Raveni jsou zase zpátky. Ze středověkých Hexenů a Heretiků ale přesedlali na budoucnost. Jukněme se, jak jim jdou laseromety namísto magie... Star Trek je fenomén, se kterým je třeba počítat, a proto je nutné psát tuhle recenzi s jistou mírou opatrnosti, abych neurazil nějakého trekkieho a neskončil s phaserem v rozkroku. Situace je o to složitější, že mi profesní čest nedovoluje posuzovat Elite Force podle toho, jak moc se drží startrekovských kritérií nebo jak moc se obecně zamlouvá trek-fandům, ale podle toho, jak je hra dobrá či špatná pro běžnou herní většinu. Já vím, leze to ze mě jako z chlupaté deky... celým tímhle odstavcem se snažím nějak opatrně sdělit, že by Elite Force mohla být daleko lepší hrou, než je. Tak, a teď mě ten zkoumavej laseromet asi nemine, huh... V podstatě je to pořád jedno a to samé dokola: některé hry jsou prostě moc krátké. V praxi to vypadá tak, že si hru nainstalujete, začnete ji hrát, mnohdy se vám i docela líbí (a Elite Force rozhodně líbivou hrou je) a za několik hodin, když se do toho už konečně začnete pořádně zažírat, cililink, a je konec. Chvíli pak nevíte, co se vlastně stalo, zíráte na prázdný monitor a přemýšlíte, zdali autoři nevymysleli nějaký originální fígl, jak oddělit první epizodu hry od ostatních, a nakonec vám dojde nevyhnutelné – to, co vidíte na obrazovce, je opravdu konec hry; konec, ke kterému jste se dopracovali za jediné odpoledne. V závislosti na tom, kde jste hru vzali, se pak buďto jen mírně naštvete a nainstalujete si něco jiného, nebo proklejete herního distributora, že vám prodal za drahý peníz hru, která vydržela asi tak dlouho jako obyčejné demo, to jest hru, co za ty peníze vůbec nestála. Elite Force je přesně ten případ, navíc je všechno o to smutnější, že Elite Force mohla být klidně hodně slušná hra, kdyby někdo nedotlačil autory k tomu, aby ji vypustili do světa takhle nedodělanou. Po předchozích zkušenostech s Raven Software, pokud nějaké máte, jste se teď asi trochu zasmušili, protože z této stinné stránky Raveny moc neznáte, a máte úplnou pravdu – až doposavad byla většina jejich tvorby ucelená a nařčení z lehkovážnosti na žádnou z jejich her rozhodně nesedělo. Neplecha s Elite Force se možná stala proto, že se Raveni ze středověkých eposů teprve nejistě rozkoukávali ve vesmíru. Možná jejich imaginaci uštíply silné licenční limitace Star Treku. Kdo ví? Výsledek je každopádně jasný: Elite Force je hra, kterou dohrajete za několik hodin. Příběh by už nemohl být startrekovštější a předvídatelnější: vesmírný nástupce Enterprise, koráb Voyager, byl vcucnut do vesmírné gravitační díry a objevil se na místě, ze kterého zdánlivě není úniku. Jakási neznámá vesmírná stanice zvaná Forge tu generuje silové pole znemožňující mouchám chyceným v její magnetické síti jakýkoli únik. Je zde již několik desítek dalších vesmírných lodí, mimo jiné také 1x neodmyslitelní Borgové, 2x neznámé cizí civilizace, 1x vesmírní piráti klingonského původu a konečně 1x vesmírní megalomani, kteří celé tohle spískali a chtějí pomocí této vesmírné gravitační pasti dobýt celou galaxii. Originální? Nenechte se vysmát! Vesmírnou pohádku s přesně stejným scénářem jsem viděl už jako klučina. Byla z paralelního vesmírného seriálu „Blake’s Seven”, který tehdy Star Treku nepříliš úspěšně konkuroval. Zanedlouho poté jsem úplně stejnou báchorku s nebezpečnou vesmírnou gravitační studnou viděl i jako epizodu série Star Trek a teprve teď, snad po dvanácti letech, na to samé přišli autoři počítačové hry. Bravo! Posádka Enterprise, pardon, teď už vlastně Voyageru, se jako obvykle dostává do velmi kritických situací, které se až na výjimky musí řešit teleportací na ostatní vesmírná plavidla a následným usmažením stovek nepřátel a vetřelců xmrti. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme ve „Star Trek Universe“, je až neskutečné, jak moc se autoři snažili vyhnout jakýmkoli logickým fíglům, nad kterými by se hráč musel alespoň na moment zamyslet. Všechno, všecičko je tu pouhopouhá řežba, kde okolo uší hvízdají smrtící vesmírné projektily všeho druhu. Namísto komunikačních scramblerů určených k dešifrování jazyků cizích civilizací je tu jiný komunikační prostředek: plasmomet. Data by se asi obrátil v hrobě, kdyby viděl, že namísto komplikovaného hackování do cizích počítačových systémů je tu Space Holyshit Bigbang Weapon, a Picard by asi žasl nad tím, jak se opatrné dialogy týkající se vyjednávání s neznámými civilizacemi dokážou vejít do dobře mířeného příručního elektromagnetického granátu. Inu, v poslední době se všechno jaksi zjednodušuje... Popis náplně a průběhu hry se dá shrnout do jediné věty: „Quake ve vesmíru“. Desítka zbraní, které nejsou ničím zajímavé (v jednom rouhavém momentě se mi dokonce zastesklo po arzenálu Daikatany, protože při jeho užívání se muselo alespoň trochu přemýšlet), je tu prostě proto, aby se dobře střílelo. Přístroje doplňující munici a zdraví jsou na každém rohu a jsou perfektní zárukou toho, že se u Elite Force nezapotíte. Pohoda pro pohodáře, idiocie pro náročné. Samotná hra je grafickou lahůdkou prvního stupně, na to se rozhodně nezapomnělo. Sebelepší vizualizace vyjmenované herní nedostatky samozřejmě nikterak nekompenzuje, ale je dobrým lákadlem pro případné naivní kupce. Nicméně, Elite Force je snad graficky vůbec nejhezčí 3D počin, který měl tu čest navštívit (bohužel jen na pár hodin) moje PCčko. Zatímco interiér Voyageru je prostě jen „docela hezkej“, hned první návštěva cizí vesmírné lodi vypadá jako léčba šokem – chvíli jsem nevěřil vlastním očím a pak jsem začal zuřivě típat obrázky. Prostě nádhera! Všechno se přitom hýbe naprosto plynule a opět je jasně rozeznatelný technologicky dokonalý rukopis Ravenů, kteří si často pronajímají externí 3D enginy (Quake 3), aby si je pak dále dotvářeli k obrazu svému. Z některých úrovní Elite Force čiší až nezdravá sebejistota, jakási výzva typu „jen si tohle zkuste vymodelovat sami“, kteroužto hozenou rukavici jen málokterý enterpreneur přijme. To samé platí o 3D modelech, skinech a animaci postav, což jest kapitola sama pro sebe, avšak výsledkem je každopádně fakt, že vám na obrazovce realisticky ožijí postavy Star Treku do takových detailů, že Borgům opravdu svítí z očí lasery a tápavě prohledávají prostor před nimi, a některým postavám dokonce vlají v průvanu vlasy! Animace obličejů jsou nejen synchronizované s řečí, ale snaží se vyjadřovat i některé základní emoce. Ve výsledku máte pocit, že tohle už není jen tak nějaká daikatanovsky naplácnutá texturová „kůže“, ale do jisté míry skutečné postavy, které s vámi opravdu komunikují. Veškeré technické zázemí, jako jsou nastavení všeho možného i nemožného druhu, průběh instalace, volitelnost titulků a tak podobně, všechno je tu skvěle přehledné a přímo to vítá laiky do svého náručí. Taktéž simulační tréninková mise, ve které se naučíte používat základní herní příkazy a operace (to jest běhat, lézt a střílet), je dobře a přehledně zpracovaná. Od samého začátku až do brzkého konce je jasné, že Elite Force je hra dělaná pro ty nejširší masy, jejichž IQ a znalost počítačových her odpovídá komplikovanosti spuštění domácího mixéru. Zatímco při instalaci je to příjemná věc, samotné hře to ubírá na zajímavosti pro starší a zkušenější hráče, kteří by si raději zahráli něco pořádného – tedy hru, ve které se budou muset občas na chvíli zamyslet, kde bude alespoň minimální komunikace s herními postavami neřízená automatickými skripty, hru, jejíž dějová linie nebude naprosto přímočará a předvídatelná, a v neposlední řadě také hru, která bude sice líbivá, ale nebude tak krátká a povrchní jako Voyager: Elite Force. Škoda, ale co, pařbě zdar... a hurá zpátky na Baldur’s Gate II! Andrej Anastasov, Level Přidáno: 24.12.2004 Použito se svolením časopisu Level. Seznam všech článků týkajících se hry Star Trek: Voyager Elite Force najdete zde.