tohle vám zase tolik vadit nebude. Dost dobře však nechápu prázdnou pasáž v druhé části, v níž letíte vesmírem sami samotincí a jen občas se při okraji mihne náznak nepřátelské letky. Kam se všichni poděli, mi není známo. To už jsme se ale přiblížili závěru a tudíž rozhodujícímu souboji se zřejmě taktickou krychlí. Ta zabírá značnou část obrazovky a nedá si od vás nic líbit. Pokud máte nějaké lepší zbraně, je to dílo okamžiku a pak už vás čekají pouze závěrečné gratulace. Jaké lepší zbraně mám na mysli? Inu to je také jedna ze zajímavůstek Tour of Duty. Sice se mi nepodařilo odhalit přesný princip jejího fungování, ale faktem je, že po určité době začne nápisy na spodním okraji obrazovky oblézat bílý rámeček. Jeho aktivováním si vyberete položku, o kterou máte zájem, a tím si do lodi namontujete dvojitá fotonová torpéda, naváděná torpéda, torpéda střílející do tří směrů zároveň, silná kvantová torpéda nebo štíty. Tak trochu nechápu, proč je v nabídce i plný impuls a jedno fotonové torpédo, protože to jsou základní „zbraně“, se kterými do bitvy vyrážíte. Těžko říct, něco mi určitě uniká. Nicméně je třeba uznat, že nápad je to prvotřídní, ačkoliv zdaleka ne originální. Sami si můžete zvolit, co by se vám asi tak nejvíce zamlouvalo, a pak už jen stačí počkat, až rámeček poskočí na vaši vyvolenou položku a můžete si začít užívat válku naplno. Předpokládám, že rámeček popolézá po položkách podle toho, kolik nepřátel jste skolili. Je to jediné logické řešení, které mě napadá. Proto musíte mít správně seřízenou mušku a nenechat žádného nepřítele zachránit svou kůži. Počítá se skutečně každý bodík. Když vás zabijí, bonusové zařízení vám zůstává a dokonce se neztratí ani neaktivovaný rámeček. Běda však, kdybyste se nerozhodli do skončení kola, to pak o těžce nastřádanou pozici přijdete a do konce hry už na kvantová torpéda nedosáhnete. I tak mám podezření, že pokud máte zálusk na metu nejvyšší, musíte střílet jako ostrostřelci a stejně budete mít plné ruce práce. Vzhledem k tomu, jak je tato hra krátká, by možná stálo za to, tuto funkci ještě odladit a zrychlit postup k novému vybavení. Po grafické stránce je vše při starém, vzezření hry vás neurazí, ani nepřivede do extáze. Taktická krychle je odněkud šlohnutá, modely lodí vypadají docela roztomile. Na pozadí se žádných grafických fines nedočkáme, tentokráte se bojuje prostě pouze v hlubokém vesmíru. V hlavním menu i během hraní vám do uší proudí známý startrekový nápěv, ozývají se zvuky odpalovaných torpéd a čas od času i exploze zatraceného nepřítele. Takže, co uděláme s Tour of Duty? Na první Todův pokus o vytvoření startrekové hry to není vůbec špatné. Ve hře se objevuje několik zajímavých prvků, které bohužel nejsou dotaženy do úplného konce. Protože se však jedná o krátkou hru, kterou se vám podaří přejít s minimem cviku, za vyzkoušení určitě stojí. Martin Kovář, Star Trek Games.CZ Přidáno: 12.1.2005 Seznam všech článků týkajících se hry Star Trek: Tour of Duty zde.