O flashových hrách jsem si vždycky myslel, že se jedná o více méně přihlouplé blbůstky sloužící k zabití času, jež zdárně „dokončíte“ nejvýše za několik minut. U FlashTreku jsem se nemohl mýlit více.

Jeho děj se odehrává během války s Dominionem. Přesněji řečeno za stavu, kdy se celé území Spojené federace planet nachází pod nadvládou nepřátel z Gama kvadrantu a jejich místních spojenců z řad Cardassianů a Breenů. Jediným systém, v němž si Federace dokázala udržet svoji základnu, je bajorská soustava se stanicí Deep Space Nine a jedním dokem. Vy toužíte po slávě a uznání, proto si berete raketoplán třídy Danube a vyrážíte vstříc nebezpečí za osvobozením Federace.

FlashTrek používá k měření hráčova úspěchu oblíbeného systému prestiže (Starfleet Command 3, Final War 2). Do hry vstupujete samozřejmě s nulovou prestiží, a dokud si nějakou nevyděláte, nemáte možnost nechat si opravit poškozené plavidlo, doplnit zásobu torpéd, dobít štíty, o nákupu silnější lodi ani nemluvím. Jak zvýšení prestiže dosáhnout? Máte několik způsobů – ze začátku si však budete muset vystačit s obchodováním. V každém systému se totiž nachází po třech planetách a všechny mezi sebou obchodují. Stačí, když přiletíte na orbitu a otevřete komunikační frekvenci. Hned se dozvíte, co a kam je potřeba dovézt. Výhodné je, že nemusíte přijmout každou zakázku, kterou vám planeta nabídne. Za jakoukoliv zakázku, ať letíte k planetě ve stejném systému nebo na druhou stranu federálního prostoru, totiž dostanete zaplaceno stejně – aspoň pokud se nemýlím. Proto je jedině dobře, že si můžete vybrat náklad, s nímž nemusíte létat po všech čertech. Pokud si název cílového sektoru a planety určení nezaznamenáte pečlivě na papír, může se vám stát, že zapomenete, kam máte svůj náklad dopravit. V takovém případě máte jedinou možnost, oslovit některé z federálních plavidel poletujících po sektorech a náklad mu svěřit, samozřejmě bez nároku na odměnu. Ve vesmíru totiž nejste sami, kromě nepřátelských plavidel se setkáte i s loděmi spojeneckými a neutrálními. Bohužel se však nejedná o předvoj mohutné ofenzívy, ale o lodě obchodní, které kromě převážení nákladu nic moc nedělají. Ty větší se sice občas brání střelbou torpéd, ale většinou po několika málo zásazích mizí do zapomnění i při kontaktu s nejslabším nepřítelem. Předat náklad na bedra někoho jiného je důležitější prvek, než byste si mohli myslet. Pokud si totiž nejste úplně jisti, kam máte s nákladem letět, může dojít k situaci, kdy přiletíte k domnělé planetě určení, zadáte příkaz k transportu a panebože, do vesmíru letí člen posádky – samozřejmě v uniformě červené barvy. Potom jste ztraceni a chcete-li přijmout novou zakázku, nemáte jinou možnost než náklad svěřit někomu schopnějšímu.

Jenže obchodováním byste se daleko nedostali. Z počátku se sice jedná o nezbytné zlo, ale jakmile si začnete víc věřit, přijde čas pustit se do boje s nezvanými hosty. Zuby si na vás brousí nepřátelská plavidla hned několika tříd. Od nejmenších kocábek typu cardassijská Hideki a Dominion Fighter, přes silnější cardassijská plavidla tříd Chintaka, Galor, Keldon a Dominion Warship, až po breenskou Warship. Jistě, s raketoplánem budete mít co dělat i s dominionskou stíhačkou, ale pořád je to lepší než pendlovat po vesmíru. Abyste se mohli postavit i těm nejsilnějším lodím, budete muset postupně projít velícími posty na všech federálních plavidlech, která jsou k mání. Mezi ně patří lodě tříd Valiant, Defiant, Nova, Steamrunner, Intrepid, Akira, Prometheus, Sovereign a bonusová Galaxy-X. Každá z těchto lodí má oproti svému předchůdci silnější trup i štíty, má v zásobě více torpéd, disponuje většími energetickými rezervami, ale zase může mít nižší maximální rychlost a být méně obratná. Rozhodně se však dá říct, že si musíte vyzkoušet všechny tyto lodě, protože s Valiantem byste si na Prometheus za 200.000 bodů prestiže jen tak nenastřádali. Za pozornost stojí i fakt, že po taktické stránce se každá z federálních lodí chová jinak. Zatímco Intrepid se spoléhá na rychlé phaserové paprsky, Akira podle předpokladů chrlí jedno torpédo za druhým. Je docela možné, že za Sovereign ani nikdy hrát nebudete, našetřit půl miliónu není žádná legrace, takže se spíš než Sovereign dočkáte prakticky nezničitelné Galaxy-X.

