Na začátku srpna roku 2006 vydala společnost Fusion Creative Design pod vedením Erica C. Reutera po téměř dvouapůlletém vývoji datadisk Convergence pro vynikající third person akci Star Trek: Deep Space Nine The Fallen. Pokud jste Convergence dosud nehráli a zajímá vás, jak toto bezplatně distribuované rozšíření vypadá a co nám nabízí, čtěte dál.

Příběh Convergence začíná několik měsíců po událostech v původní hře a celý datadisk se odehrává výhradně na planetě SRIII. V úvodním brífinku (respektive v informacích od Velení Hvězdné flotily) se dozvíte, že ztroskotání USS Ulysses nebyla žádná nehoda, ale že se jednalo o pečlivě připravenou a relativně důmyslně provedenou operaci ve spolupráci s Cardassiany. Na SRIII v průběhu let vzniklo tajné zařízení Omega na výrobu orbů a v souvislosti s nimi se začalo pracovat na vývoji superzbraně schopné ubránit jakoukoliv planetu, na které bude nainstalovaná. Jak však uvidíte v intru, cosi se zvrtlo a příslušníci Hvězdné flotily pracující na projektu jsou přepadeni a bez šance na odpor masakrováni hned trojicí různých útočníků. Vaším hlavním úkolem je zachránit šéfinženýra projektu Marka Smithe a zabránit nepřátelům v tom, aby se dostali k důležitým vědeckým údajům.

Datadiskem opět procházíte v kůži třech postav – kapitána Siska, majora Kiry a nadporučíka Worfa. Tentokrát však nemá každý z nich vlastní „kampaň“, ale hra mezi nimi přepíná, jak je to zapotřebí vzhledem k postupujícímu příběhu. V konečném součtu na vás čeká devatenáct misí (šest za Siska, šest za Kiru a sedm za Worfa), přičemž celková čistá herní doba se pohybuje kolem patnácti hodin, což je v dnešní době na fanouškovskou modifikaci šířenou zdarma snad až úctyhodné.

The Fallen sice vyšla už v roce 2000, ale hře to přesto neubírá na atraktivitě. Zčásti nepochybně proto, že původní hra obsahovala na svou dobu povedenou grafiku a spoustu pěkných vychytávek, co se například animace postav týče. Grafická stránka Convergence se The Fallen pochopitelně značně podobá. Tipnul bych si, že zhruba v prvních dvou třetinách datadisku nenarazíte na žádnou vlastní grafiku, což je nicméně pochopitelné, když se hra odehrává v oblasti, kterou jsme již navštívili v The Fallen. V poslední třetině příběhu – když se propracujeme hlouběji do výzkumného komplexu, potažmo přímo do zařízení na výrobu superzbraně – se začneme pohybovat ve zbrusu nových prostorách. Prvních několik úrovní to sice může vypadat, že nás nic nového nečeká, protože se všemi třemi postavami pobíháme v podstatě po jednom a tom samém levelu, maximálně trochu upraveném a jinak pozamykaném, nakonec se však dostaneme i na povrch a na palubu napůl potopené USS Ulysses. Hlavně o prvních úrovních platí, že jsou opravdu rozsáhlé a komplexní, takže při prvním hraní můžete zjistit, že se v nich ztrácíte. Proti tomu se můžete bránit jenom tím, že se občas vrátíte zpět a projdete se vyčištěnými chodbami a místnostmi ještě jednou, abyste si je vtiskli do paměti. A ono to skutečně pomáhá. Jak už jste si možná sami spočítali, při devatenácti úrovních a zhruba patnácti hodinách poctivého hraní nám vychází skoro hodina na jeden level a to je hodně dobré (a naštěstí jde hru ukládat kdykoliv v průběhu hraní). Na designu úrovní je převelice znát, že Eric C. Reuter byl součástí původního vývojářského týmu, takže v tomto ohledu nečekejte nic menšího než naprosto profesionální práci. A to nejenom co se podoby samotných levelů týče, ale třeba i toho, jak jsou rozmístěni nepřátelé, kde se nachází bedny s podpůrnými předměty, nebo jak jednotlivé úrovně "fungují" (žádné zmatené pobíhání sem pro klíč a zase tam k zamčeným dveřím, uvěřitelně rozmístěné místnosti, případně nepřátelé teleportující se na pomoc svým kolegům ve chvílích, kdy byste to očekávali). Téměř v každém levelu najdete místo, kam si můžete nechat z Defiantu poslat novou munici, hypospreje nebo opasek generující štít. V Convergence se prostě budete cítit zase jako v The Fallen a to je jedině dobře.

Ohledně složení nepřátel vás v podstatě nečeká nic nového, protože se vrací všichni dobří známí – Cardassiané, Jem’Hadarové, oba druhy grigarských biomechanoidů, létající potvory, phaserová děla Dominionu nebo nebezpečná čtyřnohá „tygrovitá“ šelma. Náplň jednotlivých misí je více méně klasická a co se úkolů týče, asi vás ničím nepřekvapí. Budete muset zachraňovat zraněný federální personál, hledat isolineární čipy, paddy obsahující zašifrovaná vědecká data a Worf funguje ve většině svých levelů jako „čistič“, jehož úkolem je umisťovat na klíčová místa výbušniny, které po opuštění dané úrovně explodují. A nezbytnou součástí všech misí samozřejmě je eliminace všech nepřátel, na které narazíte. Občas dokonce dostanete za úkol eliminovat konkrétně toho a toho protivníka – ať už jde o cardassijského důstojníka nebo velitele jem’hadarského přepadového oddílu. Navíc se však dočkáte i několika nových a zábavných prvků – jízdy v podzemce, souboje na ledě, funkčního trajektu nebo vznášedla. Hodně mě potěšilo, když jsem vylezl k ovládání jeřábu a pustil dolů zavěšený raketoplán, který o patro níž zabil všechny nepřátele, kteří se zrovna motali kolem. A nejvíc jsem se nasmál, když jsem se Siskem zavítal do tajného neinteraktivního levelu, ve kterém Jem’Hadarové trsají na diskotéce. Také nesmíte zapomenout, že pro co největší požitek z příběhu a orientaci v něm je nutné pročítat nezašifrované části nalezených paddů a došlou komunikaci.

Na jedinečné atmosféře původní The Fallen i Convergence má lví podíl skvělý hudební doprovod, který je celkem očekávaně totožný a není to vůbec na škodu, protože jeho poslech stojí vážně zato. V pozdějších fázích hry se dokonce dočkáte i nějakého toho vlastního dabingu, který kupodivu zní celkem dobře a do okolí bez potíží zapadá.

Na konci této recenze už nemám co dalšího dodat. Convergence je jednoznačný úspěch malého nezávislého vývojářského studia a to, že je k dispozici zcela zadarmo, jeho cenu ještě zvyšuje. Všichni, kterým se líbila původní The Fallen, by si měli Convergence zahrát, protože si v ní budou připadat jako doma a královsky si ji užijí.