Ano, i takové hry se vyrábí...

Přeskočme zbytečné řeči o Star Treku a jeho popularitě, o tom, že ho polovina planety miluje, čtvrtina nenávidí a ten zbytek ještě nemá doma televizi; neplačme nad mrtvým Kirkem, Picardem „vejce postavím na hlavu“, neodsuzujme feminizaci celého seriálu, a dokonce ani nenadávejme Paramountu za nepřátelský přístup k fanouškům. Autor recenze se od nekonečného seriálu distancuje, i když v koutku duše se cítí být McCoyem, když už ne Kirkem.

Star Trek: Conquest Online není hrou, která by komukoliv umožnila vžít se do role kapitána libovolné USS, STCqO sahá daleko výš: dovolí hráčům stát se všemocnou, omnipotentní (ať to znamená cokoliv) bytostí, která je označována písmenkem Q. Tato entita vytržená z času i prostoru je schopná pouhou myšlenkou stvořit světy, manipulovat s lidmi, ničit cokoliv, znásilnit celou galaxii v jedné sekundě, zacpat kanalizaci na všech planetách, spálit děti, spálit počítače, spálit.... urgh! Ach, žádný Q bohužel není zloduch. Páchají jen dobro, které je samozřejmě jednostranné: většinou pomohou jedněm proti druhým. Hra je přesně o tom: jakožto Q se hráč ujímá jedné strany (typicky Romulané, Klingoni, Borgové, Federace) a snaží se zrušit oponenta na všech liniích. Klasické souboje hvězdných flotil, osobní inzultace, technologické vtípky přicházejí na řadu, ale v jaksi neobvykle pojatém scénáři. STCqO se drží pravidel karetní hry od firmy Decipher (takové ty kartičky, něco jako Magic: The Gathering, ale startrekovsky motivované) a řekněme si to na rovinu: jakmile karty nedržíte v ruce a nervózně se nemodlíte, aby ta PŘÍŠTÍ líznutá byla borgskou Krychlí, tak je kouzlo hry v tahu.

Nicméně, počítačová modifikace nevypadá zprvu tak špatně. Příjemný hlas seriálového Q oznámí hráči, že: „Toto je Star Trek: Conquest Online, myslím, že se ti tu bude líbit.“, a jednoduchý průvodce ukáže všechny základní finty a tahy. V zásadě jde o to, že na obrazovce jsou tři planety: domovská, neutrální zóna a nepřítel. V průběhu jednotlivých tahů (posunovací, útočící, vysazovací) se dobíjejí energ-o-body, které se používají na jednotlivé akce, například teleportování kapitána z planety na loď. V dolní části obrazovky jsou ukázány všechny karty, které má hráč v ruce, a ty se pochopitelně vysazují na domovskou planetu, nebo na její orbitu, pakliže jde o kosmickou loď. Po několika kolech jsou protivníci už připraveni na souboj a vysílají první flotily do neutrální zóny, kde se (znovu kolově) utkají. A to je asi tak všechno. Nuda je garantována po odehrání třetí hry – to už je umělá inteligence počítače prokouknutelná a jednoduchou fintou se dá obelstít. Nastal čas připojit se k internetu a zahrát si to, co hra slibuje: online.

Systém online hry je totožný s offline variantou, ale proti sobě, odděleni libovolnou vzdáleností, sedí dva lidé. Pozor, nastupuje faktor vzrušení. Activision se rozhodl zpracovat hru podle Decipheru do všech detailů, takže i počítačově má hráč možnost sbírat, kupovat a vyměňovat karty. Každý začátečník dostane sadu karet „pro začátečníky“, která se mu časem obměňuje podle toho, jak je aktivní a schopný. Po několika online hrách se stačí připojit k serveru (ve hře je pro to speciální povel) a s pomocí CD registračního čísla se dostat do karetní zóny, kde se vyměňuje, prodává, dostává, bonusuje atd. Jinými slovy: jestli je někdo tak nenáročný, aby vydržel hrát STCqO třeba dva týdny, tak si může složit silný balíček karet, které se budou výrazně lišit od těch, co měl původně.

Grafika se drží neutrálního modrého tónu s oblými tvary, které jsou k vidění snad na každé obrazovce v televizním Star Treku. Pro Trekkies to je jistě příjemné, ale my, ta ubohá třetinka lidstva, asi nejsme schopni plně ocenit kvality takového zpracování. Potřebovalo by to trochu víc... na druhou stranu, proč se snažit nadesignovat dokonalou grafiku, když jde jen o karty. Menší kompenzací jsou zvuky, alespoň na začátku, dokud se ještě nestanou zoufale repetitivními.

Shrnuto a podtrženo v posledním odstavci (vy jste to četli OD KONCE?! Hybaj na začátek!), Star Trek: Conquest Online je hrou jen pro ty, co v současné době hrají karetní verzi a chtějí se pobavit. Nikdo vám ale nedá tu správnou atmosféru zatuchlého doupěte, kde dvacet lidí mastí jednu partii za druhou. Spíš podprůměrná grafika a průměrné zvuky nejsou dostatečně silnou motivací pro laiky ani pro milovníky stolních her. Šachy už byly pro počítač zpracovány mnohokrát a jsou rozhodně větší zábavou. A služebníci ONLINE boha? Ti si o hře raději jen přečtou a vrátí se k Asheron’s Call (Průša! Pracuj a nehraj!).