Kapitánův deník, hvězdné datum 334… ah, kašleme na to, prostě uděláme arkádu!

Vůbec první díly seriálu Star Trek odvysílané v roce 1966 byly experimentem. Experimentem, který měl ukázat, jak diváci zareagují na dříve nepoznané sci-fi prostředí plné mimozemšťanů a tolika hvězdných soustav, že i teorie o nekonečnosti vesmíru se zdá být příliš minimalistická. Zatímco televizní Star Trek se vyvinul v celosvětový fenomén čítající stovky epizod a deset celovečerních filmů, s jeho herní podobou je to těžší. Když již nejsou hry podle Star Treku vyloženě špatné, jsou buď příliš orientovány na fanoušky, nebo mají až příliš vyhraněnou hratelnost (viz podařený, ale opomíjený simulátor velení kosmické lodi Bridge Commander). O to větší bylo překvapení, když americká společnost Bethesda s hvězdnou pověstí tvůrce vynikající RPG Oblivion prohlásila, že zaštítí vývoj nového díla ze světa, kam se dosud nikdo nevydal. Vlastní práce byly svěřeny studiu Mad Doc, které světu již v minulosti nadělilo úspěšnou strategii Star Trek: Armada II, a vidina kvalitných vesmírných bitev s obrovskými loděmi byla nasnadě.

Velký příslib, velký pád
Rozvleklý úvod recenze rozhodně neměl za úkol natáhnout článek do předepsané délky (to dělá až tato věta), ale poukázat na očekávání a velkohubé přísliby, které nám autoři zavdali. Star Trek: Legacy měl být jiný, plně profesionální titul, jenž by zaujal zainteresované fanoušky situováním děje do období nejstarších epizod až po chronologicky poslední události ze série Voyager, kdežto ostatní hráče si kladl za úkol přilákat propracovanou simulací vesmírných bitev. Výsledek lze přirovnat k situaci, kdy se v troubě dopéká vánoční cukroví a těsně před momentem, než těsto správně zezlátne, vypnou proud. Kde udělal kapitán Picard a jeho kolegové chybu?

Star Trek: Legacy se pokusil skloubit nápad na seriózní simulaci mezihvězdných lodí s arkádovým provedením. Takřka hned na počátku dostáváme pod ruku čtveřici menších lodí s typickým talířovitým designem (někteří tvrdí, že je to pánev, jiní poklička, rozhodně však ne mixér) a bez jakéhokoliv otálení se jde do boje. Koncept je poměrně povedený. Hráč přímo ovládá pouze jednu loď, přičemž těm ostatním může zadávat rozkazy v reálném čase skrz strategickou mapu nebo se na ně kdykoliv přepnout. Cílem je povětšinou dostat se do blízkosti nepřátelských plavidel, fázery jim oslabit energetické štíty a fotonovými torpédy dorazit zbytek trupu. Kam se však poděly drobné detaily, jež by z tohoto systému čtyřčlenné přepadové jednotky koordinované na ploše vesmírného vakua udělaly perlu? Pokud by hráč hledal poctivé zaměřování subsystémů lodí, palubních zbraní nebo odstřelování motorů, narostly by mu na čele klingonské vrásky. Po obrazovce se pohybují toliko přerostlé krabice s plochými texturami, které pohřbívají veškerou „startrekovou“ historii warpových jader a složitých systémů pouhými dvěma ukazateli štítů a integrity trupu. Již Star Wars: Empire at War představilo propracovanější souboje mamutích křižníků, a to šlo žánrově o klasickou strategii.

Pár sekund před autodestrukcí
Druhým kamenem úrazu je technologická vratkost. Zvládnutí ovládání na hratelnou úroveň zabere několik hodin, ovšem ani pak nelze hovořit o pohodlném velení flotile. Autoři dlouho před vydáním hlásali věrné zpracování těžkopádných lodí, které takové opravdu jsou, avšak to není jejich primární problém. S loděmi například nelze ve volném prostoru provést looping, neboť se vždy zaseknou o jakousi nehmotnou vertikální osu. Závrať enginu z nulové gravitace? Doporučujeme prolít pangalaktickým megacloumákem! Strategická mapa zase překvapí fixní citlivostí při posouvání obrazu, která je při největším oddálení příliš vysoká a naopak, takže hráč buď několikrát smirkuje myší podložku, nebo se naopak s tikem chirurga snaží kliknout na to správné místo. Ne, Mad Doc Software, takhle profesionální hra nevypadá.

Navzdory předchozím řádkům nelze na Star Trek: Legacy dštít pouze síru. Když se vypořádáme se zklamáním a akceptujeme amatérské vyznění hry, skrývají nekonečné souboje jisté kouzlo, které ocení zejména skalní fanoušci. Nezajímavé ostřelování titěrných romulanských lodí na počátku brzy vezme za své, když se zpoza planety vynoří první větší křižník a na řadu se dostanou fotonová torpéda. Každý typ lodi jich má jiný počet na přídi a zádi, a tak je nutné rychle manévrovat, natáčet plavidlo ve chvíli, kdy má nepřítel oslabené štíty, a v ten správný okamžik vypustit smrtící salvu z přídě. Pak přidat plyn a opakovat to samé se záďovými torpédomety. To však na záchranu celé hry, jejíž příběh nás prostřednictvím uzívaných animovaných sekvencí doprovázených mluveným slovem postupně obsadí do role všech slavných kapitánů Star Treku, rozhodně nestačí. Situaci nepřispívá ani nemožnost uložení hry v průběhu mise, při kterých lze udělat jediné špatné rozhodnutí a dobrých čtyřicet minut předchozí akce je tatam. Drobné zpestření poskytnou jen instantní potyčky křižníků v režimu skirmish nebo multiplayeru, v nichž můžetem hrát za všechny zúčastněné strany (Federace, Romulané, Klingoni a Borgové).

Warp 9 a rychle pryč
Má Star Trek: Legacy šanci prosadit se alespoň u znalců fenoménu? Těžko říci. Jistě, průlety lodí třídy Galaxy a palba z jejich baterií jsou impozantní, ovšem co z toho, když se za lodí nachází prázdný prostor vymezený bitmapou z rozmázlých mlhovin? Nač veškerá ta slova o umělé inteligenci nebo herní fyzice, když se Enterprise po obdržení rozkazu rozhodne zkrátit si cestu skrz planetu a při kolizi se jen odrazí s glancem klingonské baletky? Zájemci o velení vesmírných lodí se mohou s klidným svědomím vrátit k žánrově podobným, ovšem zajímavějším titulům ze série Starfleet Command nebo se ještě blíže soustředit na komplexní pilotování jednoho plavidla ve zmíněné simulaci Bridge Commander. Prokletí her ze světa Star Treku bohužel trvá.

+ Zajímavý koncept soubojů
+ Spousta známých lodí
+ Hra za Federaci, Romulany, Borgy a Klingony
+ Je to Star Trek
- Jednoduchost
- Zpátečnické technické zpracování
- Horší ovládání lodí a skupiny
- Neumělá inteligence

Slibovaná hvězdná opera se i přes přítomnost několika světlých hvězd v černočerné temnotě Star Trek: Legacy nekoná. Běžní hráči, pokračujte dále, fandové, oplačte svůj fenomén, a skalní příznivci, zatněte zuby a třeba vás hra na chvíli zabaví.

HODNOCENí: 5,0