Vesmír ve FlashTreku se skládá ze čtyřiceti hvězdných systémů, mezi nimiž přelétáváte warp rychlostí, která je největším žroutem vašich energetických zásob. Jak již bylo řečeno, na začátku náleží Federaci jediný systém, a je to právě osvobozování systémů, co vám přináší největší prestiž. V každé obsazené soustavě se nachází určité množství lodí – některé se potulují po okolí, jiné jsou „schované“ na planetách. Až jich zničíte dostatečné množství, systém osvobodíte a získáte značné množství prestiže. Jakmile nějaký systém zbavíte nepřátelské hrozby, Federace v něm okamžitě vybuduje svou hvězdnou základnu. Kromě služeb již zmíněných si zakotvením u stanice hru ukládáte, takže tím jak osvobozujete jeden systém za druhým, se zvyšuje počet míst, kde si můžete hru ukládat. Nesmím zapomenout prozradit vám jeden malý fígl. Hvězdná základna se nachází v každém systém, i když je právě okupován nepřáteli. Když si co nejvíce oddálíte mapu a poletíte warpem zhruba 2.000 bodů energie vlevo od slunce, uvidíte na senzorech malou tečku. Na hlavní obrazovce sice nic vidět není, ale když podle senzorů zamanévrujete na tuto tečku, najdete federální hvězdnou základnu, která je neviditelná a čeká, až systém osvobodíte. Přesto je však plně funkční, takže vám může nabídnout standardní paletu služeb. Jakmile osvobodíte všechny hvězdné systémy, dostanete již několikráte zmíněnou loď třídy Galaxy-X s třemi warp gondolami a nekonečné množství prestiže. Zároveň se v systému Blender objeví nová nepřátelská flotila úctyhodné síly 20.000 bodů (běžně systém hlídá flotila mezi třemi a pěti tisíci bodů), kterou můžete v případě zájmu ničit pořád a pořád dokola.

FlashTrek je dílo skutečně kvalitní, obrázky planet jsou roztomilé, stejně jako modely hvězdných lodí. Občas, když se strhne větší mela, se po obrazovce prohání záplava různobarevných torpéd, phaserových i disruptorových paprsků, sem tam něco vybuchne, prostě klasická vesmírná řež. Jestli si dobře vzpomínám, hudební složky se tentokrát nedočkáte. Zato zvuky chybět nesmějí, takže na vás čeká svistot torpéd, otevírání komunikačních frekvencí, exploze, létání warpem a tak dále. Celá hra se ovládá kombinací klávesnice a myši. Na klávesnici otáčíte svojí lodičkou a myší klikáte na ovládací LCARS panel v pravém dolním rohu obrazovky.

Co FlashTreku vytknout? Možná právě to, co je jeho největšími přednostmi – jako flashová hra těch několik set kilobajtů vystačí na kopu zábavy, ale právě proto, že se jedná o dlouhou flashovou hříčku, se občas vkrádá pocit stereotypu a nudy. Přece jenom, létání od jednoho sektoru k druhému, neustálé přestřelky se stejnými loděmi, nebo nedej bože pendlování za směšnou prestiž z jednoho konce vesmíru na druhý, to nemůže nezačít nudit. Když to ale překousnete a budete se těšit z každého osvobozeného sektoru, pár večerů se docela dobře bavit budete. Kupředu vás požene touha moci si koupit další loď a zkusit zničit nepřátelské kapitální lodě, které vás předtím smetly z oblohy jako nic. I když postavit se naroveň breenské válečné lodi se vám hodně dlouho nepodaří. Trochu nepochopitelné je, že hvězdné lodě překrývají vše na obrazovce, včetně indikátorů síly štítů a trupu, což jsou údaje, které se v bitvě docela hodí. Celkově vzato je však FlashTrek kvalitní záležitostí, která vás na nějakou dobu zabaví, což je nejdůležitější.